Na leteckém dnu si prohlíží dědeček letadla a pilot mu nabídne, že ho sveze. Letadlo odstartuje a pilot udělá looping. Děda na zadním sedadle jen pronese „Tak to jsem čekal.“ Pilot se zamyslí a udělá výkrut. Děda zase prohlásí „Tak to jsem čekal.“ Pilot stočí stíhačku do vývrtky a děda zase povídá „Tak to jsem čekal.“ Pilot už je na nervy a tak otočí letadlo na záda a letí dlouho po zádech. Po chvíli děda povídá „Tak to jsem nečekal.“ Pilot spokojeně přistane a vyptává se dědy, co to znamenalo to „čekal-nečekal.“
Děda povídá: „Že se při loopingu pokadim, že se při výkrutu pomočim a že se při vývrtce pobleju, tak to jsem čekal. Ale že mi to při letu po zádech nateče do helmy, tak to jsem vážně nečekal.“
KATEGORIE: Vtipy o pilotech (letecké)
Pilot jednomotorové stíhačky žádá věž o přednost na přistání, protože mu „motor nějak škytá“. Dispečer mu přidělí pořadí dvě: „Před vámi bude B-52, jim jeden motor odešel úplně.“
Pilot stíhačky procítěně odpoví: „Jasně, chápu. Nervydrásající přistání na pouhých sedm motorů!“
Pilot k věži: „Prosím o sdělení času, stačí jen přibližně.“
Věž: „Je úterý, prosím!“
Při zaoceánském letu si jeden cestující všiml, že dva z motorů hoří. Začne křičet a během pár vteřin všemi cestujícími zmítá děsná panika.
Po chvíli se ve dveřích pilotní kabiny objeví pilot s padákem na zádech a s úsměvem na rtech povídá:
„Ničeho se nebojte, jdu pro pomoc.“
Na některých základnách je vojenská rozletová dráha, civilní dráha, a mezi tím věž, co to řídí.
A jednou dostane věž rádiem otázku: „Kolik je hodin?“
A věž: „Kdo se ptá?“
„To je fuk, jaký je v tom rozdíl?“
„Rozdíl je docela podstatný.
Jestli je to let American Airlines, jsou tři hodiny.
Jestli je to let USAF, je patnácet hodin.
Jestli je to let vojenského námořnictva, je šest zvonů.
jestli je to let armádního letectva, velká ručička je na dvanáctce a malá na trojce.
Ale jestli je to let námořní pěchoty, je čtvrtek odpoledne a 120 minut do otevření baru.“
Dopravní letadlo se za letu otočí na záda, cestující začínají propadat panice, ale letuška je uklidňuje: „Nic se neděje, zachovejte klid, to jenom kapitán má rýmu, tak si kape do nosu kapky.“
Věž: „Oznamte nám očekávaný čas příletu!“
Pilot: „Úterý by se mi docela hodilo.“
Blondýnka si koupila letenku na Malorku v turistické třídě, ale sedla si do bussines třídy. Stewardka ji tři krát prosila, aby si přesedla, ale bez výsledku. Zašla proto za pilotem pro radu. Pilot pošeptal něco do ucha blondýnce a ona si přesedla. Překvapená stewardka se ptá pilota: Co jste ji řekl? Že třída bussines neletí na Malorku!
Cestující si stěžuje letušce:
„Mně se zdá, že letíme moc nízko.“
„Nebojte se pane, to se vám jen zdá.“
„Ale já si stejně myslím, že opravdu letíme moc nízko.“
„Nemáte se čeho bát pane, vše je v naprostém pořádku.“
„No tak tedy dobře, ale ať na mě ta ryba přestane civět.“
Dispečer: „Odkládáme start, viditelnost je nula!“
Pilot: „V metrech nebo stopách?“
„Mluví k vám kapitán letadla. Jménem celé posádky vás vítám na palubě naší letecké společnosti na lince New York-Londýn. Nyní plynule letíme 10 tisíc metrů nad Atlantickým oceánem. Když vyhlédnete z okének na pravoboku letounu, můžete vidět, že oba motory na pravoboku hoří. Když vyhlédnete z okének na levoboku letounu, zjistíte, že levé křídlo se utrhlo. Když se podíváte dolů směrem k Atlantickému oceánu, uvidíte malý žlutý záchranný člun se třemi lidmi, kteří na vás mávají. Jsem to já, druhý pilot a letuška. Toto hlášení posloucháte ze záznamu.“
Mladý ale frajerský pilot poprvé v životě přistává v noci. Namísto obvyklého ohlášení se dispečerovi ozve z vysílačky: „Hádej kdo!“. Dispečer vypne osvětlení přistávací dráhy letiště a odpoví: „Hádej kde!“