Tag Archives: vtipné vtipy o celnících a pašerácích

Medvěd se rozhodne emigrovat do Německa. Šlape si to takhle k hranicím a potká zajíce. Zajíc se ho ptá, kam jde. Medvěd mu odvětí, že do Němec.
Zajíc: „Vem mě s sebou.“
Tak si ho medvěd strčí do kapsy.
Přijde k hranicím a tam se ho celník ptá, kam jde.
„Ale jdu na chvíli za kámošem do Němec.“
Celník si ho prohlíži a říká co to máte v kapse!
Medvěd se plácne přes kapsu a praví: „Ale, to je jen fotka zajíce.“

Celník otevře dveře vagonového kupé: „Nějaké cigarety, lihoviny, zbraně, střelivo, drogy…?”
Rozespalý cestující zamumlá: „Děkuji, nechci, mám toho plné kufry.”

Zastaví celník na hranici auto a vyzve řidiče, ať si vystoupí.
Prohledá auto a najde sáček s bílým práškem.
Ochutná a ptá se řidiče: „Heroin?“
A řidič odpoví: „Ne. Jed na krysy.“

Celník se preventivně zeptá kamionisty: „Nepřevážíte náhodou nějaké ilegální cizince, že ne?”
Tirák vtipkuje: „No, před chvílí jsem do sebe u benzinky hodil turka…”

Ptá se celník:
„Máte něco k proclení?“
„Ne, vůbec nic.“
„A co máte v té láhvi pod rukou?“
„Zázračnou vodu, víte, já jedu rovnou z Lurd.“
Celník odšpuntuje láhev, přičichne a namítá:
„Ale to je přece koňak?!“
„To je zázrak – vždyť to říkám – zázračná voda!!!“

Řidič přijede s rodinkou na hranice, přijde k nim celník, vyžádá si, aby řidič otevřel okénko, a poté praví: „Cigarety, víno, lihoviny?“ A řidič bezděčně prohodí: „Ne děkuji, mám toho plný kufr!!!“

Výstražná cedule na hranicích: „Vážený narušiteli státní hranice! V důsledku nedostatku nábojů do našich kulometů jimi neplýtváme na výstražné výstřely!”

Přijde celník k autu a říká: „Cigarety, drogy, alkohol…”
Řidič na to: „Kávu, prosím!”

„Pane celník, že se nesmí převážet kokain přes hranice.”
„Jistě, že ne!”
„Vidíš táto, já ti to říkala!”

Přijede David Copperfield na hranice a tam ho kontrolují celníci.
Jeden z nich se ho zeptá: „Mistře, nemohl byste nám předvést nějaké kouzlo?“
„Ale ovšemže mohl.“ Copperfield mávne rukama nad šálkem kávy a najednou celý šálek i s lžičkou a podšálkem zmizí.
Celníci na to koukají a jeden z nich říká: „A to je všechno?“
„Ano.“
„Tak hele, teď koukej ty. Vidíš tam venku ty tři kamiony plné lihu?“
„Vidím.“
Celník vezme do ruky razítko, třikrát s ním orazí papír a povídá: „Tak a teď je v nich čočka.“

Utíká takhle Roubíček ze Sovětského Svazu a na hranicích mu celníci najdou v kufru bustu Lenina. Ptají se Roubíčka : „Co to je ?“ „To se ptají špatně,“ povídá Roubíček,“měli by se spíš zeptat, kdo to je? – To je Lenin ! Zachránce proletariátu celého světa, zakladatel mé milované vlasti, Sovětského Svazu, génius, který naplnil Marxovy myšlenky…“ „Dobře, můžete jít…“, říkají celníci. Na izraelské hranici celníci u Roubíčka v kufru znovu najdou Leninovu bustu a ptají se ho: „Co to je ?“ „To se ptají špatně,“ povídá Roubíček, „měli by se spíš zeptat, kdo to je? – To je Lenin ! Ten šílenec, co přivedl polovinu světa do chudoby, největší zločinec dvacátého století, nastrčená figurka, která aby pomohla Němčourům…“ „Dobře, můžete jít…“ říkají celníci. Roubíček přijede ke svým příbuzným a když si vybaluje věci, jeho synovec si všimne Leninovy busty a ptá se Roubíčka: „Strýčku, kdo to je ?“ „Ale to se ptáš špatně, synovče, měl by ses spíš zeptat co to je? To je pět kilo zlata !“

Celníkova žena je v posteli s milencem, když náhle zarachotí zámek – manžel se nečekaně vrací. Milenec nemá kam utéct, a tak v rychlosti zajede pod postel. Celník pojme podezření a začne prohledávat byt. Otevře skříň, vysypou se kartony cigaret.
„Tady je to v pořádku,” brumlá si.
Nakoukne do peřiňáku, tam je pár lahví whisky.
„Peřiňák je taky v pořádku,” povídá nahlas, „kde by tak mohl být?”
Zpod postele čouhá vystrčená ruka se stodolarovkou. Celník rychle strčí bankovku do kapsy a prohlásí: „Pod postel už jsem se taky díval…”

Pohraničák hlásí nadřízenému: „Veliteli, dnes jsme udělali obrovskej úspěch. Zatknuli jsme Děda Mládek illegal band!”

