Tag Archives: vtipné vtipy o práci (povolání)

Nejlepší vtipy o práci – povolání

Do firmy přijde instalatér opravit záchod. Vejde do sekretariátu a ptá se sekretářky: „Tak kde je ten hajzl?“
Sekretářka mu nesměle odpovídá: „Pan ředitel je právě na obědě.“
„Ale vy jste mě špatně pochopila, já myslím ty dvě nuly!“
„Tak námestkové, ty jsou tam s ním.“
„Ale, slečno, já se vás ptám, kde se dělá to..no hovno!“
Jo, tak, zasedačka je o poschodí níž.“

Nejlepší vtipy o práci – povolání

Jistý muž strávil třiadvacet let ve vězení. Když odcházel, vrátili mu jeho staré šaty. V kapse našel lístek z opravny obuvi. Možná tam obchod stále je a třeba tam ještě mají i ty moje staré boty, pomyslel si. Tak se na to místo vydal a obchod tam pořád stál.
„Byl jsem dlouho na dovolené, a tak si říkám, jestli tady ještě máte moje boty?“
Prodavač zašel dozadu, po dvou minutách se vrátil a povídá: „Budou hotové ve čtvrtek!“

Nejlepší vtipy o práci – povolání

Dva zaměstnanci se spolu baví. „Myslím, že si potřebuju odpočinout od práce,“ říká muž.
Jak si myslíš, že to uděláš?“ ptá se žena.
„Tak koukej“ a pověsí se za trám hlavou dolů.
Přijde šéf, vidí zaměstnance visícího ze stropu a ptá se, co dělá.
„Jsem žárovka,“ odpovídá chlap.
„Myslím, že potřebuješ volno,“ říká šéf.
Muž seskočí a odchází domů.
Žena se zvedne a jde za ním.
Šéf se ji ptá, kam jde.
Žena odpovídá: „Taky domů, nebudu přece pracovat potmě.“

Nejlepší vtipy o práci – povolání

Pracuje pokrývač linolea v jednom větším domě. Pokrývá podlahu vstupní haly.
Když práci po několika hodinách dokončí, chce si po dobře odvedené práci zapálit, ale ne a ne najít cigarety.
Najednou uvidí uprostřed místnosti na linu malou vybouleninku.
Říká si: „Přece to nebudu kvůli cigaretám celý předělávat…“ A tak vezme kladivo, zatluče vybouleninku a vše je, jak má být.
Po chvíli přijde majitelka domu, zaplatí, pochválí mu práci a povídá: „Jo, v obýváku na televizi jste si zapoměl cigarety. A neviděl jste někde našeho křečka?“

Nejlepší vtipy o práci – povolání

Mladá čerstvě vystudovaná psycholožka, blondýnka, nastupuje do první práce. Stává se psychologem na základní škole a hned je aktivní a hledá, kde začít, jak se uvést v dobrém světle.
Jde na školní dvůr a tam vidí hlouček chlapečků, jak si hrají, a pak jednoho, který stojí opodál, nic nedělá, jen tak popojde krok vlevo, pak dva doprava.
Psycholožka si říká: „No to je jasné, introvert, začnu s ním a zapojím ho do hry“.
Jde k němu a říká: „Copak se děje, že si dneska nehraješ s ostatními?“
Chlapeček se na ni tázavě podívá a praví: „Já jsem brankář!“