„Buď proklat, zlý čaroději!”
„Mýlíte se, nejsem zlý čaroděj, jsem dobrý muž!”
„Promiňte – buďte proklat, dobrý muži!”
„Vaše budoucnost vypadá růžově,” předpověděla chlápkovi vědma ze své magické koule.
Spokojený muž vyšel na ulici a převálcovala ho růžová dodávka.
Věštkyně se zadívá na svou magickou kouli a oznamuje zákazníkovi, co viděla: „Mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Kterou chcete slyšet dřív?”
„Tu špatnou,” rozhodne se chlápek.
„Dobře. Špatná zpráva je, že na vás dneska odpoledne spadne letadlo.”
„A dobrá?”
„V té době už naštěstí budete dávno tuhej, protože vás srazí auto.”
Přijede David Copperfield na hranice a tam ho kontrolují celníci.
Jeden z nich se ho zeptá: „Mistře, nemohl byste nám předvést nějaké kouzlo?“
„Ale ovšemže mohl.“ Copperfield mávne rukama nad šálkem kávy a najednou celý šálek i s lžičkou a podšálkem zmizí.
Celníci na to hledí, ale jeden z nich říká: „A to je všechno?“
„Ano.“
„Vidíš tam venku ty tři kamiony plné lihu?“
„Vidím.“
Celník vezme do ruky razítko, třikrát s ním orazí papír a povídá: „Tak a teď je v nich čočka.“
Věštkyně se soustředěně zadívala do své křišťálové koule.
„Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou.”
„Tak mi řekněte nejprve tu horší,” rozhodl se klient.
„Zanedlouho srazíte muže a ten na místě zemře.”
„Pane Bože, za co mne trestáš?!” povzdechl si muž. „A co dobrého že mě čeká?”
„Budete mít osm dětí.”
„Cože, osm? No… a jaká bude moje žena?”
„Žádnou ženu mít nebudete.”
„No počkejte, říkala jste přeci, že budu mít osm děcek, tak nějakou ženu musím mít, ne?”
Věštkyně na tuto otázku zavrtí hlavou: „Zůstanete stále svobodný… Všechny ty děti získáte od toho sraženého nebožtíka.”
Přidou 2 koktavý do hospody, a hosposký jim říká Nazdar kluci, mám pro vás takovej návrh, když mi řeknete, co si chcete koupit plynule, tak vám to dám zadarmo.
První spustí VINN VINN VINNY ST STŘIK.
Tak nic.
Druhý R Ů M!
Velkej nebo malej
TY TY TY HAJ HAJZLE!
?Jeden koktavý pán si stěžuje, že mu koktání překáží v jeho práci:
„A co máte za zaměstnání?“ ptá se druhý.
„Sta-starám se o sle-slepi-pice v drůbežá-žárně“.
„No a jak vám to může vadit?“, diví se druhý.
„No já-já ráno vy-vyháním slepi-pice ven do ohrady, to stačí j-jen říct pi pi pi pi pi, a všech pě-pět tisíc slepi-pic je ve-venku. No a ve-večer, když je mu-musím zahnat do ku-kurníku, tak na ně vovolám kšá kšá, ono se jim mo-moc ne-nechce, ale na-nakonec všechny za-zalezou, a-až na je-jednu. A na tu se
j-já ro-rozčílím, a vo-volám na ní kšá kšá, ty slepice jedna pi-pi-pi-pi-pi-pitomá, a pět ti-tisíc slepic je zase ve-venku.“
Potkají se dva koktaví: „Ko-ko-ko-ko-ko-ko-ko… kolik je hodin?”
„Osm dva-dva-dva-dva-dva… dvacet jed-jed-jed-jed-jed… dv-dv-dv-dv-dv-dv… tř-tř-tř-tř… čty-čty-čty-čty-čty…”
Potkají se dva koktaví kamarádi: „Nnnnazdar Pppepo, ttak cco, jjjak sse mmmáš?”
„Aaale jjo, dddobrý.”
„Nnno, a ccco tten ttvůj lllogopppedickej kkkurz?”
„Aaale jjjo, dddobrý, ppposlouchej: Třistatřiatřicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřiatřicet stříbrných střech.”
„Nnnno ttto jje úúplně ssskvělý, nnne?”
„Aaaale jjo, kkdyž oona nna ttto zzas ttak ččasto nnepřijde řřeč!”
Dva koktavci se vsadí, že kdo při zakoupení cigaret nebude koktat, vyhrává od druhého 500 korun. První koktavec přijde do trafiky: „Jedny Sparty, prosím.”
