Tag Archives: vtipné vtipy o bačovi

Sedí bača na lúke, keď ku nemu príde turista. Pýta sa: „Čože bača, čo tak tuho rozmýšľate?“ Bača: „Áále, rozmýšľam, či mám tuto, za nechtami hovno, alebo hlinu…“ Turista mu zoberie prst, čuchne, olíže, a hovorí: „Fúúj, bača, však to je hovno!“ Bača na to: „Aj som si myslel… Kde by sa mi v riti vzala hlina…“

Potkají se v hospodě Rus, Američan a Slovák. Něco popijí a začnou se chlubit. Rus říká: „My v Rusku stavíme takové přehrady, že jsou hluboké i pět set metrů.“ Američan Kontruje: „A u nás v Americe stavíme 1000 metrů vysoké mrakodrapy!“ Slovák říká: „My máme v Očovej takého baču, ktorému keď sa postaví, tak si mu naňho môže sadnúť naraz 7 holubov.“ Ráno se všichni vzbudí, Američan říká: „Chlapi, já když si vypiju, tak si trochu vymýšlím. My stavíme jen 500 metrů vysoké mrakodrapy…“ Rus říká: „No i já jsem vám trochu lhal, ty přehrady jsou jen 300 m hluboké…“ Slovák se taky přidává: „Aj ja som vás trochu ojebal, ten bača nie je z Očovej, ale z Terchovej!“

Bača odchází od ovce, zapíná si poklopec a dumá: „Hmhmhm… chlapy prý vzrušují víc kozy…, ale proč?“

Rozhlasová reportérka chce udělat autentický rozhovor s bačou a tak se ho ptá, jak probíhá jeho běžný den.
Bača: „No, ráno vstanu a hned si dám slivovici.“ Reportérka: „Počkejte, to přece nemůžeme říct do rádia, že ráno chlastáte! Tak řekněte, že čtete knihu.“ Bača tedy začne znovu: „Ráno vstanu a začnu číst knihu. Když ji dočtu, jdu k Jožinovi a čteme spolu jeho knihu. Jakmile ji přečteme, jdeme do knihovny. A když už máme přečtenou celou knihovnu, jdeme k Jurovi, protože ten má tiskárnu.“

Skupina českých turistů debatuje na Liptově s bačou Janem. Kromě jiného se ho ptají: „Bačo, a ty ovce celý den jenom žerou?“ – „Veru celý deň, nemajú nič inšuo na robote.“ – „A kolik toho sežerou? Všechny stejně?“ Bača se poškrábe za uchem a vysvětluje: „Nóó…, rovnako nie. Tie biele zožerú toho raz toľko, čo tie čierne.“ – „Ale, bačo…,“ protestují turisti, „to přece není možné!“ – „Čo by nebolo! Tých bielych mám dvesto a tých čiernych iba sto…“

Ptají se ovčáci bači: „Bačo, co by se stalo, kdyby vám medvěd ukousl jedno ucho?“ – „Nóó…, to bych hůř slyšel.“ – „A kdyby vám ukousl i druhé ucho?“ – „Nóó…, to bych hůř viděl.“ – „A pročpak to?“ – „Nóó…, beranice by mi na oči padala.“

Jdou dvě turistky přes Vysočinu a u salaše se ptají nahluchlého bači: „Dobrý den, kudy se dostaneme na Žďár?“ – Bača ale neslyší a křičí: „Cooo?“ – „Kudy se dostaneme na Žďár?“ opakují turistky. „Cooo? Neslyším…!“ Turistky se nadechnou a jednohlasně zakřičí: „Na Žďár!!!“ Bača se usměje a kývne rukou: „Nazdar, kočky, nazdar!!!“

Ptá se bača pastýře Pavla: „Poslyš, Pavle, kdybys v lese potkal medvěda, co bys dělal?“ – „No, co bych asi tak dělal? Puškou bych ho zastřelil!“ – „A kdybys pušku neměl?“ – „Tak bych mu valaškou hlavu uťal!“ – „A kdybys neměl valašku?“ – „Ale bačo, vždyť já přece mám valašku!“ – „No jo, ale, dejme tomu, že bys ji v kolibě zapomněl…“ – „Tak bych rychle vylezl na strom!“ – „A kdyby tam nebylo stromu?“ – „Jak. Bačo, to v lese není stromu?“ – „Věru! Takový je to les, ve kterém není stromu!“ – „No tak bych utekl…“ – „Ale medvěd běží rychleji nežli ty! Dohoní tě a sežere…“ – „…ale já bych skočil do jezera!“ – „…éj, ale tam není žádného jezera…“ – „Poslyšte, bačo! Na čí vy jste vlastně straně?!! Na mé, nebo na medvědově???“

Anketní otázka zněla: „Co vám visí níže pasu?“
Významný slovenský spisovatel odpověděl: „Níže pása mi visí to, čím ja uspokojujem krásné mladé ženy.“
Významný slovenský politik odpověděl: „Níže pása mi visí to, čím ja uspokojujem krásné zrelé ženy.“
Nakonec odpovídal bezvýznamný bača Jano: „Níže pása mi visí valaška. To, čím ja uspokojujem ženy, to mi stojí!“

