„Střelnice mi byly ukradeny z pátku na sobotu, když jsem je minulý týden dal dceři s kolotočem jako svatební dar.“
KATEGORIE: Vtipy o cirkusech (cirkusácích)
Přijde chlap do cirkusu a hned za ředitelem, že má úžasné číslo. Ředitel se jde tedy podívat do manéže, co je to za zázrak. Chlápek se rozeběhne a začne mávat rukama. Vyletí metr nad zem a pak už lítá po celé manéži. Vylétne až ke stropu a pak zase zpět. Když dosedne na zem, ptá se dychtivě ředitele, co si o tom myslí. Ředitel se zamyslí a pak praví: „Nic jiného neumíte, jen napodobovat ptáky?!“
Vypráví klaun kolegovi:
„V těchto botách již vystupuji patnáct let a pořád jsou dobré!“
„A kdes je kupoval?“
„Ty jsem nekupoval, ty jsem zdědil po dědovi.“
Zavolal si ředitel klauna a povídá mu přísně:
„Máte výpověď, August!“
„A pročpak, pane řediteli?“ nechápe klaun.
„Už začínáte být lidem pro smích…“
Vypráví šéf vzdušného čísla:
„To jsme vám jednou vzali do skupiny holku, to vám byla ženská, něco ohromnýho, dočista krev a kroupy – no hotový jelito.“
U ředitele cirku se hlásí dva artisi o místo – malý muž s velkým kufrem a velký s malým kufrem.
„Jaké předvádíte číslo,“ zajímá se ředitel.
„Moje číslo spočívá v tom,“ říká velký muž, „že v malém kufru mám kladivo a tak dlouho s ním tluču toho malého po hlavě, až ho zatlačím do země.“
„No a co máte v tom velkém kufru?“
„Tam jsou prášky proti bolestem hlavy,“ odpovídá malý chlápek.
Víte, kolik cirkusáků je potřeba na výměnu žárovky ?
.
.
Dva. Jeden šroubuje a druhý dělá na buben virbl.
Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:
„Bylo to vynikající, mistře!“
Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:
„Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?“
Markéta přiběhne domů a radostně volá:
„Mami, víš, s kým jsem se dnes seznámila?“
„To nevím, povídej…“
„S Markem… A představ si mají koně, hrad a dokonce i vlastní střelnici…“
„Táto, slyšel jsi?“ volá máma. „To by byla partie.“
„Uklidněte se obě,“ zabručí táta, „to je určitě syn místního kolotočáře… Jeho táta na to kdysi balil mojí sestru.“
„Pane řediteli, víte, jak chytíme jednoho vlka?“
„Nevím, Bimbo!“
„Chytneme jich deset a devět pustíme.“
Do městečka přijel cirk a s ním i hromada atrakcí. Tak se Lojza, který se pořád motal kolem, nechal najmout, aby dělal medvěda. Navlékli ho do medvědího převleku, nasadili hlavu a tak vypadal úplně stejně jako medvěd. Poté ho strčili do medvědí klece. Lojza skáče, řve, bručí, dupe, jako pravý medvěd. Dupe ale tak silně, že se proboří do lví klece. „Tak nyní se poseru,“ zařval, když uviděl obrovského lva. Ale ze lva se ozvalo: „Tos nemohl promluvit dřív? Já už to mám v kalhotech…“
Nadává cirkusák:
„Nepřeje nám počasí, když je venku pěkně jdou lidi do přírody nebo jsou u vody a když je škaredě, tak raději sedí doma.“
„Ten člověk byl cirkusovým artistou. Jeho nejlepším číslem bylo vložení ruky lvovi do papule. Volali ho „nebojácný Hipolit.“
„A nyní ho volají jak?“
„Jednoruký Hipolit.“
„Představ si BEPO, že jsem během pěti minut zabil deset much. Čtyři samečky a šest samiček.“
„Prosím tě, a jak jsi je rozeznal?“
„Klidně, ty samečky jsem zabil u piva a ty samičky na zrcadle!“
Ředitel: „Ale Bipo, jak jste mohl poradit Bepovi, aby si vzal proti kašli ricinový olej? Copak to proti tomu pomáhá?“
„To bych řekl, a jak. Podívejte se na Bepa, jak se drží sloupu a bojí se zakašlat.“
„Střelnice mi byly ukradeny z pátku na sobotu, když jsem je minulý týden dal dceři s kolotočem jako svatební dar.“
Strhnul se hrozný liják. Promoklý klaun jde rozvážným pomalým krokem do své maringotky.
„Proč jdeš tak pomalu, August?“ volá na něho zpod deštníku kolega.
„A proč bych měl utíkat? Přede mnou přece taky prší.“
„Copak se ti stalo, klaun, že máš na hlavě bouli?“
„Sedl jsem si na napínáček.“
„No a?“
„No, a nade mnou byl nízký strop maringotky.“
Diváci v cirkuse se popadali za břicho.
V bufetu prodávali zkaženou zmrzlinu.
„Tati, pojď se se mnou podívat do cirkusu.“
„Nemám čas, Martinko.“
„Včera kluci říkali, že tam jezdí na tygrovi nahá žena.“
„No dobře, tak půjdu, tygra sem už dlouho neviděl.“