V letadle z Irska se octli vedle sebe mladá žena a kněz.
Po nějaké chvíli se žena odvážila kněze oslovit“ Otče, mohu vás poprosit o laskavost?“ “
Ale jistě, dcero. Co pro vás mohu udělat?“
„No… víte, koupila jsem mamince k narozeninám drahý vysoušeč vlasů,prostě fén. Je ještě v krabici, nevybalený.
A beznadějně přesahuje limit osvobozený od cla.Takže oni mi jej určitě seberou.
Mohl byste jej pronést prohlídkou? Třeba pod svým šatem?“
„Ach, dcero… rád vám pomohu. Ale varuji vás: nebudu lhát!“ „Ale s vaší poctivou tváří, otče… nikdo se vás na nic ani nezeptá!“
Ujednáno.
Po přistání došli k pultu, kněz před ženou. A už zaznělo: „Otče, máte něco k proclení?“
„Od temene své hlavy až po pás nic…“
„To je ale divná odpověď – a od pasu po podlahu?“
„Nu… úžasný přístroj, určený k tomu,aby dělal radost ženám… zatím však nepoužitý!“
„Kristepane! Běžte, otče… Další!“

„Co máte v tom kufru?“ vyzvídá úředním hlasem celník.
„Krmení pro králíky,“ informuje občan.
„Ukažte!“ S nevolí tedy otevírá kufr. V něm kafe, koňak, čokoláda, drahé doutníky, šunka…
„Tak tohle budou žrát králíci?“ zvedá obočí státní zaměstnanec.
„Když nebudou, tak ať třeba chcípnou, mrchy zmlsaný!“

Medvěd se rozhodne emigrovat do Německa. Jde takhle k hranicím a potká zajíce. Zajíc se ho ptá kam jde a medvěd mu odpoví, že do Německa.
„Medvěde, vezmi mě s sebou,“ přemlouvá medvěda zajíc.
Tak si ho medvěd strčí do kapsy. Přijde k hranicím a celník se ho ptá, kam jde. „Za kámošem do Německa,“ odpoví medvěd.
„A co to máte v kapse?“ ptá se celník.
Medvěd se plácne přes kapsu a praví: „Ale, to je jen fotka zajíce.“

Na celnici se ptá celník: „Co máte v tom kufru?“ – „Polovinu prasete.“ – „Živého nebo mrtvého?“

Telefon z celnice: „Haló? Tady pohraniční služba. To je pan Jaroslav Novák?”
„Ano.”
„Pane Novák, zapomněl jste si u nás kilo kokainu.”

Čeští celníci zadrží na hranicích chudého čečenského utečence a zeptají se ho na pas.
„Jaký pas?” udiveně odvětí Čečenec. „Tam u nás nikdo neumí psát ani číst, tak kde bych já vzal pas?”
Jeden celník mu povídá: „Poslouchej, kamaráde, já ti věřím, že u vás neumíte psát ani číst…, ale pasy se dělají na počítači!”

Americko-mexická hranice. Přijíždí chlapík na kole, na zádech naditý ruksak. Celník se ptá: „Copak máte v tom batohu?”
Chlapík na to s klidem: „Písek.”
Celník vezme batoh, otočí ho vzhůru nohama a vysype se jenom hromada písku. Celník nechápavě zírá, ale naháže písek zpátky do batohu, popřeje chlapíkovi šťastnou cestu a nechá ho jet. Druhý den zase přijede chlapík na kole, zase musí vysypat batoh, zase jenom písek. Třetí den znovu, a tak to jde rok. A pak najednou nic. Až po dvou letech se celník s tím chlapíkem náhodou potkají v baru.
Jak tak spolu sedí, klábosí a pijou, celník povídá: „Poslyš, já vím, žes tenkrát něco pašoval. Já už tam nedělám, mně už je to jedno, ale jen tak mezi námi, co to prosím tě bylo?”
Chlapík si dá doušek a opáčí: „Kola.”