Tag Archives: vtipné vtipy o židech

Německý voják volá:
“ hej žide co lezeš přes ty vratatatatatatá „…

„Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?“ „Vzal bych flintu a zastřelil ho.“ „A kdyby neměli flintu?“ „Tak ho picnu revolverem.“ „A kdyby neměli revolver?“ „Tak ho uškrtím páskem.“ „A co když nemaj pásek?“ „Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho.“ „Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?“ „Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii.“

Khon potká Roubíčka.
„Tak koukám, Roubíček, jejich Sára se vdala?!“
„Nevdala,“ odpoví Roubíček.
Khon zaraženě: „Ale já viděl Sáru, jak v parku kojí dítě.“
A Roubíček: „Má čas, má mlíko, tak proč by nekojila?!“

Na dveře paní Gimpelové zabušil žebrák. „Paní, mám hlad, jsou od tý dobroty a dají mi něco k jídlu. Pěkně jich prosím.“ „Moc toho nemám“, paní Gimpelová nato „chtěli by la trochu nudlí ze včerejška?“ „Jak rád“, praví žebrák. „Výborně, tak přijdou zítra touhle dobou“.

Angličan, Ir, Francouz a Žid letí letadlem když to náhle začne padat k zemi. „Dohodneme se“, navrhuje Angličan. „Ten, kdo to přežije, dá těm ostatním dvěstě liber jako výpomoc na cestu na onen svět a poděkování Bohu, že to přežil“. Letadlo spadne a Angličan to nepřežije. Zbylí tři mu jdou na pohřeb. Ir hodí na rakev dvěstě liber, také Francouz hodí na rakev dvěstě liber, podle dohody. Žid vypíše šek na šestset liber, hodí jej do hrobu a vezme si čtyři stovky zpátky.

Eichelbaum se chlubí, jakou má krásnou ženu. Abeles si ho vezme stranou. „Poslouchaj, oni opravdu nevědí, , že jejich žena má milence?“ „No a?“, odvětí klidně Eichelbaum, „Já se radši podílim padesáti procenty na dobrém kšeftu než sty procenty na špatném.“

Dohazovač přivede svého klienta do rodiny budoucí nevěsty. „Kouknou jaká nóbl rodina! Podívaj se kolem. Všude samý porcelán a stříbro.“ „Co když to všechno je ale jen vypůjčené“, pochybuje budoucí ženich. „Nesmysl“, prohlašuje dohazovač, „těm přece nikdo už nepůjčí.“

Rosenzweig a Blumenfeld sedí na galerii izraelského parlamentu a sledují jednání. Levicový řečník horlí z tribuny proti vládě: „Styďte se, zaprodali jste Izrael Američanům!“ Rosenzweig nadšeně tleská. Po chvíli řečník z pravicové strany hřímá: „Hanba Vám, zaprodali jste Izrael Rusům.“ Rosenzweig znovu nadšeně tleská. „Poslechnou, Rosenzweig, je tohle od nich charakterní jednání? Jednou tleskaj, že vláda prodá stát Američanům a podruhé, že ho prodá Rusům.“ „Ale Blumenfeld, jak bych netleskal, když někdo dokáže takový ksindl zboží prodat dvakrát.“

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ně míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: „Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou.“

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli. „Aj, vaj, brečel Žid, co budeme teď dělat bez peněz?“ „Žadný strach thateleben, těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla.“ „Schade, praví lítostivě Kohn, že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry.“

Přišel židovský svatý Mikuláš. Sjel komínem a povídá: „Tak, dětí, kdopak si chce koupit nějaký dárek?“

Žid a Arab měli spolu v Maroku hospodářství. Nastaly ale zlé časy a museli se rozejít. Začali se tedy dohadovat, jak se rozdělit o to, co jim zbylo, o kozu, kraávu a slepici. Arab navrhuje: „Ty si vezmeš slepici a já kozu a krávu.“ Žid nesouhlasí. Arab tedy navrhuje:“ Dobrá ty si vezmeš kozu a já krávu a slepici“. Židovi se to pořád nezdá. „Tak dobrá“, navrhuje Arab „krávu sníme, já si vezmu kozu a tobě zůstane slepice“. Žid vrtí hlavou: „Víš co, jestli chceš vezmi si kozu a my s krávou si necháme slepici.“

Vyhlášený rabín z Dubna má bratra opilce. Jednou se mu pokouší vysvětlit, že pověst jeho rodiny si nutně vyžaduje, aby přestal pít. „Co mi to říkáš?“ odbude ho bratr. „Moje rodina je lepší než tvoje.“ Rabín se na něho nechápavě dívá. „Copak nechápeš? Přece já mám bratra, který je rabín, kdežto ty máš bratra, který je opilec.“

Pan Roubíček praví k panu Kohnovi: „Poslechnou, vědí o tom, že jejich stará chodí s tím šeredným chlapem Silbersteinem odnaproti?“ „Kouknou, Roubíček, jestli moje stará s někým chodí, tak to je moje věc. Jestli chodí se Silbersteinem, tak to je její věc a jestli je Silberstein šerednej, tak to je zase jeho věc. Tak o co vám vlastně jde?“

Dva staří přátelé se potkají po delší době. „Poslouchej, můj syn se příští neděli žení. Takže tě srdečně zvu na svatbu.“ „Milerád přijdu. a kde se to koná?“ „U nás v Maislovce. Projdeš od nábřeží druhou doprava pak doleva a pak zase doprava, najdeš číslo devatenáct a v druhém patře zaklepeš čelem na dveře.“ „Proč zrovna čelem?“ „Přece nepřijdeš s prázdnýma rukama.“

„Tak co, Grossman, byli v Tarnopoli? A co je tam nového?“ „Nového? Nic. Jenom tam štěkal pes.“ „A proč?“ „Protože se tam seběhlo mnoho lidí.“ „A co tam ti lidé dělali?“ „Dívali se, jak policie odvádí tvého bratra.“ „Že odvedli mého bratra? A pročpak?“ „Falšoval prý směnky.“ „Směnky falšoval? Ale to přece není nic nového.“ „No vždyť jim říkám, že v Tarnopoli není nic nového.“

Khon a Roubíček jsou u moře. Khon se plácá ve vodě a volá na Roubíčka: „Roubíček, pojďte do vody!“
Roubíček se ohlédne a líně odvětí: „Co bych tam dělal, plavat neumím a chcát se mi taky nechce!“

Na pohřbu bohatého Loewensteina pláče jeden ze smutečních hostů mnohem usedavěji než ostatní. Dojatý rabín mu polklepe na rameno a praví: „Je mi vás opravdu líto. Patříte do příbuzenstva?“ „Právě, že ne“, odpovídá muž, „proto tak pláču.“

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzelem, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.

Křesťan, muslim a žid se dohadují, jak by se s Bohem rozdělili o své peníze.
Křesťan vysvětluje: „Nakreslím na zem kruh a vyhodím peníze do vzduchu. Co spadne dovnitř kruhu, dám Bohu, a co bude vně, to si ponechám.“
Muslim řekne: „Ne. Já nakreslím na zem kruh a vyhodím peníze do vzduchu. Co spadne vně kruhu, dám Bohu a co spadne dovnitř, to si ponechám.“
Ale žid řekne: „Ne, nemusím kreslit kruh. Vyhodím peníze prostě do vzduchu a co Bůh chce, to si ponechá.“