Tag Archives: vtipné vtipy o dětech

Učitel se ptá: „Co je důležitější Slunce nebo Měsíc?“
Žák: „Prosím, rozhodně Měsíc. Ten svítí v noci, když je tma, Slunce svítí ve dne, kdy je beztak vidět!“

Na pláži: „Promiňte, to váš synek mi zahrabal čepici do písku?“
„Ale kdež, můj je támhleten – co právě zkouší, zda vám lupou propálí nafukovací matraci!“

Pepíček, kterému matka zakázala se koupat v přilehlém rybníce, přijde večer domů s mokrými vlasy a povídá, že spadl do vody.
„Jak to, že nemáš mokré i oblečení?“ zlobí se matka.
„No měl jsem takové tušení, že bych tam mohl spadnout, a tak jsem si šaty raději sundal předem!“

„Dědo, dědo,“ jásá malý Petříček,“co děláš s tou lahví, chceš uvnitř sestavit loď?“
„To jsem chtěl původně,“ skřípe zuby dědeček, „teď už bych jen rád dostal ruku z té flašky!“

Babička se ptá malé vnučky: „Oloupala sis jablíčko?“
„Ano babičko,“
„A kampak jsi dala slupky z jablíčka?“
„Ty jsem babičko snědla!“

Před štědrovečerní večeří volá maminka na malého Pavlíka, který si venku s kluky hraje na vojáky:
„Pavlíčku, nech se zastřelit a pojď domů! Za chvíli přijde Ježíšek!“

„Mami, mně je špatně.“
„Vidíš, to máš z těch vašich her na indiány. Pořád jenom lítáte…“
„Ale dnes jsme nelítali, dnes jsme kouřili dýmku míru.“

Ptá se po vánocích paní učitelka Pepíčka: „Tak, co jste měli pod stromečkem?“
„Prosím paní učitelko, stejně jako loni, stojan.“

„Mami, mně je špatně.“
„Vidíš, to máš z těch vašich her na indiány. Pořád jenom lítáte…“
„Ale dnes jsme nelítali, dnes jsme kouřili dýmku míru.“

Tati, komu mám věřit, rádiu nebo mamince?“
„přijde na to, o co jde.“
„No v rádiu hlásili, že je venku hodně smogu, ale maminku jsem slyšel včera, jak říká do telefonu… přijď, vzduch je čistý!“

„Mami, jdu na chvíli do městského parku. Slavíci tam tak nádherně zpívají.“
„Dobře, ale neber si pro slavíky nejlepší tátovy cigarety.“

Povídá babička vnoučkovi:
„Pepíčku, musíš být hodný, moc hodný a potom možná na Vánoce uvidíš i svého tatínka!“

Ve škole mají děti vytvořit věty se slovy „jelikož a pravděpodobně“. Přihlásí se pilná Mařenka a říká: „Jelikož jsem se celý rok pilně učila, pravděpodobně dostanu kolo za vysvědčení.“
„Pěkné,“ říká paní učitelka, „a co nám povíš ty, Pepíčku?“
Pepíček, známý sprosťák, se postaví a říká:
Babička běží přes dvůr a v ruce třímá výtisk Izvestijí…“
„No, Pepíčku, to ale není věta na zadaná slova.“
„Ale je, paní učitelko, jen mě nechte domluvit – „Babička běží přes dvůr a v ruce svírá výtisk Izvestijí, a jelikož neumí rusky, pravděpodobně se běží vysrat!“

Ptá se malý Matýsek sousedky:
„Paní Macháčková, nešla byste k nám zabít kapra?“
„A proč zrovna já?“ ptá se vyděšená sousedka.
„No tatínek říkal, že máte strašnou ránu!“

Pepíček si stěžuje mamince, která se vrátila z léčení:
„Tak si představ, že jsem musel vstát a pustit tu slečnu, která k nám chodila, když jsi nebyla doma, sednout na moje místo!“
„A kde jsi seděl?“
„Tatínkovi na klíně!“

Chlubí se v Americe hrdá matka:
„Můj čtyřletý syn je mimořádně nadaný. Včera například šel sám od sebe na prohlídku k psychoanalytikovi.“

„Mami, Ježíšek nejen existuje, ale i naděluje!“ povídá Pepíček po návratu ze školy.
„Proboha, jak jsi na to přišel?“ spráskla maminka ruce nad hlavou.
„Říkal to náš fyzikář, když mě dnes zkoušel. Povídal doslova – Ježíši, cos mi to zase nadělil za prezenta?“

„Tatínku,“ tulí se dvanáctiletá dcera k otci, „víš, co bych chtěla pod stromeček?“
„To vůbec netuším, dítě, řekni své přání.“
„Taková prsa, jako má maminka!“

Malá holčička vybízí stejně starého chlapečka: „Pojď si hrát na tatínka a na maminku.“
„To si neumíš vymyslet něco lepšího? Prali jsme se včera“

„Tome,“ žertuje strýček, „máš už děvče?“
„To by mě tak scházelo, „odpovídá desetiletý a odběhl si hrát.
Malé děvčátko ze sousedství se zasmálo a povídá strýci: „Takoví to vědí vždycky až nakonec!“