Bača sedí před kolibou a nudí se. Stáhne si kalhoty, vezme kamínek, přiloží ho k penisu, natáhne a pustí. Kamínek doletí do vzdálenosti 10 metrů. Na druhý pokus je to už 13 a na třetí až 20 metrů. Jde kolem hezká mladá turistka, chvíli se na toto počínání dívá a pak povídá: „Bačo, nedal by se ten váš zázrak využít nějak rozumněji?“ – „Coby ne, milá moje! Pojď do koliby…“ Tak se i stalo. Po hodině rozcuchaná, zpocená, ale navýsost spokojená turistka odchází. Bača se zase posadí před kolibu a nudí se. Pak si stáhne kalhoty, vezme kamínek, přiloží ho k penisu, natáhne a pustí. Kamínek doletí do vzdálenosti 8 metrů. Bača naštvaně povídá: „Sakrišštelung!!! Turistky debilní. Pokazí každou zábavu!!!“

Bača, jediný svědek znásilnění u soudu, korunní svědek. „Bača, povedzte tu u súdu, čo ste videli.“ – „Dobre, dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka.“ Pozriem do kroviska – a tam vám jebačka.“ – „Bača, to sa zapisuje, či by ste spisovne nepovedal.“ – „Dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam taká jebačka…!“ – „Bača, povedzte súlož, hej?“ – „Dobre. Idem tak po lese, napravo jahôdka, naľavo čučoriedka. Pozriem do kroviska a tam súlož. Idem bližšie, a tam taká jebačka…!“

Křičí v roce 1968 bača Ďuro z jedné hole na baču Ondru na druhé holi: „Ondróóó… a akože sa máááš?“ Bača Ondra: „Ďuróóóó… veď povedz ty, nech teba zavrúúúú…!“

Bačovi Ondrovi přišla gratulovat k stým narozeninám delegace z okresu. U vchodu do koliby vidí viset kosu. „Vy ještě i kosíte, bačo Ondro?“ – „Kdežeby…“ – „No a co ta kosa?“ – „Jaaj, no to si už zubatá po mňa takto raz prišla. Slovo dalo slovo a tak som vám ju vytrtkal, že si aj nástroj zabudla!“

Jeden bača povídá druhému: „Včera jsem obšťastňoval pod skálou jednu slečinku a zjistil jsem, že z té skály na nás kouká její máma!“ A ten druhý: „Ježíši, a co na to říkala?“ – „BEEEEEE.“

Přijde chlapík za bačou a říká mu: „Bačo, po vesnici se vypráví, že máte strašně slabou slovní zásobu.“ Bača: „Ale hovno!“

„Bačo, je to pravda, že jste ho zamlada měl takového, že jste ho musel oběma rukama přes koleno ohýbat?“ – „Tak, pravda, synku, tak to bylo…“ – „A teď už ho neohýbáte, co?“ – „Ba ba, neohýbám… ruce zeslábly!“

Sedí bača před salašem a vidí, jak si po cestě vykračuje sousedovi dcerka. Zavolá na ni: „Kampak, Mařenko, kampak…?“ – „Jé, strejdo bačo, do kostela jdu…“ – „Ojój, Mařenko…,“ přemlouvá ji bača, „zastav se na chvíli, trošku spolu pošpásujeme…!“ – „Nemůžu, strejdo, spěchám…“ Děvče udělalo nějakých třicet kroků, zastavilo, otočilo se a vykročilo zpět směrem k bačovi. „A copak že sis to rozmyslela, dcerko?“ – „Víte, strejdo,“ červená se Mařenka, „tak jsem si pomyslela, že kostel tu stojí už tři sta let a ještě dlouho bude stát… Ale kdo ví, jak dlouho bude stát vám…?“

Večer na Salaši. Honelníci sa pýtajú: „Bača, a vy ste v tom Slovenskom národnom povstaní bojovali?“ – „Éj… veruže bojoval!“ odvetí bača. „Ojój…, bača, a čo takého dramatického ste zažili?“ – „Éj… raz som ti vám ja, chlapi moji, nemeckého pilota obyčejnými vidlami na zem zrazil…“ – „Ojój…, bača, neklamte! Akože ste mohli obyčejnými vidlami pilota zraziť?“ – „Veruže som ho zrazil! Z mojej rodnej sestry som ho vidlami na zem zhodil!!!“

Po pěti kalíšcích poučuje bača zahraničního turistu: „Neviem, ako je to tam u vás, no u nás člověk, ktorý príde na návštevu s fľaškou borovičky, sa automaticky pokladá za blízkeho príbuzného…“

Turisté potkají na břehu Morského oka baču. „Dobrý den, co to tady děláte?“ – „Chytám pstruhy na zrcátko.“ – „A jak se to dělá?“ – „To vám prozradím jedině za flašku borovičky.“ Turisté se tedy složí na láhev a donesou ji bačovi. „Tak se dívejte: zrcátko položím na dno a až připluje pstruh a začne se v zrcátku prohlížet, bacím ho kamenem a je můj.“ – „Hm, a opravdu to funguje? Kolik jste jich už takhle chytil?“ – „Zatím žádného, ale vynáší mi to tak tři až čtyři flašky denně.“