Inzerát: „Prodám mobilní telefon sovětské výroby. Zn.: I s podvozkem!“
KATEGORIE: Vtipy o totalitě
Přijde Brežněv k nebeské bráně a Svatý Petr se ho ptá: „Tak co, Brežněve, chceš být ve východním sektoru nebo v západním?“
„No jak se mě na tohle můžeš ptát? Já, uvědomělý komunista, generální tajemník ÚV, samozřejmě že ve východním!“
„No, dobrá, dobrá, ale na snídaně, obědy a večeře budeš chodit do západního!“
Brežněv se diví a Svatý Petr pokračuje: „No, přece nebudeme kvůli jednomu vařit ve východním!
V Moskvě stojí dlouhá fronta na maso, když už to jeden z čekajících mužů nevydrží a povídá svému příteli:
„Už toho mám dost. Půjdu a zastřelím Gorbačova.“
Po chvíli se však vrátí zpět.
„Co se stalo?“ ptá se ho přítel.
„Ale, je tam ješte delší fronta, než tady,“ odpoví muž
Poradce prezidenta Spojených Států zatelefonuje do Kremlu a ptá se na výši průměrného platu sovětského občana. Asi pět minut nikdo neodpovídá, ze sluchátka je slyšet jen šramot a nesrozumitelné, vzrušené šeptání. Potom se ozve zoufalý hlas:
„A vy zase diskriminujete černochy!
Dnes ráno havaroval na Ukrajině sovětský raketoplán Buran. V jeho celodřevěných troskách nalezlo smrt šest členů posádky, zatímco další tři vyvázli bez zranění. Byli to – palubní topič, truhlář a nástěnkář.
Za dob komunismu. Stařenka se snaží nastoupit do rozjížďející se šaliny. Nakonec se jí to přece jenom podaří a oddechuje si: „chvála bohu!“ otočí se k ní jeden chlápek a povidá: „ale babi, ne chvála bohu, chvála Stalinovi, to se dneska musí říkat.“ „no jo, povidá babka, když se jí to rozleží v mysli,“ ale co až Stalin umře, co budem říkat pak?“ „pak budem, babi, říkat chvála bohu!“
Ptá se paní učitelka dětí ve škole: „Tak dětičky moje, kdo mi poví nějaký slavný výrok nějaké významné osobnosti?“ Hlásí se Janička: „A přece se točí – Galileo Galilei.“ Hlásí se Jiříček: „Učit se, učit se, učit se – Lenin.“ Hlásí se Pepíček: „Do prdele, tyhle hodiny se nám do gazíku nevejdou – maršál Malinovskij před orlojem na Staroměstském náměstí v roce 1945.“
Ronald Reagan se setkal s Gustávem Husákem. Bylo to v době, kdy se jak v USA, tak v Československu připravovaly prezidentské volby.
„Ja vím, že asi patnáct miliónů voličů bude proti mně,“ povídá Reagan.
„Ale i tak mě zvolí.“
„Zrovna jako u nás!“ zvolal Husák.
Soudruh Lenin říká ostatním soudruhům:
„Soudruzi, revoluci musíme odložit. Soudruh Džerdžinský jel na ryby.“
Jeden soudruh se Lenina zeptá:
„A bez něho by to nešlo?“
Lenin: „Bez něho ano, ale ne bez Aurory.“
Brežněv přijede do jedné rozvojové země a koná se slavnostní přehlídka. Obyvatelstvo shromážděné na náměstí nadšeně volá: „Ubamba Brežněv, ubamba Brežněv!“ Státník je potěšen, jak jej tam mají rádi. Když dorazí do hotelu, jde na záchod. Stoupne si k pisoáru a vedle něj čůrá malý chlapeček, divně se na něj podívá a říká: „Taková velká slavná muž, a tak malá ubamba…“
Příjde babka po letech na národní výbor a vztyčí ruku a pozdraví:
„Heil Hitler!“
Starosta se podiví a povídá: „Babi to jste si trochu spletla dobu,ne?“
Babka na to.
„Dobu možná, ale Vás ne!!
Dva muži na Ukrajině spolu jedou vlakem.
„Kam jedete?“ ptá se ten první.
„Jedu do Moskvy nakoupit maso,“ odpoví ten druhý. Vlak staví v Kyjevě, kde ten druhý muž vystoupí. „Já myslel, že jedete do Moskvy, nakupovat maso,“ volá na něj z okýnka ten první.
„To ano, ale fronta začíná už tady,“ odpoví druhý.
Jednoho dne Gustáv Husák vyjde ven z pražského hradu, začne se toulat po okolí a sbírá přitom kameny, zkoumá je a pak je ukládá do brašny. Dělá to několik hodin, až jeho asistent začne mít obavy o jeho duševní stav a zavolá do Moskvy, aby se zeptal, co by se v takovém případě mělo dělat.
„Ó ne, už zase!“ povzdychne si Brežněv. „Už zase se nám prohodily linky do Prahy a na Lunochod!
Nejlepší politický vtip je ten, na který si ještě po deseti letech vzpomenete a tak se mu smějete, až se za mříže popadáte.
Soudružka učitelka se ptá dětí:
„Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“
Nikdo se nehlásí.
„No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“
Přihlásí se Pepíček a říká:
„Vladimír Iljič Lenin.“
„Výborně, pojď si vzít čokoládu!“
Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
„Sorry, Rambo, ale obchod je obchod.“