Bača sedí před kolibou, když najednou zastaví přepychové auto, z něj vystoupí mladý, urostlý, dobře oblečený mu a zamíří přímo k bačovi. Osloví ho: „Otče, ty mě snad nepoznáváš? Já jsem tvůj syn Juraj, kterého jsi před deseti lety poslal do města pro tabák. V městě jsem si našel bohatou ženu, dobrou práci a pak jsme spolu odjeli do Ameriky. Mám auto, chatu, dům. Co na to řekneš?“ – „Ach, ty hlavo dubová! A kde je ten tabák?!?“
Tag Archives: vtipné vtipy o bačovi
Sedí bača u ohně a jelikož je moderní, kouří trávu. Přijde k němu Ježíš a říká: „Bačo, jsem Je…“ – „Čuš, do piče! Sadni si. Pofajčíš?“ Tak Ježíš vzal tu trávu, potáhnul, a povídá: „Já jsem Ježíš Kristus.“ Bača pokývá hlavou a říká: „Hmm…, dobrá tráva…“
Vědci v Čechách se dozvěděli, že v Dětvě žije bača Jožo, který se umí přemísťovat, vracet se v čase. Jeli tedy na Slovensko do Dětvy a našli ho v hospodě. Říkají mu: „Vy se prý umíte vracet v čase, ukážete nám to?“ Jožo říká: „Kúp pol litra borovičky a ukážem Ti.“ Vypil… Říká: „Kúp ešte jednu.“ Vypil… Pak se pomalu zvednul, zavrávoral, opřel se o stůl a řekl: „No, a už som zase tam, kde včera…“
Přijede česká reportérka na detvianske lazy dělat reportáž o dlouhověkých bačích, žijících v horách Poľany. Přijde k malé dřevené salaši a vidí tam vrásčitého baču, jak nese obrovský sud na ramenou. Hned k němu přijde a ptá se ho: „Pane bačo, jak se Vám povedlo být takový čiperný do tak vysokého věku?“ – „Ále, to nič nie, je dievka moja. Ráno si dám poldeci slivovice, na obed zase poldeci slivovice a večer tiež poldeci slivovice.“ – „A kolik je Vám let?“ – „Mne iba 80, ale tam vyššie v horách žije jeden ešte starší bača.“ A tak se reportérka vydá hledat toho staršího baču. Najde ho, jak před salaší rube dřevo obrovskou sekerou. I toho se ptá: „Pane bačo, jako se Vám podařilo být takový čilý do tak vysokého věku?“ – „Ako, dievka moja? Ráno si dám deci slivovice, na obed zase deci slivovice a večer tiež deci slivovice.“ – „A kolik je Vám let?“ – „Tohto roku budem mať 90 rokov, ale tam vyššie žije že vraj ešte starší bača.“ A tak se reportérka vydá hledat ještě staršího baču. Nakonec najde před starou ošuntělou salaší sedět na lavičce vetchého stařečka. A ptá se ho: „Pane bačo, jak se Vám povedlo dožít tak vysokého věku?“ – „To nič nie je, dievka moja. Ráno si dám fľašu slivovice, na obed zase fľašu slivovice a večer tiež fľašu slivovice.“ – “ A kolik je Vám let?“ – „33, dievka moja…“
Bačova žena onemocní a tak bača Ondra volá bačovi Janovi – známému léčiteli – ať ji přijde vyléčit. Bača Jano přijde, prskne jí máslo do huby a strčí jí tam čuráka. Potom jí prskne máslo na prsa a strčí mezi ně čuráka. Pak jí prskne máslo do zadku a strčí jí tam čuráka. Bača Ondra na to kouká a říká: „Ej, Jano, keby že ťa nepoznám, tak si pomyslím, že mi ju jebeš…!“
Pomocník ovčák se ptá bači: „Bačo, když jste se ženil, byl jste ještě panic?“ – „Ale kdepak! Už jsem měl nějakou tu ovci za sebou…!“
