KATEGORIE: Vtipy o vánocích

Blíží se Vánoce a na policejní stanici jsou na stáži policisté z Vietnamu. A protože je náčelník lidumil, navrhne, aby si ty tři rákosníky vzali chlapi domů. Našli se i tací.
Po Novém roce se velitel ptá těch tří, co je měli doma, jak to probíhalo.
První: „Dobrý, dobrý. Pořád něco žvatlal a vůbec jsme mu nerozuměli, ale jinak fajn.”
Druhý: „Dobrý, dobrý. Šikovnej kluk, opravil nám televizi i ledničku, pomohl s úklidem…”
Třetí: „Dobrý, dobrý, ale kapr je kapr!”

„Žádné dárky k Vánocům mi kupovat nemusíš,” oznamuje ženě na začátku prosince pan Vaněk. „Stačí, když mne budeš milovat a budeš mi věrná.”
„Pozdě,” povzdechla si ženuška, „já už jsem ti koupila kravatu.”

Do myslivny zavítá v noci Santa Claus, veliký ranec dárků na zádech. Myslivec vyskočí z postele, popadne flintu a namíří ji na nebohého Santu. Pak se dá do hlasitého lamentování: „Takového drzého pytláka jsem ještě neviděl! Klidně si přijít i s úlovkem přímo do hájovny, a ještě uprostřed noci!”

Mladičký námořník se seznámil s dámou, která pro něho byla velmi přitažlivá, protože mu v mnohém připomínala jeho laskavou a pečlivou maminku. Námořník poslušně odešel s dámou do jejího bytu a na loď se vrátil až po půlnoci, strhaný a s očima plnýma slz.
„Co se ti stalo?” ptají se ho starší kamarádi.
„To je strašné,” naříká mořský vlček, „to je hrozné!”
„Co to s tebou, člověče, udělala?”
„Řekla mi, že žádný Ježíšek není!”

Santa Claus volá generálnímu řediteli Tesca: „Dobrý den, smím vás poprosit o jednu malou laskavost?”
„Ale samozřejmě, Santo. Co potřebujete?”
„Pošlu za vámi asi sto tisíc klientů, tak kdybyste to s nimi mohl vyřídit.”

„Správná žena má být o Vánocích jako ryba,” mudruje pan Vocásek.
„Jak to myslíš?” zajímá se Bořek Karásek.
„Má držet hubu a mít penízky.”

„Počkej, nechoď sem!” křičí na manželku z ložnice pan Hanák. „Já ti ještě musím zabalit ty náušnice…!”

Po pěti letech se tatínek s maminkou opět udobřili. Maminka na tatínka po dlouhé době opět promluvila. Vidím ten krásný okamžik jako dnes. Bylo to u štědrovečerní večeře.
Řekla mu: „Žer!”

Baví se tři známí.
„Letos jsem slavil Vánoce v Krkonoších,” říká první, „a strašný – skoro žádnej sníh, prostě trapas.”
Druhý se přidá: „To já jsem letěl s rodinou na Kanáry. Počasí krásný, všechno, ale manželka trvala na tom, že s sebou musíme vzít tchyni… a to byl kámen úrazu… na tak hrozný Vánoce ještě dlouho nezapomenu!”
Nakonec povídá třetí: „To já jsem byl letos s kamarády v hospodě a chlastal… Cestou domů mě čapli policajti, Vánoce jsem strávil na záchytce… tak povedený Vánoce už jsem roky nezažil!”

Pepíček dostane pod stromeček obálku se stovkou. Maminka: „Jakpak se říká tetičce?”
Pepíček: „Stará držgrešle?”

Baví se dva školáci o tom, co si přejí k Vánocům. První prozrazuje: „Já to mám vymyšlený, chtěl bych tampón.”
Druhý na to: „Hele, a víš vůbec, na co to je?”
„Ne, ale musí to být super, dá se s tím lyžovat, jezdit na kole, plavat…”

Vrátí se pán z vánočního nákupu, hledá peněženku a najde místo ní jen kartičku: „Veselé Vánoce přejí kapsáři!”

Paní Eva se přitulí k manželovi a přede: „Miláčku, copak mi dáš letos k Vánocům?”
„Napřesrok zlaté náušnice,” povídá muž rozvážně. „A letos dvě dírky na ně!”

„Ti věštci měli pravdu, že roku 2000 bude konec světa!” s hrůzou zjistil vánoční kapr pod paličkou.

„Pane šéf, můžete mi dát zítra volno?” ptá se v práci pan Urbánek. „Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.”
„Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno!” rezolutně to odmítne ředitel.
„Děkuji,” oddechne si zaměstnanec. „Věděl jsem, že je na vás spolehnutí.”

Cyril s Ignácem sedí před Vánocemi v hospodě a pořád tak dumají, co těm svým starým koupit. Cyril si s tou svojí neví rady, a tak se ptá Ignáce: „Ty, co chce ta tvoje drahá polovička nadělit?”
„Kožich, prý z činčily, či co je to za ptáka.”
„A ty máš tolik korun?”
„Co tě vede, Cyrile, koupil jsem jí kladivo, aby si takové nápady vymlátila z hlavy!”

Jedna cikánka měla devět dětí a když se jí narodilo desáté, rozhodla se, že si ho už nenechá, protože by ho nemohla uživit, nedostala by na něj přídavky atd. Ale co s ním? Najednou si vzpoměla, že její sousedka nemůže mít děti, tak že jí ho dá. Přišla za sousedkou, paní Novákovou, a řekla jí: „Paní Nováková, vy jste taková milá paní, nechtěla byste moje děcko? Já jich mám už hodně, vy nemáte žádné a jistě by se u vás mělo dobře.”
Paní Nováková chvíli váhala, ale nakonec si dítě vzala. Bylo zrovna před Vánocemi, klid, pohoda. Uplynul rok a ve stejnou dobu, zase o Vánocích, přišla cikánka za paní Novákovou s dalším děckem a znovu říká, jak je ten její divoký a že se to zase stalo a ona, že si to děcko nemůže nechat.
Paní Nováková opět váhá, ale nakonec se rozhodne a dítě si vezme. Uplyne další rok, opět před Vánocemi, tatáž situace, další děcko. Cikánce už to je trapné jít za paní Novákovou, a tak pošle cikána, ať jí ho zkusí vnutit.
Cikán tedy zazvonil u Nováků s dítětem v náruči a začal starou písničku, jestli by… a když jsou ty Vánoce. Paní Nováková na chvíli odešla a pak odmítla: „Pane Baláž, děkujeme, ale my jsme se s manželem dohodli, že letos budeme mít kapra!”

„Miláčku, co dáme mojí mamince k Vánocům? Vloni jsme jí koupili křeslo, co by se k tomu hodilo?”
„Co tak elektrický proud?”

„Jak jste mohl, obžalovaný, na Vánoce, v čas lásky a porozumění vraždit?” nechápe soudce.
„Chtěl jsem udělat aspoň jednou za rok dobrý skutek, a tak jsem zastřelil sousedovi tchyni.”

Říká policajt o Vánocích kolegům: „To jsem zvědavej, kolik zítra Pán Bůh hodí.”
„Prosím tě, co by měl jako Pán Bůh házet?” diví se oni.
„To nevím, ale zítra bude Boží hod.”