Tag Archives: vtipné vtipy o námořnících (moři)

Loučí se námořník se svou dívkou. Na rozloučenou mu dává dívka svoji fotografii a zdůrazňuje, aby ji měl neustále na očích. „Tvoje fotografie je velmi pěkná,“ povídá námořník, „ale postrádám na ní to, co mám u tebe nejraději.“ „Ale Johne,“ zapýří se dívka, „vždyť je to jenom obličej!“

Námořník se vrátí po třech letech domů a vidí – čtyři děti!
„Kde se vzalo tolik dětí? Ty dvě jsou mé, to vím. A tyhle dvě?”
Žena se usměje: „Ty jsou zase mé.”

Na temné Hamburské ulici osloví pozdě v noci námořníka neznámá černoška: „Byl byste tak laskav, mladý muži, a doprovodil mne domů? Sama se bojím…“ „To mne ani nenapadne!“ odsekne mladý námořník. „Co budu dělat teď o půlnoci v Africe?“

Proč Slováci tak trvali na dokončení Gabčíkova?
Protože chtěli rozdělení Československa zakončit velkou námořní bitvou.

„Jste šťasten,“ ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?“ Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!“ „Dobře, a co jste byl předtím?“ „Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!“

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: „Prosím vás, kdy tady máte léto?”
„To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu.”

„Kam pojedete na dovolenou?“ ptá se námořník ženatého známého. „Pojedu s rodinou k Jaderskému moři.“ „Jojo,“ pokývá hlavou starý mořský vlk, „tam já znám každou vlnku!“

Povídá přítel majiteli přístavní krčmy: „Taková námořnická krčma, to musí být zlatý důl!“ „A víš, že skoro jo? Po každé rvačce tam najdu na podlaze dva tři zlaté zuby…“

„Bože, tetičko,“ zděsili se, „prožila jsi snad na moři něco úděsného?“ „Proč úděsného?“ nechápe tetička. „No, žes při té plavbě hrůzou zešedivěla?“ „To nebylo hrůzou, ale tím, že jsme neměli na lodi kadeřnici.“

Vypráví jeden námořník kamarádům: „Všechny ty vaše historky nestojí za nic! To já se včera zasloužil o to, že jistá mladá žena uhájila svou čest!”
„To je úžasné! Povídej, jak se to stalo?” žasnou kamarádi.
„Rozmyslel jsem si to.”

Námořník navazuje na lodi rozhovor s dívkou: „Jedete do Marseille služebně, anebo jen tak za zábavou?”
„Služebně,” odpovídá dívka, ale pak dodá, „ale kdybyste chtěl, tak i za zábavou.”

V záchranném člunu se plaví kapitán se šesti zachráněnými námořníky. Nemají co jíst. Kapitán předloží návrh: „Nic se nedá dělat, musíme si to rozdělit… V pondělí sníme plavčíka, v úterý kuchaře, ve středu kormidelníka, ve čtvrtek Mayera, v pátek Schulze a v sobotu sním Smitha!”

To jiná trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník, zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!“

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimy doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.”
„A trvalo dlouho, než vás zachránili?”
„Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.”

Setkali se po letech dva námořníci. „No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě…”
„No a vidíš sám, že ne! Žiju!”
„Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě.”

Rvačka mezi námořníky v krčmě je v plném proudu. Mladý námořník Patrick přichází v čele svých věrných kamarádů, rozhlédne se před krčmou a povídá: „Jdu tam a to budete koukat, jaký tam udělám za pár minut pořádek. V momentě to bude lítat na ulici.“ Kamarádi stojí v houstnoucím šeru na ulici před krčmou a čekají. Vtom vylétne postava oknem. Chvíli řev zevnitř, rány a kvílení…a vyletí druhá. Kamarádi počítají: „Třetí…čtvrtý…pátý…šestý…sedmý!“ Se země se najednou zvedne Patrick a na kamarády vztekle zavrčí: „Nepočítejte, troubové! To jsem pořád já!“

Námořní důstojník ukazuje novému námořníkovi veškeré technické vybavení lodi – navigační přístroje, radiostanici, strojovnu a lodní automatiku.
„To je potom jistě velmi lehké takovou loď řídit, když je tak přepychově a moderně vybavená,” povídá nováček po prohlídce. „Myslím, že si potom může stoupnout ke kormidlu kdejaký idiot.”
„Proč ne?” usměje se důstojník. „Chcete to zkusit?”

Nováček v anglickém námořnictvu, mladík ze staré šlechtické rodiny, přijde na nástup v lakovaných střevících. Důstojník na něj křičí: „Vy jste se zbláznil! Jak jste se to vystrojil? Ještě dobře, že jste si nedal na hlavu cylindr!”
„Cylindr?” udiveně odvětil nováček. „V devět hodin dopoledne?!”

Na malém norském parníčku, se kterým si mořské vlny pohazují sem a tam, jako by to byla tříska, se ptá cestující dáma námořníka: „A co se stane, když se srazíme s ledovcem?”
„Co by se stalo?” odpovídá pohotově námořník. „Ten ledovec popluje zase klidně dál.”

Mladý námořník, který se neustále chlubil svými vědomostmi ve znalostech francouzštiny, se to snažil svým kamarádům dokázat tak, že přistoupil v jednom francouzském přístavu k hezké dívce a dal se s ní do hovoru. Jeho přátelé to s obdivem sledovali z povzdálí. Sotvaže s ní ale mladík prohodil pár vět, dívka zrudla a milému hochovi vlepila pořádných pár facek. Ten se vítězoslavně obrátil k ostatním a povídá: „Tak vidíte, že umím francouzsky!”