KATEGORIE: Vtipy o cirkusech (cirkusácích)

Na dveře ředitelské maringotky v noci kdosi buší a volá:
„Pane řediteli, hoří cirkus!“
„Tak proč budíte mě? Vzbuďte raději polykače ohně!“

Klaun vejde do trafiky a žádá čtyři pětikorunové známky na pohledy. Trafikantka mu užuž chce odtrhnout z archu čtyři kusy vedle sebe, když klaun ji zadrží ruku.
„Promiňte, prosím, ale tuhle, tuhle, tuhle.“
Pak chvíli přemýšlí a potom bodne doprostřed archu:
„A asi tuhle!“

V hospodě se baví o imitátorech:
„Jeden z hostů se též po dlouhém poslouchání zapojí do hovoru. „Ty příhody, co tady vypravujete, jsou pro malé děti. To já znám jednoho imitátora, ten když zakokrhá, tak začne vycházet slunce!“

„Co se ti stalo?“ ptá se cirkusák klauna, když vidí, jakou má na čele bouli.
„Představ si, lékař mi radil, abych používal toaletní vodu, a při splachování mi prkýnko spadlo na hlavu.“

„Včera jsem byl ve varieté. Kouzelník tam strčil krásnou ženskou do bedny a pak ji přeřízl.“
„No a? To já umím i v autě.“

Řediteli cirkusu přišel dopis od jakéhosi pro něj neznámého artisty, stálo tam:
„Polykám meče metr dlouhé, žádám o angažmá!“ Tak ředitel odepsal, že je to běžné a přišel mu dopis: „Já vím, jenže já jsem lilipután vysoký osmdesát centimetrů.“

V oddělení historických zbraní muzea říká jeden zaměstnanec druhému:
„Na toho chlapíka si dávej mimořádný pozor. Je to známý polykač mečů!“

„Pane řediteli, pane řediteli! Kdyby tu před vámi ležel na jedné hromádce rozum a na druhé hromádce peníze, kterou hromádku byste si vzal?“
„Ale, August, to je přece jasné, rozum!“
„No, já bych si vzal peníze.“
„To jsem nevěděl, že jste tak chamtivý, August!“
„To víte pane řediteli, každej si bere, to co mu chybí!“

Klaun hned po ránu spadl ze schůdků maringotky, vzápětí nedopatřením šlápl kočce na ocas a potom rozbil servis na kávu. „Nemohu pochopit, klaun,“ povídá mu ředitel, „jak můžete za jediný den stačit provést tolik, ale zatraceně tolik pitomostí?“
„To je jednoduché, pane řediteli. Já jsem dneska vstal o něco dřív…“

Toulá se chlápek po pouti. Až dojde ke dvěma stanům.
Na tom větším je napsáno „CIRKUS“ a na tom druhém visí nápis „POKLADNA – Kdo neuhádne, vyhraje vstupenku do cirkusu.“
Chlapík si říká:
„To přece nebude nic těžkýho, budu hrát hloupého a dostanu zadarmo lístek.“
Tak jde dovnitř stanu s nápisem „POKLADNA“ a tam je tma.
Náhle se z nějakého ampliónu ozve:
„Udělej šest kroků dopředu!“
Tak je udělá. Amplión zase:
„Teď tři kroky doleva!“
Raz, dva, tři kroky. Amplión:
„A teď dva dozadu!“
Chlap udělá krok a spadne do díry vyplněné něčím hustým a mazlavým.
„No sakra, to jsou snad sračky nebo co!“
„Uhodnul, další!“

Parta českých cirkusáků se vydala na olympiádu do Atén. Vrátili se poněkud zamlklí a když se jich ředitel zeptal, co se stalo, odpovídají: „Pavel tam zůstal v nemocnici a nevypadá to s ním dobře.”
„Proboha,” zděsí se cirkusácký šéf, „co se mu stalo?”
„Spolkl olympijský oheň.”

Ředitel cirkusu se zlobí na nového klauna: „Máš mít sice nos jako bambuli, ale kvůli tomu jsi mi nemusel rozstříhat kulicha!”

V cirkusovém hledišti.
„To je neuvěřitelné, jak ten kovboj dokáže bez mrknutí oka spolknout vystřelenou kulku!” rozplývá se Don Mechito.
„Máte pravdu,” přitakává muž s koltem, sedící vedle něj, „já to jednou zkoušel a málem jsem si spálil jazyk!”

Potká muž cirkusáka a povídá mu: „Já skáču z dvaceti metrů na beton!”
„To není možné,” namítne cirkusák, „já vám nevěřím.”
Zavede ho do manéže, na zemi mu udělá beton a muže vznese do dvaceti metrů. Chlápek skočí a dopadne na zem. Zvedne se a potácí se. Přijde cirkusák a spokojeně říká: „To beru, vy jste to dokázal.”
„Ale já to neberu,” namítne hrdina. „Já skákal poprvé, a to je morda!”

Přijde synek domů z cirkusu a nadšeně vypráví: „Tati, ten cirkus byl báječný. Jeden pán tam vyskočil koni na záda, pak se mu svezl pod břicho, potom ho chytil za ohon a nakonec mu vylezl na krk!”
„No a co,” odvětí otec. „Tohle všechno jsem dokázal, už když jsem seděl na koni poprvé!”

Přijde vrhač nožů do manéže a zeptá se:
„Našel by se tu nějaký dobrovolník?“
Přihlásí se pět lidí. Vrhač vybere jednoho z první řady, postaví ho ke kůlu a zaváže si oči. Od kůlu udělá 30 kroků dopředu, otočí se a hodí. Na to odpoví celé publikum velkým aplausem, vrhač nožů si sundá šátek z očí, spatří nůž zabořený 1 cm nad hlavou dobrovolníka a zařve: „Ticho! Ticho! Vždyť já ho netrefil!“

Přijde malá holčička za ředitelem cirkusu a ptá se, zdali by ji nevzal.
„A co umíš?”
Holčička si stáhne kalhotky, lehne si na záda, kolena přitáhne pod bradičku a začne čurat. Pak vezme pingpongový míček a cvrnk, míček se začne třepotat na vrcholu pramínku.
„No to je úžasné, to je číslo! To když se nasvítí, reflektory, barvy a pak virbl! To beru!”
„A moji maminku byste nevzal?”
„A copak umí tvoje maminka?”
„To samý, ale s melounem…”

„A slepici by jste dovedl napodobit?“ táže se ředitel klauna, který mu předvádí své nové číslo.
„Ale ovšem.“
„Dobře, tak mi sneste vejce.“

„Pane řediteli, víte, jaký je rozdíl mezi dobrou a špatnou radou?“
„To opravdu nevím, August.“
„Dobrá rada je drahá a špatná rada přijde draho!“

Co je největší ironie?
Když polykač mečů hodí šavli.