Tag Archives: vtipné vtipy o Pepíčkovi

„Pepo, netvrď mi, že ti táta včera pořádně nenamlátil,” zlobí se na Pepíčka v bazénu den po vysvědčení kamarád. „Podívej se, jak máš červenej zadek!”
„Nenamlátil mi, fakticky,” brání se Pepík, „to jsem si jen nechtěně sednul na polštářek s červeným inkoustem.”

Paní učitelka chce po dětech, aby řekly rým. Jednotlivé děti postupně říkají své rýmy, až je řada na Pepíčkovi a ten říká: „V moři stojí kokrhel, vodu má až po kolena.”
„Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje!”
„Jen počkejte, až přijde příliv.”

Pepíček, kterému máma zakázala se koupat v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody.
„Tak jak to, že nemáš mokré i oblečení?”
„No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, a tak jsem si ho radši sundal.”

„Pepíčku, kdy jsi naposledy viděl můru?” ptá se paní učitelka.
„Právě teď,” odpoví Pepíček.
„???”
„No, stojí právě přede mnou a píše mi do žákovky pětku.”

„Když říkáte, že jsem nemravný,” prohlásil Pepíček, „jak si pak můžete tak protiřečit, když řeknete, že mám špatné mravy?”

Učitelka se ptá dětí ve škole, kolik si myslí, že je jí let. Přihlásí se Pepíček a říká: „Prosím, je vám čtyřicet čtyři.”
„Ano, Pepíčku, správně. Ale jak jsi na to přišel?”
„Docela jednoduše, paní učitelko. U nás v baráku bydlí jedna dvaadvacetiletá a říkají o ní, že je poloviční blázen…”

„Paní učitelko, nedivte se, že mám tak rozjařený hlas,” omlouvá se Pepíček, „vždyť je jaro!”

Pan Oliva přistihne ve své zahradě Pepíčka, jak mu trhá třešně a začne řvát: „Počkej, já to řeknu tvému tatínkovi, až ho uvidím.”
„To můžete,” odvětí Pepíček, „je pár větví nade mnou!”

Zlobí se Pepíček na dědečka: „Ty nejsi tatínek mého tatínka – paní učitelka říkala, že náš praotec se jmenuje Čech!”

Policajt vezme synka na projížďku služebním vozem. Jedou a malý ukazuje na něco u kraje silnice a ptá se tatínka: „Co to je?”
„No, Pepíčku…” zamyslí se policajt a pak ho něco napadne, tak rychle říká, aby to nezapomněl: „Ale o tom už jste se museli ve škole dávno učit… To jsou úvozovky!”

Pan učitel k malému Pepíčkovi: „Pepíčku, dám ti dva králíky a ještě tři králíky – kolik jich budeš mít?”
„Šest!”
„Počítej ještě jednou – dva králíci a tři králíci – kolik to je?”
„Pět.”
„No vidíš – dám ti dva králíky a tři králíky – kolik jich budeš mít?”
„Šest!”
„Jak to?”
„My totiž doma už jednoho máme!”

„Proč si myslíš, Pepíčku, že by v Asii neměli mít žádné větší hory?”
„Protože tam jsou všichni takové přízemní postavy.”

Maminka k synovi: „Pepíčku, proč táhneš do ložnice ten kýbl s vodou?”
„Protože tatínek chce ráno vzbudit, ale potichu!”

Jde Pepíček s babičkou do města a najde pětistovku. Hned ji chce sebrat, ale babička mu přísně řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Tak pokračují dál a Pepíček vidí na zemi tisíc korun a chce je sebrat, ale babička mu zase řekne: „Co je na zemi, to se nesbírá.”
Jdou dál a babička uklouzne na slupce od banánu.
„Pepíčku, pomoz mi,” prosí vnoučka.
Ale Pepíček na to: „Co je na zemi, to se nesbírá!”

Sadistická máma volá z kuchyně na muže: „Pepíček se nám nějak rozežral!”
„Buď ráda, že mu chutná,” prohodí táta.
Sadistka mu oponuje: „Zatím se mi moc nezdá, že by mu ta kyselina nějak zvlášť chutnala…”

Paní učitelka si zavolá děvčata a navádí je: „Holky, až bude Pepíček zase mluvit sprostě, odejděte ze třídy.”
Holky souhlasí. Učitelka vejde do učebny a ptá se dětí: „Vy jste teď měly prázdniny, tak mi řekněte, jestli jste neviděly, že se něco nového staví.”
Přihlásí se Anička a říká: „Na rohu Národní třídy se staví nový supermarket.”
Později, když už vyvolá všechny ostatní žáky, vyvolá učitelka i Pepíčka a ten povídá: „Na rohu Václaváku se staví novej bordel.”
A holky už jdou ze třídy, jak jim paní učitelka řekla.
„Počkejte,” řve za nimy Pepíček, „vždyť jsou postavené teprve základy!”

Učitelka hudebky zrudla: „Pepíčku, autorem České mše vánoční byl Jan Jakub Ryba, ne DJ Fish!”

Malý Pepík si vyskakuje na staršího bratra.
„Moc si nedovoluj, nebo ti dneska udělám kanadskou noc!” zastrašuje ho brácha.
„A myslíš to vážně?” zeptá se Pepíček opatrně.
„To teda myslím.”
„Tak to jseš pak ten nejhodnější brácha na světě!” obejme ho mladší sourozenec. „Já už si přes tři roky marně přeju podívat se aspoň jednou na přímý přenos bojů o Stanley Cup!”

„Pepíčku, jaká íčka napíšeš ve slově VAŠIMI?”
„Měkké, tvrdé a měkké.”
„Ale tolik jich tam ani není!”
„To nevadí, tak si ty zbývající nechte do zásoby.”

„Pepíčku, když ti dám sedm jablíček a budu dvě chtít zpátky, kolik ti jich zůstane?”
Pepíček se zazubí: „Sedm.”