Uspěje a souká si vyhranou pětistovku do kapsy.
Druhý koktavec ho následuje: „Jedny Startky, prosím.”
Prodavač na to: „S filtrem, nebo bez filtru?”
„Ču, ču, ču, ču, čuráku!”
Kovají dva koktaví bratři na bucharu sekeru a jeden povídá druhému:
„Hehehehele bbbbrácho, aaaž řeřeřeknunu doost, tak, teten bubuchar vypneneš.“
Ten mu odpoví: „Dodobrá.“
Tak kovají a ten první říká:
„Dododododododoodo…….dodoprdele, uuuž z totoho mámáme zzzzase lololopatu.“
Letí si takhle letadlo a je řízeno dvěma koktavými piloty. Vtom najednou začne hořet levý motor.
První pilot povídá: „He-he-hele, ho-ho-hoří nám mo-motor.”
A druhý na to: „T-t-tak to b-b-běž ř-ř-říct-t ce-ce-cest-tu-cestujícím.”
„N-n-ne, b-b-běž ty, t-ty m-m-míň ko-ko-koktáš,” na to ten první.
„N-n-n-n-ne, b-b-b-b-běž ty, t-t-t-ty t-t-to u-u-u-umíš za-zaz-zaz-zazpívat,” zase ten druhý.
„T-t-t-tak d-d-dobře,” řekne ten první a vyleze z kabiny mezi lidi.
Hezky si to v duchu rozpočítá a začne hlubokým hlasem zpívat: „Hooooořííí náááám letadloooo!”
A všichni cestující na to sborově: „Hyja hyja hou!”
Po ulici jdou chromý a koktavý a ten koktavý říká: „Ddddám ti rararadu, jak nenenebudeš kkkulhat.”
„To by bylo fajn,” zaraduje se chromý.
„Nnno ttak mumusíš chochodit jeddddnou nnohou po obbbrubníníku a jedddnou po cecestě.”
Chromý na to: „A já ti dám radu, jak nebudeš koktat.”
„Tttto by bbbylo sususuper,” zaraduje se prozměnu koktal. „Ccco mmmám dědědělat?”
„Drž hubu!”
Ptá se koktavý plešatého: „Ko, ko, kolik jsi ppplatil za, za tten úúúčes?”
Plešatý: „Míň než ty za jeden místní hovor.”
Přijde takhle koktavý do metra a ptá se jednoho: „Ko- ko- ko- kolik je ho- ho- ho- hodin?”
Cestující mlčí a mlčí, a tak se pán zeptá jiného a pak odejde, načež se ostatní ptají toho tichého: „Proč jste mu, chlape, neodpověděl?!”
„Bál js- js- jsem s- se, že mi rrr- ro- zbi- bije hu- hu- hubu.”
Přijde koktavý do hospody a spustí: „Ven, ven, ven…“
Všichni vyběhnou ven a koktavý pokračuje: „Venca Marků tu nebyl?“
Jde koktavej a plešatej po ulici. Koktavej povídá tomu plešatýmu: „Ttto by mmmě zzajímalo, kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha?!”
A ten plešatej mu povídá: „A mě by zajímalo, kolik ty dáš za telefon?”
Stojí dva koktové u lisu a vyrábějí z takových kovových hranolů lopaty. Tu jeden povídá: „Hele, t-t-teď zkusíme u-u-udělat kru-krumpáč. Já řeknu t-teď a ty t-to p-p-pustíš, a pak řeknu dost a t-ty t-t-to z-z-z-zastavíš… Tak, teď!”
„D-d-d-do-do-do-do… K-ku-kurva, zase lopata!”
„Ahoj Karle, jak žiješ?”
„Ále, do-do-dobře.”
„Čím se teď živíš?”
„Ále, prodávám bi-bible.”
„Ty prodáváš bible? A to ti vynáší?”
„Ja-ja-jasně! Mám p-plné ka-ka-kapsy pe-peněz!”
„Vážně?! A jak je prodáváš?”
„No-normálně! P-p-přijdu, za-za-zazvoním a po-povídám: Do-do-dobrý den! Já pro-pro-dávám bi-bibli! Ko-koupíte si je-jednu, ne-ne-nebo vám ji p-p-přečtu!”
Jde koktavej a plešatej po ulici. Koktavej povídá tomu plešatýmu: „Ttto by mmmě zzajímalo, kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha?!”
A ten plešatej mu povídá: „A mě by zajímalo, kolik ty dáš za telefon?”