Tag Archives: vtipné vtipy o židech

Potkají se dvě židovské mámy: „Tak co, Rut, jak se daří dětem?“
„Ani se neptej, náš Mojše si vzal pěknou mrchu! Do jedenácti se válí v posteli, celý dny trajdá venku a utrácí bůhví za co, a když chudák kluk celej uhoněnej večer konečně přijde domů, myslíte, že pro něj má pořádnou teplou večeři? Pche! Ještě ho nutí, aby ji vzal do drahé restaurace!“
„A co Esterka?“
„Ta si vzala učiněného světce! Snídani jí nosí do postele, koupí jí všecko, nač si vzpomene, a večer ji vodí do prvotřídních podniků.“

Starého žida srazí před kostelem auto. Vyběhne kněz, poklekne u něj a ptá se:
„Synu, věříš v Boha Otce Všemohoucího, Syna a Ducha Svatého?“
Žid otevře oči: „Já tu umírám a oni mi dávají blbé hádanky.“

Potkají se Khon a Roubíček. V rozhovoru se dostali na téma sex.
Khon povídá: „Jak Vás znám, Roubíček, Vy se jistě neunavujete přemlouváním.“
„A věřej, že maj pravdu?“ povídá Roubíček. „Já to mám za ty léta perfektně vymakaný. Zkrátka, když někdy něco chci se Sárou mít, tak zapískám.“
„To je zajímavý, a co když chce Sára?“
„No, když chce Sára, tak přijde za mnou a zeptá se: „Izáku, nepískals?“

Ptá se Roubíček rabína: „Rabi, pověz mi, zda je o Šabesu povoleno sexuálně obcovat.“ „Ano, je povoleno sexuálně obcovat, ale pouze s vlastní ženou, neboť o Šabesu není přípustné vyhledávat rozkoš.“

Levi a Samuel kráčejí večer Centrálním Parkem. Najednou se před nimi objeví lupič, který na ne míří pistolí a žádá po nich všechny peníze, které mají u sebe. Levi vyndá z peněženky 100 dolarů a podává je Samuelovi: „Samueli, já skoro zapomněl, že jim dlužím 100 dolarů. Tady jsou.“

Jedna židovská obec najímá nového rabína na základě písemného doporučení od jiné židovské obce, v němž stálo: „Rabbi Finkelstein je jako král Šalamoun, jako Mojžíš, jako Bůh sám.“
Za týden nato volá předseda obce předsedovi té bývalé rabínovy obce: „Vy prolhanci. Vy podvodníci. Jak jste mohli dát tomuhle parchantovi takové doporučení?“
„Jaképak lhaní,“ odpovídá druhý předseda. „Šalamoun měl taky třista žen. Mojžíš taky koktal. A Bůh se taky nikdy v chrámu neukázal.“

Stěžuje si rabín druhému: „Poslal jsem jediného syna do Evropy – a oni ho obrátili na křesťanství!“
„Představ si, mně se stalo totéž.“
Oba se jdou vyzpovídat k vyššímu rabínovi a on jim řekne: „Představte si, já mám jediného syna také na studiích v Evropě, a také se stal křesťanským knězem!“
Tak se jdou pomodlit k Hospodinu. Říkají mu svůj osud a Hospodin praví: „Představte si, měl jsem jediného syna a…“

Proč jsou peníze zelené?
.
.
Protože je Židé sbírají, ještě než jsou zralé.

