Tag Archives: vtipné vtipy o Pepíčkovi

„Pepíčku, jak velký je slon?”
„Jako svině, paní učitelko.”

V jedné české soukromé základní jazykové škole ve třetí třídě si učitel v hodině slovenštiny ověřuje, jaký za ty tři roky udělali žáci pokrok. Vyvolává je a dává jim české slova a i lehčí věty, aby je přeložili do slovenštiny. Vyvolá Pepíčka a ptá se ho, zda viděl v televizi film Limonádový Joe.
„Jo, pane učiteli, viděl a moc se mi líbil.”
„A Pepíčku, uměl bys název toho filmu přeložit do slovenštiny?”
Pepíček se chvíli zamyslí a pak prohlásí: „Malinovkový Jano… a například veverka se slovensky řekne drevokocúr, pane učiteli.”

„Pepíčku,” osloví žáka učitelka, „znáš nějakého plaza?”
„Ano, prosím,” odpoví hoch. „Had.”
„Správně,” chválí ho učitelka. „A ještě nějakého bys věděl?”
„Samozřejmě,” povídá Pepíček. „Druhý had!”

Maminka říká Pepíčkovi: „Když se ti tak líbí Harry Potter, nechceš být také kožním lékařem?”
„Ale Harry není kožní lékař…”
„Opravdu, tak proč pořád mluvíš o Bradavicích?”

„Při zajetí hrozil partizánům trest smrti,” vypráví dětem učitel.
Přihlásí se Pepíček s touto úvahou: „Ale to už jim stejně mohlo být jedno, když už byli zajetí, viďte?”

Učitelka se zlobí: „Hitlerovci byli Hitlerovi stoupenci, Pepíčku, ne milenci!”

O přírodopisu probírá paní učitelka s dětmi pohlavní orgány muže. Poté, co je seznámí se vším základním, se ptá, jak lze pánské přirození pojmenovat. Děti přes sebe volají: „Úd, penis, pyj…”
Náhle se do ticha ozve Pepíček: „Lemrouch!”
Učitelka se ho ptá, jak na to přišel. Pepíček povídá: „To jsem si nevymyslel, to jsem četl ve Starých pověstech českých!”
„A kde?” diví se učitelka.
„No, v pověsti o Oldřichovi a Boženě. Oldřich se vrací z projížďky, sesedne z koně, přijde k němu Božena a políbí mu lem roucha…”

Opozdilec Pepíček se vymlouvá: „Cestou do školy mě srazil Trabant.”
Učitelka na to: „Tak jsi měl jít rychleji!”

„Bílí osadníci a vojáci přinesli na Západ střelný prach, který ještě indiáni neznali,” vysvětluje dětem vědma za katedrou. „Ne střelné prachy, jak tady říkal kolega Pepíček… A už vůbec to nebyly vystřelovací peníze!”

„Psa? Vy jste se snad zbláznili! Víte vůbec, co dneska stojí veterinář?!” vynadala dětem maminka.
Pepíček se však nedal: „Ale mami, my si snad toho veterináře budeme kupovat celého?”

Pepíček přijde domů ze školy a brečí, že dostal pětku ze zeměpisu. Tatínek se ho ptá: „Pepíčku, a za co jsi tu pětku dostal?”
„Nevěděl jsem, kde je Vietnam.”
Tatínek na to: „To přece nemůže být daleko, jeden Vietnamec jezdí k nám do práce na kole!”

Paní učitelka vypráví dětem o aktuálních událostech v Afghánistánu.
„Když už jsme u toho Afghánistánu,” konstatuje po shrnutí všeho podstatného, „zkuste si tipnout, co asi tak můžou poslouchat za hudbu malí Afghánci jako vy?”
Pepíček se domnívá: „Něco jako… Ládin Family?”

Pepíček si hraje ve školce s elektrickým vláčkem. Když vláček zastaví, Pepíček řekne: „Kokoti, vystupovat.” Za chvíli řekne: „Kokoti, nastupovat!” Vláček se rozjede.
Slyší to paní učitelka a velice se rozzlobí, vláček vypne a Pepíčka postaví do kouta klečet. Asi po hodině chce vyzkoušet své výchovné metody a proto dovolí Pepíčkovi zase si hrát s vláčkem.
Pepíček přijde a říká: „Kokoti, nastupovat, kvůli tý píče máme hodinu zpoždění.”

„Pepíčku, kde jsi byl?”
„Paní učitelko, otevřete si Temno od Jiráska a tam se to dozvíte.”
„Ale ta stránka je vytržená!”
„Ano, tak už víte, kde jsem byl?”

„Jak můžeš napsat s Rusy měkké i?” diví se učitelka.
„Na protest,” odvětí Pepíček, „protože se to odvozuje od slova pán!”

Pepíček se vrátí domů zmoklej jak slepice a oznamuje babičce: „Babi, venku chčije!”
„Pepíčku,” napomene ho babička, „neříká se chčije, ale čurá – venku čurá!”

Na dějepise: „Znáš jméno nějakého významného Slovana, Pepíčku?”
„Ano, prosím. Slovan Liberec, Slovan Bratislava…”

Maminka říká malému synovi: „Pepíčku, ještě se dvakrát zhoupni a pak dědečka odříznem.”

Jde Pepíček na zmrzlinu a chce si sednout na lavičku, ale žádná není volná, tak si sedne na strom a zpívá si: „Kdepak ty ptáčku hnízdo máš?”
Vtom se objeví pták a zařve: „Vždyť mi na něm sedíš, ty blbečku!”

Pepíček šel na diskošku a tam hráli: „Já, já, já, jenom já… kulometem, kulometem… tam vzadu v rákosí, tam vzadu v rákosí…”
Přišel k Pepíčkovi pan policajt a ptá se ho: „Pepíčku, nevíš, kdo zabil támhletu babičku?”
Pepíček mu říká: „Já, já, já, jenom já…”
„A čím?”
„Kulometem, kulometem…”
„A kde?”
„Tam vzadu v rákosí…”
Tak Pepíčka odvezli na policejní stanici a dali ho na rok do basy. Přišla za ním jeho maminka a povídá mu: „Opatruj se, Pepíčku.”
Pepíček odpoví: „Neboj, mami, až se za rok vrátím, hubu ti rozmlátím…”