Ptá se přítel námořníka: „A setkal ses v Austrálii s nějakým vzácným zvířetem?“ „Jo, se slonem.“ „Ale vždyť v Austrálii sloni nežijí!“ „Však právě proto jsou tam vzácní!“
Tag Archives: vtipné vtipy o námořnících (moři)
Námořník navazuje na lodi rozhovor s dívkou: „Jedete do Marseille služebně, anebo jen tak za zábavou?“ „Služebně,“ odpovídá dívka, ale pak dodá, „ale kdybyste chtěl, tak i za zábavou.“
Namořník si lehne v kajutě, podívá se na ruce-na jedné má vytetováno Anička,na druhé Evička-a říká: Tak holky, která to dnes bude?
„Co to děláš?“ ptá se jeden cestující druhého. „Nabírám si na památku do láhve mořskou vodu.“ „Tak si ji naplň jenom do poloviny!“ „A proč?“ „Aby ti voda nevytlačila zátku, až přijde příliv.“
Na širém moři ztroskotal velký zaoceánský parník. Několik lidí se zachránilo v malém člunu. Pluli tak už několik dnů a nikde nepotkali žádnou loď ani nespatřili pevninu. Jeden zachráněný se ptá ustrašeně druhého: „Co myslíte, najdou nás?“ „Ale jistě, jen buďte bez obav! Mne hledá policie pěti států!“
Setkali se po letech dva námořníci. „No to je překvapení! Slyšel jsem, že jsi zahynul při lodní katastrofě…“ „No a vidíš sám, že ne! Žiju!“ „Já tomu ale stejně nevěřím. Mně to říkal někdo, komu věřím daleko víc než tobě.“
Námořník, který přistál v Reykjavíku, se ptá Islanďana: „Prosím vás, kdy tady máte léto?“ „To je těžko říct. Například letos připadlo léto na středu.“
„Vylodili jsme se na pobřeží v Africe a co vám budu povídat,“ vypráví na společenském večírku starý mořský vlk, „horka tam dosahovala, bez přehánění, čtyřicet stupňů ve stínu, a s přeháněním pětapadesát!“
Na lodi prosí slečny starého mořského vlka, aby jim vyprávěl nějaký vtip. Námořník se ošívá, že zná jen samé sprosté. A devčata na to, ať tedy místo každého sprostého slova zakašle, že už si to domysli. Namořník spusti: „Echm, echm echm echm. Chrchly Chrchly echm, chm echm chrchly chrchly. Chrchly chrchly, echm echm… Doprdele, teď sem to zkurvil.“
Ptá se chlapeček tatínka, když vidí hejna racků obletovat loď na moři: „Tati, proč se ti rackové stále chechtají?“ „Ty by ses taky chechtal, kdyby tě cestující živili celou plavbu zadarmo!“
Rozplývá se mladý francouzský námořník při pohledu na blížící se Rio de Janeiro: „Je to fantastické! Připomíná mi to siluetu krásné mladé dívky…“ „Jak jsi přišel na tohle zajímavé přirovnání?“ ptá se ho kamarád. „A ty se divíš? Mně po dvaceti měsících plavby na širém moři už všechno připomíná siluetu krásné mladé dívky…“
„Proč ti píše ta tvoje dívka pořád tak dlouhé dopisy?“ vyzvídá kormidelník na mladém námořníkovi. „Všechno mi podrobně vypisuje, abychom se nemuseli zdržovat řečmi, až za ní přijedu.“
„Pane kapitáne, proč vaše loď houká, když se na širém moři setkává s jinou lodí?“ „Protože mačkám v kabině jedno takové tlačítko!“
Námořní nováček je u vytržení, když vidí poprvé kolem sebe dokola širé moře. „Bože, to je vody,“ vzdychne si zasněně. „No, a to si ještě představ,“ povídá mu starší kamarád, „že vlastně vidíš jen tu vodu, co je navrch !“
Luxusní zaoceánská loď brázdí moře. Zuří bouři a loď se zmítá v obrovských vlnách. Vtom najede na skálu. Naděje na záchranu není žádná. Zsinalý kapitán se vřítí do tanečního salónku, kde se koná společenský seznamovací večírek. Skočí ke kapelníkovi a zděšeně šeptá: „Loď se potápí, honem, loď se potápí!“ Kapelník zvedne udiveně hlavu, dlouho přemýšlí a pak povídá kapitánovi: „Nezlobte se, kapitáne, už třicet let hraiu všelijaké šlágry, ale tenhle doopravdy neznám!“
Na slunné pláži leží nádherná dívka. Zastaví se u ní mladý námořník a s obdivem ji pozoruje. „Co byste dělala, kdybych si k vám přisedl?“ zeptal se po chvíli. „Utekla bych.“ „A kdybych vám dal ruku kolem pasu?“ nedal se námořník odradit. „Utekla bych.“ „A kdybych se vás pokusil políbit?“ „No, utekla bych,“ pravila už trochu nejistě dívka. „A kdybych …“ „Prosím vás, přestaňte už!“ vybuchla netrpělivostí dívka. „Já nějak zvlášť rychle utíkat neumím, jistě byste mne snadno dohonil…“
Z potopené lodi se zachránil jediný námořník. Na otázku, jak si počínal, pravil: „Docela jednoduše. Od rána jsem měl žízeň jako trám, no a toho trámu jsem se držel…“
Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!“ Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?“
Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!“ „Ani jste nemusel tak spěchat,“ povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme…“
Vypráví jeden námořník kamarádům: „Všechny ty vaše historky nestojí za nic! To já se včera zasloužil o to, že jistá mladá žena uhájila svou čest!“ „To je úžasné ! Povídej, jak se to stalo?“ žasnou kamarádi. „Rozmyslel jsem si to.“