Jak nazvete Poláka v klobouku za dvacet tisíc?
Papež.
Tag Archives: vtipné vtipy o národech (národnostní)
Víte, jaká je somálská lidová?
„Pějme píseň dokola, do kola, dokola, než nás skosí ebola, e-bo-la…”
Hádají se Brit, Rus a Čech, kdo má silnější alkohol. Brit se napije skotské.
„Kolik vidíš židlí?“
„Tři.“
„Tak to máš silný alkohol, Brite.“
Rus se napije ruské vodky.
„Kolik jich vidíš ty, Ruse?“
„Pět.“
„No teda! Také máte silné pití!“
Nakonec si nalije Čech slivovice.
„Kolik jich vidíš ty, Čechu?“
„A v které řadě myslíte?“
Angličan, Ir, Francouz a Skot letí letadlem, když to náhle začne padat k zemi.
„Dohodneme se,“ navrhuje Angličan, „že ten, kdo to přežije, dá těm ostatním
dvěstě liber jako výpomoc na cestu do nebe a poděkování Bohu, že to přežil.“
Letadlo spadne a jediný Angličan to nepřežije. Zbylí tři mu jdou na pohřeb.
Ir hodí do rakve dvěstě liber, také Francouz hodí do rakve dvěstě liber, podle
dohody. Skot vypíše šek na šestset liber, hodí jej do hrobu a vezme si čtyři
stovky zpátky.
Američan přijede do Anglie a na jedné turistické procházce po Londýnu zajde na
tržiště. Ptá se zelináře na nějaké jeho zboží:
„Hej, prosím vás, co je tohle?“
„To jsou brambory.“
„Heh, a víte, že my v Americe pěstujeme brambory desetkrát větší, než tyhle?“
„Jo, my je v Anglii máme takové, aby se nám vešly do pusy.“
Při setkání zemědělců se na večírku potkají americký farmář a ruský kolchozník.
Američan povídá:
„Kdybys viděl můj ranch a ty pastviny. Dva dni to objíždím autem.“
Kolchozník: „Kdybys viděl naše kolchozní lány, ty objíždím týden.“
Američan si lokne, mávne rukou a říká:
„Taky jsem měl takový auto.“
Turci a Němci hrají fotbal. Němci si říkají:
„Pche, Turci – ti to neumí hrát. Dáme jim 2 góly náskok.“
Jak řekli, tak udělali. Je to 2:0 pro Turky. Najednou
kolem stadiónu projede lokomotiva a zapíská. Němci si myslí, že už je konec
a tak odejdou ze hřiště. Turci hrají dál …. a dopadlo to 2:2.
V koncentrečním táboře stojí zástup židů u studny. Důstojník v uniformě jednomu
po druhém velí:
„Hej ty! Pojď sem! Postav se do pozoru. Upaž. Zanož. Zakloň hlavu.
Tak, takhle vydrž!“
Nato nebohého vězně shodí do studny. Takhle bere jednoho po druhém.
V tom z baráku poblíž vykoukne upocená ženská tvář a volá:
„Herr oberstumbannfuhrer, až dohrajete Tetris, máte na stole oběd!“
Ve Skotsku proti sobě válčí dva hrady. Z jednoho vyletí dělová koule a na druhém
urazí kus hradeb. Z druhého hradu vyletí dělová koule a z prvního urazí věžičku.
Tak po sobe střílejí už dva dny, když v tom najednou z ničeho nic – ticho. Že by
mír? Z jednoho hradu vystrčí trubač hlavu a zahuláká:
„Hola, hola, proč nestřílíte?“
I na druhé straně vykoukne trubač:
„Nemůžem, koule je u vás!“
Slyšeli jste ve zprávách o tom Boeingu, co spadl ve Varšavě na hřbitov?
Polské úřady uvádějí, že zatím nalezly 2000 těl.
Po krvavém boji zajmou krvežízniví indiáni osadníka a jeho ženu.
„Půjdete ke kůlu smrti!” oznamuje zajatcům vítězoslavně náčelník.
„Půjdeme,” povídá s notnou dávkou sarkazmu muž, „jen nám řekněte, proč jste nám teda nejdřív ustřelili nohy?!”
Co je to? Je to černé, spálené a visí to na lustru?
Polský elektrikář.
Skot navštívil souseda a stěžuje si:
„Ten můj zatracenej kluk nechce pít rybí tuk!“
„To můj ho pije každý ráno,“ chlubí se soused, „za každou lžičku
dostane do pokladničky penny.“
„Za každou lžičku?“ zhrozil se Skot, „a co dělá s tolika penězi?“
„Koupíme mu za ně novou láhev rybího tuku.“
Jak je možné, že Němci obsadili Polsko tak rychle?
Vpochodovali tam pozadu a Poláci si mysleli, že odcházejí.
Dvě skupiny dělníků – jedna z Ruska a jedna z Polska – se hlásily do konkursu
na pracovní četu pro telefonní společnost. Firma se rozhodla vyzkoušet obě party
v praxi a vyslala je instalovat telefonní sloupy.
Po směně se obě party vrátily. Ruská udělala deset sloupů a polská jeden. Firma
se rozhodla najmout ruskou skupinu, ale Poláci protestovali:
„Oni podvádějí, všechny své sloupy nechali koukat ze země!!“
Co se stane, když v Somálsku vybuchne atomová bomba?
Část populace zemře a zbytek se pustí do hřibu.
To jsou Čech, Američan a Rus na pustém ostrově a najednou se nad nimi slituje
bůh a sletí k nim, a že jim splní každému 3 přání. Tak Američan si přeje láhev
whisky. Tu vypije a pak si přeje kufr dolarů, a pak chce být doma ve své vile.
Čech si přeje láhev rumu, a pak kufr korun a taky chce být doma. Rus si řekne o
láhev vodky. Vypije ji, řekne si o další, vypije ji, a pak povídá:
„Ať jsou ti dva zpátky, vždyť mě by tu bylo smutno!“.
Přijdou dva Irové do hospody a poručí si flašku whisky.
Pak jen sedí a beze slova pijou.
30 minut.
Hodinu. (Pijou pomalu, ne jako Češi.)
Pak, když jsou na dně flašky, si objednají další.
A zase ji beze slova vypijou.
Po téhle flašce následuje i třetí, čtvrtá a pátá.
To už je dávno večer (přišli ráno).
Když dopili tu pátou flašku whisky, se jeden z nich zeptá toho
druhýho:
„Tak co, dáme ještě jednu flašku?“
A ten druhý odpoví:
„Přišli jsme sem chlastat nebo kecat?“
Koncem šestnáctého století se v italské Cremoně sešly tři známé rodiny, které
vyráběly housle. Před obchodem Arnatiů stála velká cedule:
„Nejlepší housle v Itálii!“
Hned vedle, před domem Guarnierů, bylo na ceduli zlatým písmem:
„Nejlepší housle na světě!“
Na konci ulice byla dílna Antona Stradivariho, a na jejích dveřích malá cedulka:
„Nejlepší housle v ulici.“
Poláka takhle přepadli dva lupiči. Bránil se jako lev, ale nakonec ho přeci jen
přemohli. Prohledali mu kapsy, ale našli u něj jen pár drobných:
„To myslíš vážně, že ses takhle rval jen kvůli deseti zlotým?“
„Ne, já myslel, že jdete po těch padesáti tisících, které mám v botě.“