KATEGORIE: Vtipy o totalitě

Za dob komunismu. Stařenka se snaží nastoupit do rozjížďející se šaliny. Nakonec se jí to přece jenom podaří a oddechuje si: „chvála bohu!“ otočí se k ní jeden chlápek a povidá: „ale babi, ne chvála bohu, chvála Stalinovi, to se dneska musí říkat.“ „no jo, povidá babka, když se jí to rozleží v mysli,“ ale co až Stalin umře, co budem říkat pak?“ „pak budem, babi, říkat chvála bohu!“

Ptá se paní učitelka dětí ve škole: „Tak dětičky moje, kdo mi poví nějaký slavný výrok nějaké významné osobnosti?“ Hlásí se Janička: „A přece se točí – Galileo Galilei.“ Hlásí se Jiříček: „Učit se, učit se, učit se – Lenin.“ Hlásí se Pepíček: „Do prdele, tyhle hodiny se nám do gazíku nevejdou – maršál Malinovskij před orlojem na Staroměstském náměstí v roce 1945.“

Ronald Reagan se setkal s Gustávem Husákem. Bylo to v době, kdy se jak v USA, tak v Československu připravovaly prezidentské volby.
„Ja vím, že asi patnáct miliónů voličů bude proti mně,“ povídá Reagan.
„Ale i tak mě zvolí.“
„Zrovna jako u nás!“ zvolal Husák.

Soudruh Lenin říká ostatním soudruhům:
„Soudruzi, revoluci musíme odložit. Soudruh Džerdžinský jel na ryby.“
Jeden soudruh se Lenina zeptá:
„A bez něho by to nešlo?“
Lenin: „Bez něho ano, ale ne bez Aurory.“

Inzerát: „Prodám mobilní telefon sovětské výroby. Zn.: I s podvozkem!“

Přijde Brežněv k nebeské bráně a Svatý Petr se ho ptá: „Tak co, Brežněve, chceš být ve východním sektoru nebo v západním?“
„No jak se mě na tohle můžeš ptát? Já, uvědomělý komunista, generální tajemník ÚV, samozřejmě že ve východním!“
„No, dobrá, dobrá, ale na snídaně, obědy a večeře budeš chodit do západního!“
Brežněv se diví a Svatý Petr pokračuje: „No, přece nebudeme kvůli jednomu vařit ve východním!

V Moskvě stojí dlouhá fronta na maso, když už to jeden z čekajících mužů nevydrží a povídá svému příteli:
„Už toho mám dost. Půjdu a zastřelím Gorbačova.“
Po chvíli se však vrátí zpět.
„Co se stalo?“ ptá se ho přítel.
„Ale, je tam ješte delší fronta, než tady,“ odpoví muž

Poradce prezidenta Spojených Států zatelefonuje do Kremlu a ptá se na výši průměrného platu sovětského občana. Asi pět minut nikdo neodpovídá, ze sluchátka je slyšet jen šramot a nesrozumitelné, vzrušené šeptání. Potom se ozve zoufalý hlas:
„A vy zase diskriminujete černochy!

Dnes ráno havaroval na Ukrajině sovětský raketoplán Buran. V jeho celodřevěných troskách nalezlo smrt šest členů posádky, zatímco další tři vyvázli bez zranění. Byli to – palubní topič, truhlář a nástěnkář.

Soudružka učitelka se ptá dětí:
„Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“
Nikdo se nehlásí.
„No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“
Přihlásí se Pepíček a říká:
„Vladimír Iljič Lenin.“
„Výborně, pojď si vzít čokoládu!“
Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
„Sorry, Rambo, ale obchod je obchod.“

Po osmačtyřicátém prý americká CIA vyslala do Československa agenta s cílem rozvrátit naše národní hospodářství. Po nějakém čase agent odeslal kódovanou depeši: „Moje práce je zcela zbytečná. Maji tu na to speciální organizaci se zkratkou KSČ.“

V sibiřském pracovním táboře se baví trestanci, za co tam jsou:
„Já se v devětatřicátém špatně vyjádřil o soudruhu Popovovi.“
„Já se ve třiačtyřicátém dobře vyjádřil o soudruhu Popovovi.“
„Já jsem soudruh Popov.“

Otázka na rádio Jerevan: Proč ruské autorádio v zatáčkách nehraje? Odpověď: Protože muzikanti se musí držet.

Dohadovali se naši ekonomičtí experti, jak zhodnotit korunu.
Vyvrtáme do ní dírku a tu zalejeme zlatem povídal jeden.
Tolik zlata nemáme, namítá ministr financí. Tak navrtáme dvě dírky a zalejeme je stříbrem, pokusí se další odborník. Nemáme na ani stříbro, reaguje ministr financí a dodává: Nejlepší bude, když do každé koruny vyvrtáme dvě dírky, a budeme jí prodávat za dvě koruny jako knoflík.

Dotaz do rádia Jerevan:
„Co bylo dřív, vejce nebo slepice?“
„Jó, dřív bylo všechno.“

Politické školení, a lektor se na závěr ptá: „Tak soudruzi a soudružky, máte ještě někdo nějaký dotaz či nějakou připomínku? Tamhle soudruh vzadu se ptá.” „Prosím, je Marx obydlen?”

Lenin na smrtelném loži probírá věci se Stalinem:
„Obávám se jedné věci. Soudruhu Staline, myslíš, že tě budou lidé následovat?“
„Ano, myslím, že určitě budou.“
„Také doufám, ale co když nebudou?“
„Není problém. Budou následovat tebe.“