Tag Archives: vtipné vtipy o námořnících (moři)

Na širém moři ztroskotal velký zaoceánský parník. Několik lidí se zachránilo v malém člunu. Pluli tak už několik dnů a nikde nepotkali žádnou loď ani nespatřili pevninu. Jeden zachráněný se ptá ustrašeně druhého: „Co myslíte, najdou nás?“ „Ale jistě, jen buďte bez obav! Mne hledá policie pěti států!“

Setkali se po letech dva námořníci. „No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě…“ „No a vidíš sám, že ne! Žiju!“ „Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě.“

Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: „Prosím vás, kdy tady máte léto?“ „To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu.“

„Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat,“ vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, „horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!“

Na lodi prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník se ošívá, že zná jen samé sprosté. A devčata na to, ať tedy místo každého sprostého slova zakašle, že už si to domysli. Namořník spusti: „Echm, echm echm echm. Chrchly Chrchly echm, chm echm chrchly chrchly. Chrchly chrchly, echm echm… Doprdele, teď sem to zkurvil.“

Ptá se přítel námořníka: „A setkal ses v Austrálii s nějakým vzácným zvířetem?“ „Jo, se slonem.“ „Ale vždyť v Austrálii sloni nežijí!“ „Však právě proto jsou tam vzácní!“

Námořník navazuje na lodi rozhovor s dívkou: „Jedete do Marseille služebně, anebo jen tak za zábavou?“ „Služebně,“ odpovídá dívka, ale pak dodá, „ale kdybyste chtěl, tak i za zábavou.“

Namořník si lehne v kajutě, podívá se na ruce-na jedné má vytetováno Anička,na druhé Evička-a říká: Tak holky, která to dnes bude?

„Co to děláš?“ ptá se jeden cestující druhého. „Nabírám si na památku do láhve mořskou vodu.“ „Tak si ji naplň jenom do poloviny!“ „A proč?“ „Aby ti voda nevytlačila zátku, až přijde příliv.“

Pán si to kráčí hrdě po palubě lodi s rozkošným pejskem. „Pane,“ upozorňuje ho jeden z námořních důstojníků, ,,toho psa nesmíte brát s sebou do kajuty!“ „Dobře, a kde tady máte kajutu pro psy?“

Kapitán přichází před nastoupenými námořníky a prohodí k prvnímu důstojníkovi: „Prosím vás, co to támhle trčí za nos? To nemůžete toho námořníka postavit do druhé řady?“ „Prosím, pane kapitáne, to je jeden z nováčků a on tam už stojí !“

Seděli námořníci v přístavní krčmě. Po půlnoci se jeden zvedl a přistoupil ke kamarádovi: „Nepij už tolik, máš už celou hlavu rozmazanou!“

Cestující se vyptávají ve chvílí volna kapitána: „A už jste někdy viděl obávaného mořského hada?“ „Ne, nikdy.“ „Cože? Celý život se plavíte po všech mořích světa a ještě jste se nestřetl s mořskou příšerou? Jak si to vysvětlujete?“ „To je asi tím,“ vysvětluje kapitán, „že já jsem abstinent.“

Na širém moři se potápí loď. Z kajuty první třídy vyjde pomalým krokem Angličan s dýmkou v ústech a ptá se kapitána: „Prosím vás, kde je záchranný člun pro kuřáky?“

Vypraví námořník po ztroskotáni: „A až když jsme byli na širém moři, přišli jsme na to, proč byla při nákupu ta loď tak levná!“

Ptali se jednoho námořníka, proč byl vlastně propuštěn ze služby na ponorce. „Nelíbil se jim můj zvyk spát při otevřeném okně,“ pravil mořský vlk.

„Jaké bylo v Anglii počasí?“ ptali se námořníka, který se právě odtamtud vrátil. „Připadal jsem si jako knot v lampě. Nohy jsem měl stále namočené a nos mi svítil od rýmy.“

Ptá se chlapeček tatínka, když vidí hejna racků obletovat loď na moři: „Tati, proč se ti rackové stále chechtají?“ „Ty by ses taky chechtal, kdyby tě cestující živili celou plavbu zadarmo!“

Rozplývá se mladý francouzský námořník při pohledu na blížící se Rio de Janeiro: „Je to fantastické! Připomíná mi to siluetu krásné mladé dívky…“ „Jak jsi přišel na tohle zajímavé přirovnání?“ ptá se ho kamarád. „A ty se divíš? Mně po dvaceti měsících plavby na širém moři už všechno připomíná siluetu krásné mladé dívky…“

„Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“