Přijela exkurze do slovenských hor. Při návštěvě jedné salaše si všimne návštěvnice, že za stolem sedící bača míchá brynzu přirozením. Je jí to divné, tak povídá bačovi. ˝Vy u vás nemáte vařečky?˝ Načež se jí dostane odpovědi: ˝Vařeček máme dosť, ale brynze je málo!˝
Potkají se u stolu Američan, Rus Slovák. Něco se popilo a Rus říká: „U nás máme tak obrovské ropovody, že se do nich vejde i ponorka!“ Američan se nenechá zahanbit: „U nás, v Americe, se staví 1000 metrů vysoké mrakodrapy!“ Slovák neví, čím by je trumfnul, až nakonec řekne: „My máme na Myjave takého baču, že keď sa mu postaví, deväť holubov sa mu naň môže posadiť…!“ Noc se přehoupne do rána a když se probudí, Rus přiznává: „Víte, chlapi, když se pije, tak se lže a včera večer jsem lhal i já – nám se do těch ropovodů nevejde ponorka, ale jenom bagr…“ Američan se taky přiznává: „Chlapi, byli jsme opilí, i já jsem lhal… My stavíme maximálně 600-metrové mrakodrapy…“ – „Aj ja som vám klamal…,“ přiznává nakonec Slovák. „Ten bača nebol z Myjavy, ale z Liptova…“
Bača Ondra byl v rámci výměnného pobytu tři roky v Africe. Když se vrátil zpět na svůj salaš na Slovensku, na rameni nosil malou roztomilou opičku. Soused, bača Jano, se ho ptá, jak bylo. „No, příroda tam je opravdu krásná…“ – „A co baby, jaké tam jsou?“ ptá se Jano. „A ta zvířata kdybys viděl, to je nádhera…!“ – „No a co baby, jaké jsou?“ ptá se znova Jano. „I to jídlo bylo docela dobré…“ „Ale ty baby, jaké tam byli?“ stále vyzvídá Jano. Najednou opička zatahá baču Ondru za ucho a šeptá mu: „Tati, co se pořád vyptává, dej mu po papuli…“
Bača na poště: „A na ten balík nalepte nějaký lístek, že ´neklopit´…“ – „A co v tom máte? Sklo?“ – „Ne, guláš…“
Dva kamarádi, bačové, chlastají spolu v hospodě. Jeden z nich najednou říká: „Štefan, stav sa o borovičku, ale o veľkú, že keď si ľahneš tuto na stôl, tak ti doprostred čela takú malú bodku vyseriem.“ Ten druhý: „Šak to nie je možné!“ – „Tak sa stav!“ – „Dobre!“ Tak si lehnul na stůl, ten druhý sundal kalhoty, dřepnul si nad něj a celého ho podělal. Ten se rozčiluje: „Však si vravel – iba bodku!“ A ten druhý: „No čo, prehral som…!“
Starý bača Jano měl statného mladého pomocníka Ďura. Když se tak v hospodě Ďuro zase jednou vychloubal svou sílou, povídá mu bača Jano: „Ďuri, vsaďme se, že neodvezeš v kolečku odsaď až tam po vrata to samé, co já.“ – „To není možné. Vsaďme se o cokoliv!“ Tak se i stalo. Vsadili se. Bača Jano pak vzal do rukou kolečko a povídá Ďurovi: „Tak pojď, Ďuri, nasedej!“
Bača Ondro přijde za bačou Ďurem a praví: „Bača Ďuro, požičajú mi varechu na syr.“ Bača Ďuro se zamyslí a říká si: „Požičiam mu varechu na syr, nevráti mi ju, nedorobím syra, zle bude. Nepožičiam mu varechu, nasere sa, zatne mi valaškou medzi oči, tiež bude zle. Ej dám mu ja len takú vyhýbavú odpoveď“: „Počúvajú bača Ondro, a hybajú mi do riti.“
Turecký turista práší koberec z hotelového okna v Tatrách. Jde kolem bača a ptá se: “Co Aladine, nestartuje?”
