Na Kavkaze v jedné vesničce se dožil mužík sta let. Když přicházeli novináři k jeho domku, aby s ním udělali rozhovor, tak uviděli oslavence, jak sedí před domkem a usedavě pláče. Jeden novinář se ho ptá: „Prosím vás, co se vám stalo, že pláčete? Vy se máte naopak radovat. To není každému dané, aby se dožil tak požehnaného věku! Ublížil vám někdo?”
Děda si utřel rukávem slzy a praví: „Před chvíli jsem dostal od vlastního táty pár facek.”
Novinář se ptá: „Proboha a za co?”
„No protože jsem házel po dědovi kamenama…”
Tag Archives: vtipné vtipy o rusech a jiných národech
Kdo se nejvíc bojí do Ruska?
Premianti.
Ivan s Voloďou opravují žumpu. Ivan vleze mezi hovna a volá: „Podej mi klíč.”
Voloďa mu ho podá, Ivan se nadechne, ponoří se dolů, vynoří se, řekne si o jiný klíč, zase se ponoří a takhle se to opakuje asi třikrát. Pak Ivan vyleze, všechno z něj kape, zapálí si cigáro a povídá: „Vidíš, Voloďo. Kdyby ses líp učil, nemusel bys jenom podávat klíče!”
Rusko je země, kde včera snědli to, co měli sníst zítra.
V nebi se sejdou Němec, Američan a Rus a povídají si, jak kdo zahynul: Němec: Dostal jsem k narozeninám auto, chtěl jsem vyzkoušet, jak rychle jede, no a v zatáčce jsem se zabil. Američan: Já jsem dostal k narozeninám letadlo, zkoušel jsem lítat nízko u země, narazil do skály a zabil se. Rus: No, brácha dostal k narozeninám kolo a já jsem umřel hlady.
Ivan a Voloďa opravují žumpu. Ivan vleze do těch hoven, nadechne se a ponoří se. Za chvilku se vynoří a povídá Voloďovi: „Voloďo, podej mi klíč číslo 12.”
Ivan vezme klíč, nadechne se a ponoří se zpět do těch hoven. Za chvíli se vynoří a chce klíč číslo 10. Poté, co žumpu spraví, vyleze ven a povídá: „Vidíš, Voloďo, kdyby ses ve škole pořádně učil, nemusels jenom podávat klíče…”
Jak končí ruská pohádka?
Zazvonil konec a ukradli mu zvonec.
Na Urale zastaví vlak. Cestující chvíli čekají – vlak nejede – pak se jeden z nich vykloní z okna a ptá se: „Soudruhu výpravčí, co se děje?”
Výpravčí odpovídá: „Vyměňujeme lokomotivu.”
Cestující zaleze a čeká asi půl hodiny, pak se znovu vykloní a ptá se: „Tak soudruhu výpravčí, co děláte?”
Výpravčí: „Vyměňujeme lokomotivu.”
Když ani za hodinu vlak nejede, vykloní se cestující a ptá se: „Tak co, vyměnili jste už tu lokomotivu?”
Výpravčí: „Ano, vyměnili – za vodku.”
Jeden Moskvan byl kupovat auto. Konečně objevil model, který chtěl, opravdové auto snů. Když podepisoval kupní smlouvu, ptá se, kdy si může auto vyzvednout. Prodavač nakoukne do papírů a povídá: „Auto tu budete mít devátého září v deset hodin dopoledne… roku 2017.”
Chlápek se okamžitě rozčílil, ale prodavač mu povídá: „Pane, uvědomte si, že čekat v Moskvě na takové auto deset let, to není zas tak moc!”
Ale zákazník povídá: „Ale co, ten rok 2017 sám o sobě by nevadil, ale to deváté září dopoledne! To mám objednaného instalatéra!”
Američan říká: „Já když chci, tak se můžu vysrat před Bílý dům a nic se mi nestane.”
Rus povídá: „Já můžu udělat to samé před Kremlem… jen nesmím dát dolů nohavice.”
Proč se v Rusku vyrábí jen minimum aut?
Většina se jich nevejde na silnice.
Číňani ukradli Rusům tajné plány na MIG 29. Když podle nich postavili prototyp, vyšla jim parní lokomotiva. Při detailní kontrole plánu si všimnou poznámky pod výkresem: „Jemně dopracovat pilníkem!”
Jaké je rusky mluvící nářadí na devět písmen?
Ukrajinec.
Jedná zástupce Iráku se zástupcem Ruska a oznamuje mu: „Vaše rakety typu země-vzduch se nám skvěle osvědčily. Ještě bychom měli zájem o typ země-letadlo!”
