KATEGORIE: Vtipy o pohádkách (pohádky)

Hurvínek a Spejbl sedí v letadle. Hurvínek Spejblovi říká: „Taťuldo, já chci na velkou a na záchodech je obsazeno!”
Spejbl odpoví: „Tak to pusť z okna!”
Hurvínek se vykadí a pod letadlem je kněz a říká: „Bože, prosím, dej nám znamení, že se nestane nic špatného.”
V tu chvíli mu do rukou spadne výtrus z Hurvínka a kněz povídá: „Ó bože, děkuji, co za to chceš?”
A Hurvínek z letadla křičí: „Papír, vole, papír!”

Plete Karkulka věneček a jde okolo velký zlý vlk. Když ho děvče zpozoruje, naléhá na něj: „Pane vlku, vy jste odborník, pomozte mi s věnečkem.”
„To nemyslíš vážně, děvče?!” zařve krvechtivá šelma.
Karkulka na to: „Nevymlouvejte se, pane vlku. Babička říkala, že jí tady vyjete ve dne v noci!”

Přijde medvídek Pú do masny a říká: „Dobrý den. Máte slaninu?“
Prodavač odvětí: „Samozřejmě, že máme.“
Medvídek vytáhne samopal, všechny postřílí a řekne: „A to máte za prasátko!“

Baví se dva čerti.
„Měl jsem mladou, pěknou, bohatou, čistotnou, pečlivou…” prozrazuje první.
„A proč jsi se s ní teda rozešel?” nechápe druhý pekelník.
„S tou pečlivostí to přeháněla – umyla mi všechna ohniště v mém rajonu!”

V lese řádil vlk mrdák, a tak maminka Karkulce obstarala na cestu k babičce masivní kovový pás cudnosti. Mezitím se u babičky zastavil pan hajný a povídal: „Tak jsem čekal u cesty, jestli vlk nečíhá na karkulku, a ten neřád zatím lítá po lese jako praštěnej s autogenem.“

Taková ta strmá propast, v ní ze skály roste cosi jako silnější větev. Té větve se jednou rukou drží děda, ve druhé má knihu a spokojeně si čte. Nahoře se objeví mladík, lehne si ke kraji propasti a volá dolů: „Dědečku, slyšel jsem, že prý jste kouzelný dědeček!”
Děda se jen tak pustí větve, nasliní si prst, obrátí stránku v knížce a jak se znova chytá větve, povídá: „Kam ti mladí chodějí na takové blbosti!”

Karkulka jde lesem a vyskočí vlk, že ji sežere.
Karkulka má ale poslední přání, aby jí to vlk pořádně udělal.
Vlk se snaží, ale Karkulka pořád ještě, ještě, ještééé,…… až vlk chcípne a Karkulka pokračuje v cestě.
Přijde hajný a povídá: „Až já tu ludru v tom červeném čepečku chytnu, co já té potvoře malé udělám???!!! To je tento týden už pátý vlk!“

Porybný se vrátí z hospody a zjistí, že mu vyschl rybník.
„Proboha! Kam se poděla všechna voda?!” zděsí se.
Náhle se z bahna vynoří zelená silueta vodníka: „Ti pitomci hasiči si náš rybník spletli s požární nádrží!”

Jde chlápek kolem řeky a najednou vidí zelenou žábu, která říká: „Hej ty, pojď sem.”
Tak teda přijde blíž, a žába na něj: „Zvedni mě!”
Sebere ji a žába mu povídá: „Když mě políbíš, proměním se v krásnou mladou ženu a udělám, cokoliv budeš chtít.”
Chlap šoupne žábu do kapsy a jde pryč. Ta se v kapse vrtí a křičí: „Hej, vyndej mě z tý kapsy!”
Chlapík ji vyndá z kapsy a žába se rozzlobí: „Říkala jsem ti, že když mě políbíš, proměním se v krásnou mladou ženu a udělám, cokoliv budeš chtít!”
Chlápek na to: „Víš, ve svém věku si radši nechám mluvící žábu!”

