„Víš, že se dá zhřešit i myšlenkou?“ povídá matka své dceři.
„Vím! Ale není to ono.“
Tag Archives: vtipné vtipy o náboženství (náboženské)
Mladý kněz měl před prvním kázáním trému. Tak mu starý kněz radí, aby si dal na kuráž dvě deci mešního vína. Po kázání se jde mladý zeptat, jaké to starému připadalo, a ten povídá: „Na poprvé docela dobré, ale udělal jsi tři chyby. Zaprvé, říkal jsem dvě deci a ne dva litry. Zadruhé, Máří Magdaléna nebyla nevěstka, ale byla zneuctěna. Zatřetí, na závěr se říká Amen a ne Ahoj.“
V křesťanské škole se ptá učitelka dětí:
„Tak děti, dám vám hádanku. Co je to? Skáče to po stromech a žere oříšky.“
Přihlásí se Lojzíček: „Já myslím že veverka, ale jak vás znám tak to bude určitě Ježíš Kristus.“
Dalajláma medituje v místnosti, když vtom někdo zaklepe na dveře. Dalajláma se ptá: „Kdo je to?“
Odpověď zní: „Já.“
Dalajláma se podiví: „Já?“
Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženy a pak si pozval k sobě proroky a pravil:
„Vyberte si každý kterou chcete a jděte a založte národy.“
První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy pravil melancholicky:
„Holky zahalte se a pojďte se mnou.“
Farář ke kostelníkovi: „Tentokrát obejdeš věřící s kasičkou ještě před kázáním.“
„Ale pročpak, vždycky přece děláme sbírku až na závěr bohoslužby,“ diví se kostelník, „protože dnes budu kázat o spořivosti.“
„Ó Adonaj, náš národ prošel tolika pogromy a genocidou, což nejsou jejich vyvolený národ?“
„Ale ano!“
„A nechtěj si vyvolit zase někoho jinýho?“
Na molu u moře sedí spolu Marie a Josef. Komíhají nohami ve vodě. Vedle nich se po hladině prochází nešťastný malý Ježíš a se slzami v očích říká:
„Já se chci taky koupat!“
Zahlédl ji tak, jak ji pánbůh stvořil.
.
.
A stal se ateistou.
Zpovídá se šestiletý klučina:
„Měl jsem nemravné představy o Bohu.“
Zpovědnicí to cukne: „Jaké prosím tě?“
„Představoval jsem si Boha s vemenem.“
„Jak tě to proboha napadlo?“
„No, jak se pořád říká: Vemenu Otce i Syna…“
Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí.
Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
„Poslyšte!“ zavolá za ním svatý Petr. „Vy si ze mě děláte šprťouchlata nebo co?“
„Ne,“ ozve se v dálce, „oni se mě snaží vzkřísit.“
„Včera jsem se stal Svědkem Jehovovým. Ne kvůli té víře, ale aby mi přestali otravovat u dveří.“
„Všiml jsem si, že tvůj otec má opuchlé líce. To je od zubů?“
„Ne, od modlitby…“
„Ale nekecej…“
„Nekecám. Včera jsme se spolu celá rodina modlili otčenáš a když jsme došli po ‚zbav nás zlého‘, otec se podíval na mámu a ona si toho všimla.“
Dva faráři si povídají:
„Mně jsou ze všech sportovců nejsympatičtější cyklisti.“
„Proč?“
„Protože se starají o svoje duše.“
Vědec povídá Bohu:
„Bože, už nejsi potřebný. Věda postoupila tak daleko, že už i my vědci umíme udělat člověka z hlíny.“
„Tak to předveď,“ povídá Bůh.
Vědec začne nabírat ze země hlínu a Bůh na to:
„Počkej, počkej, ber ze svojí hlíny!“
Přijde takhle jeptiška k doktorovi, že má spálené přirození. Doktor se ptá, jak se to stalo. Jeptiška na to říká: „Já jsem tu svíčku zapomněla sfouknout.“
Farář čte kázání. Zezadu se k němu přimota kostelník a šeptá mu:
„Otče, na chóru hrají poker.“
A kněz mu šeptem odpoví:
„Díky, ale nejdřív musím dokončit to kázání.“
Mladá jeptiška stopuje a zastaví jí docela pohledný mladík. Po chvilce jízdy jí položí ruku na koleno a jeptiška povídá:
„Žalm 12, verš 5.“
Mladík se lekne, stáhne ruku zpátky a celou cestu už dá pokoj.
Když se večer doma podívá do bible, nalistuje žalm 12, verš 5 a tam je psáno: „Jsi na správné cestě.“
Jednou se ptali papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy.
Odpověděl: „Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství.“
Kněz praví na mši svým věřícím: „Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Marka.“
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných.
Kněz s úsměvem povídá: „Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži.“