Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen.
Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se pasou dál…
Tag Archives: vtipné vtipy o pohádkách (pohádky)
Sněhurka přijde do opuštěné chaloupky a tam vidí sedm mističek s kaší. Postupně všechny ochutná a až tu sedmou sní. Přijde do ložnice, všechny postýlky vyzkouší a až v sedmé usne.
Zanedlouho přijdou trpaslíci.
První řekne: „Někdo ochutnával moji kaši.“
„Moji taky,“ řekne další.
„A moji někdo sněd,“ řekne sedmý.
Přijdou do ložnice a první řekne: „Někdo ležel v mé postýlce.“
„V mé taky,“ řeknou ostatní trpaslíci.
Jenom sedmý říká: „Tak kluci, zhasnout a jde se spát.“
Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka a zabývala se feministickými meditacemi, vyskočila z potoka žába a řekla jí: „Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.“
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: „Tos uhod, blbečku…“
Žila, byla v jedné zemi krásná, chytrá a emancipovaná princezna. Když jednou seděla ve své nádherné zahradě na břehu potoka a zabývala se feministickými meditacemi, vyskočila z potoka žába a řekla jí: „Jsem princ zakletý zlým čarodějem. Stačil by jediný tvůj polibek, abych znovu proměnil v pohledného, urostlého a elegantního muže. Pak se můžeme vzít a žít šťastně na tvém zámku s mou matkou. Budeš mě moci milovat, připravovat moje jídlo, prát moje košile a rodit moje děti. Budeme velmi šťastní.“
Tentýž večer si princezna při vychutnávání lehce osmahnutých žabích stehýnek ve vinné omáčce pomyslela: „Tos uhod, blbečku…“
Přijde Červená Karkulka k babičce, ale vlk nikde.
Po chvíli přijde myslivec a vlk stále nikde.
Po dvou hodinách přispěchá vlk a omlouvá se: „Promiňte, ale v lese jsem potkal Kevina Costnera a musel jsem s ním celou noc tancovat.“
Jede inteligentní chlap, víla a úřednice výtahem. Před nimi leží pětistovka. Kdo ji sebere? Úřednice, protože víla a inteligentní chlap neexistují.
V pohádkovém lese: „Copak je to tady za modrou houbu?”
„Neblbni, to je přeci Šmoulinka.”
Sněhurka přijde do opuštěné chaloupky a tam vidí sedm mističek s kaší. Postupně všechny ochutná a až tu sedmou sní. Přijde do ložnice, všechny postýlky vyzkouší a až v sedmé usne.
Zanedlouho přijdou trpaslíci.
První řekne: „Někdo ochutnával moji kaši.“
„Moji taky,“ řekne další.
„A moji někdo sněd,“ řekne sedmý.
Přijdou do ložnice a první řekne: „Někdo ležel v mé postýlce.“
„V mé taky,“ řeknou ostatní trpaslíci.
Jenom sedmý říká: „Tak kluci, zhasnout a jde se spát.“
Čarodějnice opravuje kolegyni: „Jaképak čáry máry? Teď už snad čáry eura!”
Přijde Karkulka k babičce: „Babičko, proč máte tak veliké oči?“
„Neruš, když s*ru!“
Na trpaslíka přijdou choutky a tak řekne Sněhurce: „Pojď si to rozdat.“
Sněhurka by souhlasila, jenom kdyby ho neměl tak malého.
Trpaslík řekne kouzelné slovíčko a najednou ho má desetkrát delšího.
Začnou tedy spolu souložit a Sněhurka kroutí hlavou: „Nějak mi to nejde do hlavy.“
A trpaslík povídá: „No dobře, jak chceš.“ A zopakuje kouzelné slovíčko.
Chlapík zabloudí na poušti. Spatří kouzelnou lampu, zvedne ji, otře a z lampy vyletí džin, který se ho ptá na přání.
Chlapík si přeje postavit přes poušt dálnici a Ferrari.
Džin na to říká: „Nemáš lehčí přání? Tohle je moc těžké.“
„Tak změň obličej mojí ženě,“ říká chlapík.
„Ukaž mi její fotku,“ říká džin.
Chlapík vytáhne fotku své ženy, podá ji džinovi, ten si ji prohlédne a říká: „Chceš tu dálnici dvou nebo tří proudovou?“
Nad městem letí Superman a vidí na střeše Kočičí ženu. Leží na zádech, nohy od sebe a roztouženě vzdychá. Pomyslí si: „Když ji to super rychle udělám a super rychle odletím, tak si ničeho nevšimne a oba budem spokojení.“
A tak jí to super rychle udělá a odletí.
Po chvilce Kočičí žena povídá: „Co to bylo, Neviditelný muži?“
„Nevím,“ odpoví Neviditelný muž, ale děsně mě z toho bolí prdel.
Karkulka jde lesem a vyskočí vlk, že ji sežere.
Karkulka má ale poslední přání, aby jí to vlk pořádně udělal.
Vlk se snaží, ale Karkulka pořád ještě, ještě, ještééé,…… až vlk chcípne a Karkulka pokračuje v cestě.
Přijde hajný a povídá: „Až já tu ludru v tom červeném čepečku chytnu, co já té potvoře malé udělám???!!! To je tento týden už pátý vlk!“
Sedí pán v restauraci, má před sebou diplomatku, občas ji otevře, nahlédne do ní, povzdechne si, objedná si koňak.
Když už si takhle objedná koňak potřetí, číšníkovi to nedá a zeptá se: „Co to tam prosím vás máte?“
Pán otevře diplomatku a v ní je malinkatý tenisový kurt, na něm hrají malinkatí panáčci tenis, malinkatý rozhodčí na empajru to řídí.
„To je hezký, říká číšník. Jak jste k tomu přišel?“
„Ale, našel jsem nějakou flašku, přetřu ji a vyleze džin, že prý mi splní každé přání.“
„Ale to je bezvadný! Máte tu flašku? Mužu si ji na chvíli půjčit? Za tři koňaky!“
Pán přikývne, číšník donese tři koňaky, dostane flašku, přetře ji a objeví se džin: „Co si přejete, pane?“
„Chtěl bych mít lokál plnej doláčů,“ řekne číšník.
Lup! Zableskne, džin zmizí a lokál je plný koláčů.
„Jak to?“ obrátí se nechápavě číšník na pána. „Já chtěl dolary, doláče.“
Pán smutně prikývne: „A tak je to se vším, s tím troubou nedoslýchavým. Copak si myslíte, že jsem chtěl třicet centimetrů dlouhý tenis?“
Karkulka jde lesem, vyskočí na ní z křoví vlk, přetáhne jí sukni přes hlavu a zezadu jí ….
Karkulka se ptá: „Co to vlku děláš?“
„Žeru Tě.“
„Tak mě žer pomalu, mě se to líbí!“
Turecký host v Tatrách práší z okna koberec.
Jde okolo bača, zastaví se a říká: „Tak co, Aladine, nestartuje?“
Střetnou se v lese karkulka s vlkem:
„Hele, karkulko, kam jdeš?“
„Za babičkou.“
„A můžu jít s tebou?“
„Bamboocha!!!“
Víte, kdo měl v Čechách první mobilní telefon? Mach a Šebestová