Jde sněhulák po ulici a potká zajíce, chroupajícího mrkev. Zle se na něj rozkřikne: „Necháš ten nos?!”

Chlapík zabloudí na poušti. Spatří kouzelnou lampu, zvedne ji, otře a z lampy vyletí džin, který se ho ptá na přání.
Chlapík si přeje postavit přes poušt dálnici a Ferrari.
Džin na to říká: „Nemáš lehčí přání? Tohle je moc těžké.“
„Tak změň obličej mojí ženě,“ říká chlapík.
„Ukaž mi její fotku,“ říká džin.
Chlapík vytáhne fotku své ženy, podá ji džinovi, ten si ji prohlédne a říká: „Chceš tu dálnici dvou nebo tří proudovou?“

Proč nemají vodníci rádi americké kovboje?
To je pořád samé greenhorne…

Na trpaslíka přijdou choutky a tak řekne Sněhurce: „Pojď si to rozdat.“
Sněhurka by souhlasila, jenom kdyby ho neměl tak malého.
Trpaslík řekne kouzelné slovíčko a najednou ho má desetkrát delšího.
Začnou tedy spolu souložit a Sněhurka kroutí hlavou: „Nějak mi to nejde do hlavy.“
A trpaslík povídá: „No dobře, jak chceš.“ A zopakuje kouzelné slovíčko.

Úspěšný podnikatel prohání svůj nový džíp a najednou vidí bezdomovce, jak si jen tak sedí, pak natáhne ruku, luskne prsty a objeví se před ním čerstvě natočené pivo. Bezďák ho vyžunkne a zase natáhne ruku, luskne, a opět se objeví natočené pivo.
Podnikatel přijde k němu: „Jů, jak to děláte?”
„No, jednou jsem prohrabával popelnice, našel takovou divnou lampu a jak jsem ji začal čistit, objevil se džin, a tak si dávám pivko.”
Podnikatel si v duchu říká „blbá socka…”, ale nahlas povídá: „A neprodáte mi tu lampu? Tady vám dám klíče od nového džípu, klíče od nové vily, tady je bankovní karta k účtu na milión korun…”
Bezdomovec povídá: „No když chcete…” A plácnou si.
Sotva bezdomovec odjede, podnikatel začne leštit lampu, objeví se džin a podnikatel spustí: „Chci vrtulník, zámek, kontrolní balík akcií firmy…”
„Zadrž!” říká džin. „I mezi námi džiny došlo vlivem té vaší prdlé globalizace ke specializaci, už neděláme všichni všechno. Takže co si dáš? Pardála, Krušovice nebo Holbu?”

„Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou sedničku, jen dva prstéčky tam strčíme,” ujišťovaly chlapce líbezné hlásky.
Smolíček se zarazil: „Že vy máte, jeskyňky, lepru?”

Rybář chytí zlatou rybku.
„Když mě pustíš, splním ti dvě přání,” škemrá zlatuška.
„Kurňa!” spráskne ruce šťastlivec. „Ať se na místě propadnu, jestli je tohle vůbec možné!”
„A tvé druhé přání?” povídá ryba.
„Žebřík,” ozve se zoufale z ohromné jámy.

Sněhurka přijde do opuštěné chaloupky a tam vidí sedm mističek s kaší. Postupně všechny ochutná a až tu sedmou sní. Přijde do ložnice, všechny postýlky vyzkouší a až v sedmé usne.
Zanedlouho přijdou trpaslíci.
První řekne: „Někdo ochutnával moji kaši.“
„Moji taky,“ řekne další.
„A moji někdo sněd,“ řekne sedmý.
Přijdou do ložnice a první řekne: „Někdo ležel v mé postýlce.“
„V mé taky,“ řeknou ostatní trpaslíci.
Jenom sedmý říká: „Tak kluci, zhasnout a jde se spát.“

Čarodějnice opravuje kolegyni: „Jaképak čáry máry? Teď už snad čáry eura!”

Přijde Karkulka k babičce: „Babičko, proč máte tak veliké oči?“
„Neruš, když s*ru!“