Sovětský státní úředník zahlédne v Moskvě na lavičce v parku Žida, jak se učí hebrejsky.
„Nemrhejte časem, stejně vás tam nepustíme.“
„Já vím. To já jen až přijdu do nebe, abych se tam domluvil.“
„A co když přijdete do pekla?“
„To nebude problém, Rusky už umím.“
Tag Archives: vtipné vtipy o židech
Přijde Žid do obchodu s náboženskými potřebami – rozhodnutý, že přijme křesťanskou víru a že si tedy koupí ten krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače, kolik stojí. „Tisíc korun,“ odpoví prodavač. „Hm, to je moc,“ řekne Žid. Rozhlídne se a ukáže na jiný: „A kolik by stál tadyhle ten bez toho atleta?“
V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problému nastartuje.
„Co jsem dlužen?“ ptá se majitel vozu.
„Dvě stě korun.“
Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet. Oppenheimer sedne a napíše: 3 rány kladívkem 5 korun. Vědět kam 195 korun. Celkem 200 korun.
Roubíček posadil svého tříletého synka na stůl a povídá: „Chlapče, skoč dolů.“
Děcko zamrmlá: „Já se bojím, že se bouchnu!“
„Neboj se, chytnu tě, než dopadneš na zem. Přece si nemyslíš, že by tvůj tatínek dopustil, aby sis ublížil.“
Tak synek sebral odvahu, skočil, ale tatínek nehnul ani prstem, synek se pěkně praštil. Když se vybrečel, Roubíček mu povídá: „Tak, hochu, teď jsi dostal svoji první velkou životní lekci. Nikdy nikomu nevěř, ani vlastnímu otci.“
Žili dva sousedi, kteří prodávali husy. Každý chtěl prodat a mít zisk co největší, ale zákon jim dal kvótu na maximální cenu 100 Kč. Proto si první dal inzerát. Druhý den přišlo mnoho lidí a proto se chlubí druhému susedovi ,že prodal husy za 200 Kč.
Nato sa naštval druhý a také si dal inzerát. Také měl druhý den dobrou tržbu, no ale další den přišel daňový kontrolor a dal mu pokutu 10000 Kč. Když to povídá prvnímu, ten se ho ptá:
„A jak jste napsal ten inzerát?“
„No, že prodám husu za 200 Kč.“
„No, vidíte, vy ste ale trouba, s odpuštěním.“
„A jak jste napsal vy ten inzerát?“
„No, že předevčírem jsem ztratil 200 Kč, poctivému nálezci daruji husu!“
„Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?“
„Vzal bych flintu a zastřelil ho.“
„A kdyby neměli flintu?“
„Tak ho picnu revolverem.“
„A kdyby neměli revolver?“
„Tak ho uškrtím páskem.“
„A co když nemaj pásek?“
„Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho.“
„Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?“
„Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii.“
Skinhead, cikán a žid chytí zlatou rybku a ta říká:
Každému z Vás splním jedno přání.
Cikán:Chci aby žid zdechnul.
Žid: Chci aby cikán zdechnul.
Skinhead: Tak to já v tom případě už jenom kávičku.
Přijde Žid do obchodu s náboženskými potřebami, rozhodnutý, že přijme křestanskou víru, a že si teda koupí ten krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače kolik stojí.
„Tisíc korun.“ odpoví prodavač.
„Hmm, to je moc,“ řekne žid. Rozhlídne se a ukáže na jiný.
„A kolik by stál támhleten bez toho atleta?“
Hospodin prochází starým Orientem a hledá někoho, kdo by ho přijal. Přichází do Egypta k faraónovi. „Faraóne, já jsem Hospodin, Bůh celé země. Chceš mě přijmout?“ Faraón si mne bradu a říká: „To půjde těžko. Bohem jsem v Egyptě já! Nemohu tě přijmout.“ Hospodin prochází zemí dál, až přijde do Babylónu. Přijde k babylónskému králi a nabízí se mu: „Nechceš mě přijmout za svého Boha?“ I babylónský král říká: „Víš, to bude těžké. My už tady máme toho Marduka. To by byly zase nějaké novoty…“ Tak prochází Hospodin zemí dál, až potká Mojžíše. „Mojžíši, nechceš mě přijmout za svého Boha?“ Mojžíš říká: „No, koneckonců proč ne. Ale co mi za to dáš?“ „Dám ti přikázání.“ Mojžíš se zamyslí a říká: „A co za něj budeš chtít?“ „Nic.“… „Nic? Tak to mi jich dej deset!“
Ptá se student rabína:
„Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?“
„Ne, nesmí!“
Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje:
„Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?“
„Ano, smí…“
Kohn letí letadlem a obsluhuje ho mladá, krásná letuška. Kohn si ji zavolá a říká jí:
„Slečno, já teď letím na tři dny do New Yorku a budu tam sám.
