Tag Archives: vtipné vtipy o náboženství (náboženské)

Baví se dvě duše v ráji: „Jaká byla poslední věta, kterou jsi slyšel na zemi?“
„Byl to hlas mé ženy.“
„A co říkala?“
„Když mě na chvíli pustíš k volantu, budeš úplný anděl.“

Kostelník nalévá mešní víno, netrefí se, tak zakleje: „Kurva, zase vedle!“
Farář ho napomíná: „Kostelníku, neklej, Pánbůh tě potrestá!“
Ale není to nic platné a když se zase netrefí, zakleje.
Když se to stane potřetí, naráz blesk a hrom, farář padne mrtev k zemi a z húry se ozve: „Kurva, zase vedle!“

Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí.
Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
„Poslyšte!“ zavolá za ním svatý Petr. „Vy si ze mě děláte šprťouchlata nebo co?“
„Ne,“ ozve se v dálce, „oni se mě snaží vzkřísit.“

„Včera jsem se stal Svědkem Jehovovým. Ne kvůli té víře, ale aby mi přestali otravovat u dveří.“

„Všiml jsem si, že tvůj otec má opuchlé líce. To je od zubů?“
„Ne, od modlitby…“
„Ale nekecej…“
„Nekecám. Včera jsme se spolu celá rodina modlili otčenáš a když jsme došli po ‚zbav nás zlého‘, otec se podíval na mámu a ona si toho všimla.“

Dva faráři si povídají:
„Mně jsou ze všech sportovců nejsympatičtější cyklisti.“
„Proč?“
„Protože se starají o svoje duše.“

Vědec povídá Bohu:
„Bože, už nejsi potřebný. Věda postoupila tak daleko, že už i my vědci umíme udělat člověka z hlíny.“
„Tak to předveď,“ povídá Bůh.
Vědec začne nabírat ze země hlínu a Bůh na to:
„Počkej, počkej, ber ze svojí hlíny!“

Přijde takhle jeptiška k doktorovi, že má spálené přirození. Doktor se ptá, jak se to stalo. Jeptiška na to říká: „Já jsem tu svíčku zapomněla sfouknout.“

Farář čte kázání. Zezadu se k němu přimota kostelník a šeptá mu:
„Otče, na chóru hrají poker.“
A kněz mu šeptem odpoví:
„Díky, ale nejdřív musím dokončit to kázání.“

Mladá jeptiška stopuje a zastaví jí docela pohledný mladík. Po chvilce jízdy jí položí ruku na koleno a jeptiška povídá:
„Žalm 12, verš 5.“
Mladík se lekne, stáhne ruku zpátky a celou cestu už dá pokoj.
Když se večer doma podívá do bible, nalistuje žalm 12, verš 5 a tam je psáno: „Jsi na správné cestě.“

Jednou se ptali papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy.
Odpověděl: „Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství.“

Kněz praví na mši svým věřícím: „Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Marka.“
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných.
Kněz s úsměvem povídá: „Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži.“

Mojžíš sejde z hory, v rukou svírá desky deseti přikázání.
„Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že jsem to s Bohem z šedesáti přikázání usmlouval na deset. Ta špatná je, že nepokradeš a nesesmilníš tam zůstalo, Pánové!“

Modlí se dívka k panně Marii:
„Panno Marie, ty jsi počala bez toho, aniž by jsi zhřešila. Dej prosím, aby jsem zhřešila, aniž bych počala.“

V křesťanské škole se ptá učitelka dětí:
„Tak děti, dám vám hádanku. Co je to? Skáče to po stromech a žere oříšky.“
Přihlásí se Lojzíček: „Já myslím že veverka, ale jak vás znám tak to bude určitě Ježíš Kristus.“

Dalajláma medituje v místnosti, když vtom někdo zaklepe na dveře. Dalajláma se ptá: „Kdo je to?“
Odpověď zní: „Já.“
Dalajláma se podiví: „Já?“

Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženy a pak si pozval k sobě proroky a pravil:
„Vyberte si každý kterou chcete a jděte a založte národy.“
První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy pravil melancholicky:
„Holky zahalte se a pojďte se mnou.“

Farář ke kostelníkovi: „Tentokrát obejdeš věřící s kasičkou ještě před kázáním.“
„Ale pročpak, vždycky přece děláme sbírku až na závěr bohoslužby,“ diví se kostelník, „protože dnes budu kázat o spořivosti.“

„Ó Adonaj, náš národ prošel tolika pogromy a genocidou, což nejsou jejich vyvolený národ?“
„Ale ano!“
„A nechtěj si vyvolit zase někoho jinýho?“

Na molu u moře sedí spolu Marie a Josef. Komíhají nohami ve vodě. Vedle nich se po hladině prochází nešťastný malý Ježíš a se slzami v očích říká:
„Já se chci taky koupat!“