Přijede jednou na salaš mafiánské auto, vystoupí z něj čtyři mafiáni a jdou za bačou. Najdou ho sedět u ohně i s jeho dvěma syny. Jeden z mafiánů se ho ptá: „Bačo, kde máš ženu, dluží nám peníze.“ Bača zavrtí hlavou a říká: „To vám radši neřeknu.“ – „Ale bačo, řekni, nebo ti zabijeme syna!“ Ale bača neřekl. Tak mafián vytáhl z kapsy pistoli a zastřelil mu syna. Nato povídá bačovi: „Bačo, řekni, kde máš ženu, nebo ti zabiji i druhého syna!“ Ale bača neřekl. Zastřelil mu tedy i druhého syna a znovu mu říká: „Bačo, když to neřekneš, tak zabijeme i tebe!“ – „No dobře, dole ve stodole souloží se sousedem.“ – „No vidíš, bačo, že to jde. A to si nám nemohl říct rovnou?“ – „Nechtěl jsem před dětmi…“
Ve veřejných městských záchodcích mladý muž, když vycházel u kabiny, nechtěně vrazil do starého bači, který se chystal udělat malou potřebu. “Oh, bačo, promiňte!” Rozpačitě se omlouvá mladík. “Seru ti na tvoje promiňte!” rozčiluje se bača. “Hledal jsem ho půl hodiny a když jsem ho konečně našel, tak mi ho vyrazíš z ruky!”
Bača sedí se synem na úpatí hory a upřeně sledují ovce, jak se pasou. Syn od nich odtrhne oči a zadívá se na vrchol hory, odkud se právě vznesl paraglaidista. „Tati, ten má, ale smůlu,“ pronese. Otec nehne brvou a jen zamručí. Soustředěně nabije pušku, zamíří a vystřelí… Ovce se přestanou pást, jehňata bečí, pes začne štěkat. „Tati, netrefils ho, ale aspoň pustil toho člověka.“
Dva osamělí pastevci si povídají… „Poslouchej, když jsme tady tak bez ženských, prý to jde i s krávou!“ – „Fakt? To musím vyzkoušet!“ Odejde a z ohrady se ozývají zvuky zápasu, šílené bučení vystrašené krávy. Nakonec se vrátí celý zasraný od hoven. „Ty debile, co jsi to tam prováděl?“ ptá se překvapeně kamarád. „Víš, jak dlouho mi trvalo, než jsem tu pitomou krávu položil na záda?“ – „Proboha, proč si ji válel na záda? Vždyť to jde jednodušeji zezadu!“ – „Jo, ty chytrej? A jak bychom se přitom líbali?“
Starý bača Jano s pomocníky opékají u ohně slaninku. Najednou se jeden z ovčáku zeptá: „Bačo Jano, můžu vám položit chlapskou otázku?“ – „Polož, Jurko, polož!“ – „Bačo Jano, vy už 50 let žijete se svou ženou Ančou, nikdy vás nenapadlo se s ní rozvést?“ – „Rozvést se??!!“ zařval bača Jano. „Nikdy!!!“ A po chvíli ticha dodal: „Ale zaříznout, to ano…“
Ředitelka školy pozvala při příležitosti výročí SNP několik starých partyzánů, přímých účastníků tehdejších bojů, na besedu s dětmi. Děti prosili, aby jim vylíčili nějaký dramatický zážitek z té doby. Slovo si vzal bača: „Raz sme rozložili tábor neďaleko horárne. Chceli jsme si trošku oddýchnuť. Naraz sme uvideli motorizovanú jednotku fašistov, ako sa blíži k nám. Vytrhol som spoza opasku ručný granát, odistil a hodil. Ale môj pes Dunčo, ktorý bol vycvičený aportovať, sa rozbehol, zobral granát do tlamy a utekal s ním späť smerom k nám.“ – „To je strašné…,“ povídá paní učitelka. „A co jste udělali?“ – „No, čoby, rozpŕchli sme sa na všetky strany…“ – „A kdy jste se setkali?“ – „No…, teraz…“