Mají takhle zavřít Rusáka, Francouze a Poláka na rok do vězení. Předtím si ale něco můžou přát. Rusák chce flašku vodky, ze který by nikdy neubejvalo. Francouz zase bednu šneků, ze který by mohl užírat a neubejvalo by. Polák si přeje karton Marlborek, ze kterýho by neubývalo. Tak jim to všem dají a šoupnou je na rok do basy. Za rok otevřou celu Rusáka, ten vypadne z cely, zpitej do bezvědomí. Otevřou u Francouze, ten vyběhne celej zelenej z cely, hodí šavli a říká: „Fuj, já už ty šneky nemůžu ani vidět!“ Otevřou celu Poláka, ten tam sedí, hubu plnou cigaret a ptá se: „Nemáte někdo oheň???!!!“
Na vědeckém kongresu ubytují ruského a britského vědce na jeden pokoj. Ráno najdou Rusa pod oknem mrtvého. Angličan podal tuto výpověď: „Večer jsme šli normálně na večeři. Já jsem se najedl a popil trochu whisky, jak je v mé zemi zvykem, no a on se ožral jako dobytek, jak je v jeho zemi zvykem. Pak jsme šli do pokoje, já jsem se svlékl do pyžama, lehl do postele a šel spát, jak je v naší zemi zvykem, no a on si lehl oblečenej a přikryl se kabátem, jak je zvykem u nich. No a pak někdo zaklepal, já jsem vstal, vzal si župan a šel otevřít, jak je v naší zemi zvykem, no a on vzal ten kabát a vyskočil z okna, jak je v jeho zemi zvykem.“
Hádají se Brit, Rus a Čech, kdo má silnější alkohol. Brit se napije skotské. „Kolik vidíš židlí?“ „Tři.“ „Tak to máš silný alkohol, Brite.“ Rus se napije ruské vodky. „Kolik jich vidíš ty, Ruse?“ „Pět.“ „No teda! Také máte silné pití!“ Nakonec si nalije Čech slivovice. „Kolik jich vidíš ty, Čechu?“ „A v které řadě myslíte?“
Přijedou kanadští dřevorubci k ruským a na znamení přátelství jim věnují nejmodernější kanadskou motorovou pilu, a jeden Rus hned že ji vyzkouší. Tak jde do lesa a Kanaďan za ním ještě volá: „S touhle pilou uděláš 2000 kubíků za den!“ Pak večer přijde úplně polomrtvý Rus a říká: „1700 a víc nic.“ Kanaďani se diví a říkají, ať jde ještě zítra. Druhý den večer se Rus vrátí totálně zničený a sípá: „1750…“ a padne na zem. Tak to jde několik dní, Rus se dostane až na 1900 a Kanaďanům to nejde do hlavy, tak řeknou Rusům, že teď půjdou s nimi a ukážou jim to. Kanaďan si nasadí brýle proti třískám a nastartuje motorovku. Ozve se řev a Rus přiskočí a ptá se: „Što éto?“
Letí takhle Havel, Clinton a Jelcin v letadle a spadnou. Po půl hodině je zajmou lidojedi. Náčelník lidojedů na Clintona: „Kdo jseš?“ „No, já jsem prezident jedný veliký země a co mi moji lidé řeknou, to udělám.“ „Jak se jmenuje ta země?“ „U.S.A.“ „Neznám, dejte ho na svíčkovou!“ „Nééééégrrrh..chrrr….“ a leží, pěkně propíchnutej. Lidojed se otočí na Jelcina: „A ty jseš kdo?“ „Já jsem vůdce takové velké země a co řeknu, tak to můj lid udělá.“ „Co je to zač?“ „Rusko.“ „Neznám, do guláše!“ „Poommóoc grhh…“ a je taky po něm. Lidojed se otočí na Havla a taky se ho ptá, co je zač. „Já jsem prezident takové malinké zemičky a co ostatní státy říkají, to my děláme.“ „A jak se to u vás jmenuje?“ „Česká republika.“ „Jó, to znám! Dáš si guláš, nebo svíčkovou?
Chladné podzimní ráno na Volze, hustou mlhu proráží člun, na zádi sedí Marusja a vesluje proti proudu, až se jí potí copy. Na přídi leží Ivan Vasiljevič a spokojeně pokuřuje machorku. Vtom je míjí v opačném směru jiný člun, na něm vesluje Kuzma Trofimyč a volá:
˝Kampak to jedeš, Ivane Vasiljeviči, takhle brzo po ránu?˝
Ivan Vasiljevič vyndá z úst dýmku, rozvážně vyfoukne kouř a prohodí:
˝Ale, kampak bych jel, vezu manželku do porodnice.˝