Tag Archives: vtipné vtipy o bláznech a šílencích

Říká, že je se vším spokojen. Jinak je v pořádku. zdroj: Archiv Psychiatrické léčebny Bohnice.

Jde koktavej a plešataj po ulici. Koktavej povídá tomu plešatýmu: „Ttto by mmmně zzajímalo kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha“. A ten plešatej mu povídá: „A mě by zajímalo kolik ty dáš za telefon.“

Povídá psychiatr pacientovi: „Jste u mne poprvé, tak mi musíte říct pěkně vše od začátku.“ „Ale velmi rád, pane doktore. Tak nejprve jsem stvořil nebe a zemi.“

„Jak se cítíte?“ „Ale vždycky po záchvatu mám takové divné svírání.“ „A jak dlouho to už trvá?“ „Než mi sundají kazajku.“

Pacient byl odeslán na léčení, protože za sebou tahal na provázku kartáč, který láskyplně oslovoval Fifinko, a občas se s ním zastavil na rohu ulice, aby mu dopřál úlevu a odpočinek. Po dlouhodobé léčbě dospěl nemocný k poznání, že jde o obyčejný kartáč a trval na tom přes všechny záludné otázky psychaitrů, kteří ho podezřívali, že svůj přízrak zastírá, aby byl propuštěn domů. Za den po propuštění ho potkal psychiatr, jak znovu táhne po ulici kartáč. Když nemocný lékaře uviděl, strčil rychle kartáč do kapsy a zahnul za roh. Jakmile měl pocit, že ho není vidět, položil kartáč jemně na zem, zatáhl za provázek a pravil: „Tak jdem, Fifinko, už je pryč.“

Přijde blázen do obchodu a říká: „Máte barevné televize?“ „Ano, máme. Hodně druhů.“ „Tak mi dejte jednu fialovou.“

Stojí blázen u sporáku, v ruce drží zápalku a říká si: „Vybuchne? Nevybuchne?“

Psychiatr se vyptává pacienta: „Proč pořád trpíte utkvělou představou, že to nejpodstatnější k životu je třetí televizní program?“ „Protože už neusnu ani při prvním, ani při druhém programu.“

V ústavu vypráví jeden blázen druhému: „Předevčírem za mnou přišla zřízenkyně, rozepla se a řekla: Vem si mě!, ale já nebyl blbej, vytočil jsem číslo policie a ohlásil jsem jim, že mě tady jedna ženská navádí ke krádeži.“

Přijde psychiatr na pokoj v blázinci a vidí, jak jeden pacient sedí na posteli a dělá, jako když řídí auto. „Co to děláte?“ „Vrrrm, vrrrm, jedu do Španělska.“ A v tom si všimne, že druhý pacient leží na vedlejší posteli a honí si péro. „Co to děláte?“ zeptá se ho. „Vždycky, když jede Franta do Španělska, tak mu šukám starou.“

Přijde takhle koktavý do metra a ptá se jednoho: „Ko ko ko kolik je ho ho ho hodin??“ Cestující mlčí a mlčí a tak pán se zeptá jiného a pak odejde, načež ostatní se ptají toho tichého: „Proč jste mu, chlape, neodpověděl??!!“ „Bál js js jsem s se že mi rrr ro zbi bije hu hu hubu.“

Jdou tři blázni z blázince a jeden slyší: „Horké párky, horké párky.“ Zapamatuje si to a jdou dál. Druhý slyší: „Já, já, já jenom já.“ Také si to zapamatuje. Třetí slyší: „Tam za vodou v rákosí, kde se plavky nenosí.“ I ten si to zapamatuje. Přijdou k bláznům policisté a ptají se: „Kdo zabil tu ženu, pánové?“ A druhý říká: „Já, já, já jenom já.“ Policista vyzvídá „A co ste s ní udělali? „Horké párky, horké párky,“ povídá první. Policista: „A kde jste to udělali?“ Třetí blázen začne zpívat: „Tam za vodou v rákosí, kde se plavky nenosí…“

Jde takhle debil po lese a najednou před sebou spatří obrovský hříbek, napřahuje nohu a povídá: „Je, hele, houba.“ Najednou hříbek zvedne klobouk a sděluje debilovi, že je dědeček hříbeček a že mu splní tři přání. A debil říká: „He, ja už nechci bejt debil.“ „He, já už nejsem debil, ja se z toho podělám.“ „Jé, já se podělal, jsem já to ale debil.“ „Je, hele, houba…“

Psychiatr se ptá pacienta, jestli se mu po lécích již lepší paměť. „Jistě pane průvodčí, a proč se ptáte?“

Propustili pana Rulíka z psychiatrické léčebny. Za pět minut byl vystrašený zpět. „Ale copak, vždyť přece už víte, že nejste žížala, ale člověk – tak můžete jít klidně domů.“ „No já to vím, vy taky… ale ví to i ten kos na stromě v parku…?!“

U psychiatra: „Odkdy si myslíte, že jste princ?“ „Od té doby, co nejsem žába.“

Prochází se doktor po blázinci a rozhodne se vyzkoušet si inteligenci svých pacientů. Vejde do pokoje, kde jsou tři blázni a zeptá se prvního: „Kolik je dva a dva?“ „Pátek.“ Nevadí, zeptá se druhého: „Kolik je dva a dva?“ „Letadlo.“ Tak ještě zkusí toho třetího: „Kolik je dva a dva?“ „Čtyři.“ „Výborně a jak jste na to přišel?“ „Jednoduše – vydělil jsem letadlo pátkem.“

Přijde v blázinci na vizitu doktor k panu Novákovi a ptá se ho: „Tak co, pane Novák, vzpomenete si už jak se jmenujete?“
„Žížala“ odpoví pan Novák.
„Tak to si Vás tu ještě necháme.“ Stejná situace se děje druhý, třetí, čtvrtý den. Pátý den se doktor zeptá na to samé a pan Novák odpoví: „Jmenuju se pan Novák“
„No výborně, pane Nováku, zbalte si věci a můžete jít domů – jste propuštěn.“
„Nemůžu“ odpoví pan Novák, „Za dveřma je kos.“

„Haló, to je policejní stanice?
Měl bych dotaz. Neutekl dneska z blázince
nějakej chovanec?
No proč se ptám?
Protože mi dneska v noci někdo unesl moji ženu!!“

„Proč ses sám vrátil z útěku?“
„Protože mě poznala jedna baba.“
„A jak si to poznal, že tě poznala?“
„Řekla mi, že utíkám jako blázen.“