Nechtěla byste mi dělat na tu dobu společnost, myslím tím se vším všudy, za sto tisíc?“
Letuška se začervená a říká:
„No, dalo by se o tom uvažovat.“
„A co takhle za tisícovku?“
„No dovolte, copak jsem nějaká kurva?“
„Promiňte, to už jsme se domluvili, teď se bavíme o ceně…“
Dva Židé z Haliče přijedou do Vídně a chtějí se tam ubytovat v hotelu U města Paříže.
„Kolik u vás stojí dvoulůžkový pokoj?“
„To záleží na tom, ve kterém je poschodí. V přízemí tisíc šilinků, v 1. patře osm set, ve druhém šest set, ve třetím čtyři sta a ve čtvrtém tři sta.“
Židé poděkují a mají se k odchodu.
„Zdají se pánům náše ceny příliš vysoké?“, ptá se ještě recepční.
„To ne“, ujišťují ho oba, „Jenom hotel se nám zdá příliš nízký.“
Židi jsou v koncentráku a ženou je do sprch. Židi brečí, že je zplynujou. A tak je tam zavřou a Židi čekají na plyn, místo plynu začne téct ze sprch voda.Všichni se radují, až na malého chlapečka, který pořád brečí a brečí.Tak se ho všichni ptají, proč se neraduje, když jim místo plynu teče voda.A on odpoví: „No jó, voda, ale vidíte tady někde odtokový kanálek?“
„Roubíček, víte, že vaše žena má čtyři milence?“
„A proč ne? Já jsem raději v dobrém podniku účasten dvaceti procenty, než ve špatném zcela.“
Dva Židi se baví v synagoze, po I. světové válce. Oba podnikali jako armádní dodavatelé. Jeden říká: Věřím na zázraky. Jednou jsem dodal armádě deset tisíc plynových masek – vo však vědí, z druhé ruky, jen jsem to dal trošku upravit, aby to vypadalo – no a velitel mne nechal zavřít do utěsněné komory, nasadil mi jednu masku a pustil tam plyn. Modlil jsem se modlitbu za mrtvé – a stal se zárak, přežil jsem! Druhý – prosím jich, žádný zázrak. Ten plyn jsem dodal já!
Koenigswald se vrátí z obchodní cesty a přistihne svoji ženu velice rozrušenou doma, tak začne lítat po bytě a prohledávat.
Nakonec otevře skříň a tam stojí jeho přitel Steigermark, úplně nahý.
„Co tu děláš, Steigermark?“
„Ty mi to nebudeš věřit, Koenigswald, ale já tady, na mou duši, čekám na tramvaj.“
Tři židé se procházejí okolo nudistické pláže.
„Takové svinstvo, taková nehoráznost!“ – rozčiluje se Weiss.
Grün sa tiše ptá Kohna:
„Je ten Weiss opravdu takový ortodoxní?“
„Kdepak ortodoxní! Má velkoobchod s plavkami!!“
Sovětský státní úředník zahlédne v Moskvě na lavičce v parku Žida, jak se učí hebrejsky.
„Nemrhejte časem, stejně vás tam nepustíme.“
„Já vím. To já jen až přijdu do nebe, abych se tam domluvil.“
„A co když přijdete do pekla?“
„To nebude problém, Rusky už umím.“
Jsou takhle v synagoze dva židi
jeden je bohatý obchodník a modlí se, aby se mu povedl stamiliónový obchod,
druhý je obyčejný kramář a nutně potřebuje tisíc korun.
Chodí tam každý den a kramář se modlí:
„Jehovo, Jehovo, dej ať získám tisíc korun. Jehovo, Jehovo, dej ať získám tisíc korun.“
Ke konci třetího dne už to obchodník nevydrží a vrazí mu do ruky tisícovku se slovy:
„Tumáte a nerušej mi Jehovu!“
Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení,
všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne:
„Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!“
Kohn mu cvakne pohlavek a říká:
„Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká ‚Ježíšmarjá.'“