Tag Archives: vtipné vtipy o mimozemšťanech a vesmíru

Vyděšený kosmonaut hlásí z Měsíce: „Základno, jsou tady mimozemšťani – na chvíli jsem si položil sušenku a zmizela!”
Vtom mu vpadne do řeči kolega: „Zdravíme planetu Zemi! My, zelená obluda z vesmíru, hlásíme, že ty sušenky nám moc a moc chutnali!”

„Proč si myslíte, že jsou všichni mimozemšťané nevzdělaní?” zeptali se jednoho svérázného kosmonauta.
„Protože učený z nebe nespadl.”

Co dělá mimozemšťan na nejvyšším stromě v lese? Chytá taxi.

Psycholog se ptá, co klienta trápí a dovídá se, že je obklopen hlasy mimozemšťanů. Zeptá se: „Co by se stalo, kdybych vám uřízl jedno ucho?“ „Neslyšel bych.“ Psycholog si vše pečlivě zapíše a pokračuje: „A co by se stalo, kdybych vám uřízl druhé ucho?“ „Neviděl bych.“ „Jak to?“ podiví se psycholog. „Spadly by mi brejle.“

Kosmonaut podezřívavě sleduje delegaci mimozemšťanů na invalidních vozících.
„Šéfe,” hlásí do vysílačky nadřízenému, „nějak se mi to nezdá, že by tihle přicházeli v míru…”

Poslední hlášení z Challengeru: „Řízení předáno astronautce McAuliffeové…”

Potkají se dvě prvotřídní krásky: „Já jsem Miss World, ráda tě poznávám.”
„Já tebe taky, jsem Miss Universe.”
A co z toho všeho vyplývá?
Pokud nejkrásnější žena vesmíru (Miss Universe) není zároveň nejkrásnější ženou světa (Miss World), potom svět není součástí vesmíru!

„Na Zemi už mě nikdo nedostane!” stěžuje si svému veliteli mimozemský průzkumník a rozvypráví se o tom, co na modré planetě zažil.
„Sotva náš létající talíř proletěl vzdušným obalem, ztroskotali jsme v oceánu. Přežívali jsme jen o kyslíkaté tekutině se solí. Po několika krádežích Slunce se nám konečně podařilo dostat z nehostinného oceánu. Tam to ale nebylo o moc lepší – celá delegace neznámých tvorů nám vnucovala hnědý bochník – se solí!”

„Ti Marťani jsou ale negramoti,” stěžuje si řídícímu středisku první kosmonaut, který se setkal s mimozemšťany, „ani anglicky to neumí!”

Letí dva červi v létajícím talíři vesmírem a zastaví je meziplanetární hlídka: „Kam máte namířeno?”
„Do červí díry.”

Chuckův kop s otočkou ve skutečnosti lidi nezabíjí. Jen vymaže jejich existenci z časového kontinua vesmíru.

Ufóni tajně přistáli na Zemi a po čtrnácti dnech zkoumání došli k závěru, že dominantním druhem jsou zde stroje. Rozhodli se, že na nějakém odlehlejším místě zkusí navázat kontakt. Záblesk světla a na pouštní silnici u benzinové pumpy stojí ufón. Dojde na pár metrů k jednomu stojanu a povídá vysokým, synteticky znějícím hlasem, v lámané angličtině: „Doveď mě ke svému veliteli.”
Stojan samozřejmě neodpověděl. Tak to ufón zkusil znovu, trochu hlasitěji: „Doveď mě ke svému veliteli!”
Stojan zase nic. Tak ufón rozepnul pouzdro u opasku, vytáhl paprskomet, odjistil ho a zařval: „Doveď mě ke svému veliteli!”
Stojan byl bezpochyby vyděšen k smrti, ale neřekl ani slovo. Tak ufón zmáčknul spoušť a z jeho paprskometu model 8A vyrazil paprsek. Celá pumpa během vteřiny zmizela a výbuch odhodil ufóna několik stovek metrů.
Po chvíli poblíž přistála kosmická loď a ufóna naložila. Když se probral, velitel mu říká: „Vidíš, já jsem ti říkal, aby sis nezahrával s frajerem, kterej si omotá péro kolem hlavy a strčí si ho do ucha!”

Rusáci vynalezli nové palivo do raketoplánů a při tankování ho Serjoža s Voloďou ochutnají.
„Člověče to je jak vodka“
„No jo máš pravdu“
A tak ho začnou chlastat.
Druhý den brzo ráno Voloďu probudí telefon.
Ahoj Voloďo, tady Serjoža. Už sis uprd?
Ještě néé, proč?
Tak to neďělej, já volám z Tokia.

Nepřátelští mimozemšťané chcou ovládnout vesmír. Velitel mimozemských ozbrojených sil je na velitelství a uděluje rozkazy: „Generál 2 obsadí Venuši, generál 3 Mars… a generál 1 dobije Zemi.”
„Zemi?!” zděsí se generál. „Tam mě nikdo nedostane! Slyšel sem, že si tam hází létajícíma talířema!”

NASA uspořádá výběrový konkurz, kdo by mohl letět do vesmíru: vyberou blondýnu a prase. Před odletem jim dají obálky s instrukcemi a vyšlou je do Vesmíru.. Když prase otvírá obálku, blondýna mu kouká přes rameno, po otevření se na prase vyvalí arch papíru s informacemi jak obsluhovat cely raketoplán. A blondýna se zděsí, když tam má prase todle, co tam budu mít já? S třesoucíma se rukama otvírá obálku, z ní vyndá papírek s nápisem: „KRM PRASE A HLAVNĚ NA NIC NESAHEJ!“

Přijdou mimozemšťané do hospody, každý si dá u výčepu limonádu, preclíky, zaplatí a jdou. Hosté zírají: „To vám pane hostinský, na tomhle není nic divného?“ „Ale je, voni si jindy dávají pivo a preclíky, ale dnes asi říděj vesmírnou loď.“

Přistane mimozemšťan na salaši, jde za bačou a říká mu: „Když mi ukážeš něco, co jsem ještě nikdy neviděl, dám ti sto kilo zlata.“ Bača se zamyslí a ukazuje mimozemšťanovi televizor. Ten mávne rukou a směje se: „Ale bačo, to jsme u nás měli v minulém století!“ Bača chytne mimozemšťana za ruku a ukazuje mu letadlo, které právě letí po obloze. „Bačo, to nemyslíš vážně, to jsem znal když jsem byl batole!“ Nato vstoupí do situace bačova žena a vezme si mimozemšťana s sebou do pokoje. Za chvíli mimozemšťan vyběhne, složí před dům sto kilo zlata a rychle odletí. Bača se překvapeně ptá ženy: „Cos mu, prosím tě, ukázala?“ „Ále, jen kapucína …“ „To je co,“ ptá se bača. „Nic moc, žalud do huby a předkožka přes hlavu…“

Vývoj kosmických raket jde takovou rychlostí kupředu, že za chvíli se Měsíc nebude jmenovat Měsíc, ale dvacet dní.

„Právě jsem v jiném stavu,” telefonuje manželce z práce kosmonaut. „Ale ne těhotný – ve stavu beztíže!”

Měsíc, rok 2150. Americký vědec sděluje tisku: „Od té doby, co začali na Měsíc létat Češi, jsme udělali z laboratoří hospodu. Vynáší to víc, než ty naše výzkumy!”