V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu.
Lederer prosí: „Bože, dej, ať udělám kšeft za 10.000 $.“
Vedle něj Kohn: „… dej, ať udělám kšeft za 5$.“
A tak to jde dokola.
Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi: „Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina.“

Khon: „Své nejmladší dceři dám 200 tisíc, prostřední 300 tisíc a nejstarší 500 tisíc.“ Roubíček: „A neráčej snad mít ještě nějakou starší?“

Pan Roubíček se prochází po Karlově náměstí v Praze. Jde kolem obchodu se zeleninou a vidí na ceduli nápis:“Židům brambory neprodáváme.“ Okamžitě vtrhne do obchodu a nechá si zavolat vedoucího. K jeho úžasu to tam vede pan Kohn.
Roubíček vyhrkne:“ Kohn, to oni nechali napsat na ceduli Židům brambory neprodáváme?“
Kohn se pohotově ohradí: „Roubíček, viděli oni ty brambory?“

Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích:
„Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!“
Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví:
„A proč by nekojila, když má čas a mlíko?“

Židovská rodinka – otec, matka a syn se projíždějí na řece, když v jednu chvíli spadne neposedný klučina do vody a jde ke dnu. Rodiče bědují a modlí se:
„Bože nás Nejvyšší, vrať nám naše dítě.“
Zázrak, dítě se objeví na hladině, a dokonce se samo nějak dostane do loďky. Otec padne na kolena:
„Bože, děkuji Ti za Tvou dobrotu!“
Matka se podívá s přimhouřenýma očima a povídá k nebesům:
„Ty, Bože, neměl náhodou ten kluk na hlavě čepici, když spadl?“

Hele táto, řekne Sára svému muži Kohnovi, musíme dceři do pokoje pořídit rolety.
Večer když se svlíká, Roubíček odnaproti ji okukuje.
Ale Sáro, to chce rozum, jaképak rolety, vyměníte si pokoje a rolety bude kupovat Roubíček.

Na dveřích židovské synagogy byl nápis:
„Vstupovati do synagogy s nepokrytou hlavou je jako dopouštěti se cizoložství.“
Za dva dny tam bylo připsáno:
„Zkusil jsem obojí a nedá se to srovnat!“

Křesťan, muslim a žid se dohadují, jak by se s Bohem rozdělili o své peníze.
Křesťan vysvětluje:
„Nakreslím na zem kruh a vyhodím peníze do vzduchu. Co spadne dovnitř kruhu, dám Bohu, a co bude vně, to si ponechám.“
Muslim řekne:
„Ne. Já nakreslím na zem kruh a vyhodím peníze do vzduchu. Co spadne vně kruhu, dám Bohu a co spadne dovnitř, to si ponechám.“
Ale žid řekne:
„Ne, nemusím kreslit kruh. Vyhodím peníze prostě do vzduchu a co Bůh chce, to si ponechá.“

“Jak tahle válka skončí?” Ptá se izraelský generál nejvyššího rabína..
“No, buď to půjde přirozenou cestou, nebo se stane zázrak” odpoví rabín… “A co je ta, pro Izrael, přirozená cesta?” – “na nepřátele začnou z nebe padat kameny a oheň, příjdou kobylky a ty jim sežerou zásoby, všichni nepřátelští vojáci budou raněni slepotou a zbraně během jedné minuty zrezivějí.” říká rabín “A co je tedy potom ten zázrak?” ptá se generál
– “no, že ta hrstka našich vojáků pomocí zbraní a vlastní síly zvítězí proti tak obrovské přesile nepřátel…”

Zemřel bohatý žid. Notář čte poslední vůli: „A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav.“

Sovětský státní úředník zahlédne v Moskvě na lavičce v parku Žida, jak se učí hebrejsky.
„Nemrhejte časem, stejně vás tam nepustíme.“
„Já vím. To já jen až přijdu do nebe, abych se tam domluvil.“
„A co když přijdete do pekla?“
„To nebude problém, Rusky už umím.“

Přijde Žid do obchodu s náboženskými potřebami – rozhodnutý, že přijme křesťanskou víru a že si tedy koupí ten krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače, kolik stojí. „Tisíc korun,“ odpoví prodavač. „Hm, to je moc,“ řekne Žid. Rozhlídne se a ukáže na jiný: „A kolik by stál tadyhle ten bez toho atleta?“