Na velkém vojenském cvičení jede poručík džípem po bahnité polní cestě a v jedné zatáčce vidí jiný vojenský džíp důkladně zapadlý v bahně. Zastaví, zasalutuje plukovníkovi a říká: „Pane plukovníku, váš džíp zapadl?“ Zrudlý plukovník za volantem se zarazí, pak vyskočí z džípu, jde k poručíkovi, podá mu klíčky a suše praví: „Můj ne, váš.“

„Vojáci, zdalipak víte, o čem je nejdůležitější se přesvědčit dříve, než začnete čistit pušku?“ ptá se velitel mladých vojáků. „Prosím, přesvědčit se, zdali je puška moje.“

Nechá si velitel nastoupit nováčky. Ti celí vyplašení čekají, co se bude dít. „Já sem major Zelenka a teď se mi budete představovat vy.“ Ukáže na prvního v řadě. „Já jsem, prosím, Poláček.“ „Hm, další.“ „Mé jméno je Novák.“ „Další!“ „Já se jmenuju Volivka.“ „Cože? Volivka?“ „U nás na vesnici jsme měli taky jednoho Volivku a víš, jak jsme mu říkali, vojíne?“ „Nevím, majore. Volivka, Volivka, ty jsi ale polívka. Cha cha cha.“ „U nás na vesnici byl taky jeden Zelenka a víte, jak jsme mu říkali, majore?“ „Zelenka, Zelenka, ty jsi ale čůrák!“

Přijde kapitán k útvaru a chce po vojínovi hlášení o tom, co se během jeho nepřítomnosti událo. Vojín na to: „Nic, co by bylo, jen kluci zlomili lopatu.“ „Jakou lopatu?“ „No, když zakopávali vašeho psa.“ „Proboha, proč? Co se mu stalo?“ „No, přejeli ho hasiči.“ „Hasiči? Kdy? Co tady dělali?“ „No, jeli hasit muniční sklad.“ „A proč jsi mi to neřekl hned?“ „To proto, abyste se nezastřelil jako major.“

Voják zakladní služby pošle babičce balíček s ručním granátem a dopisem: „Babi, když zatáhneš za ten provázek, dostanu tři dny dovolené.“

Generál kontroluje, jak mají uložené tajné dokumenty. „V téhle skříni, do ní nepasuje žádný klíč.“ „A jak ji tedy otvíráte?“ „Ohnutým hřebíkem!“

Malý chlapec na americkém venkově vedl osla podél plotu vojenského tábora. Pár zelených mozků si z něj začalo dělat legraci. Jeden povídá: „Hej, kluku, proč držíš bratříčka tak pevně?“ A prcek bez mrknutí oka odpověděl: „Aby se nezapsal do armády!“

„Vojín Ivanov!“ „Zde!“ „Dvacet kroků vpřed!“ „Jeden, dva, tři, čtyři, pět… Soudruhu majore, dál to nejde, je tu zeď.“ „To nevadí, pět stačí. Roto! Na můj povel, pal!“

Během prohlídky vojenského prostoru jde ministr obrany po mostě střeženém jedním vojákem. Předpokládá, že ten se postaví do pozoru a zasalutuje. Ale voják nic. „Vojáku proč jste mě nepozdravil? Nevíš, že jsem ministr obrany?“ „Vím pane ministře, ale podle článku 236 Základního pořádku je zakázáno vzdávat poctu na mostě,“ odpovídá rázně voják. Ministr samozřejmě nezná dopodrobna Základní pořádek, a tak jen mávne rukou a odejde. Na ministerstvu mu to však nedá, najde si článek 236 a čte: „Voják musí být vždy smělý a vynalézavý.“

Jde chlápek kolem základny a ptá se: „Vojáku, co hlídáš?“ „Zbraně.“ „A to mi řekneš jen tak? Co kdyby jsem byl zlý špión.“ Ratatatatatata. „Kdo by to byl do něho řekl…“

Major vede svou jednotku na cvičení. Najednou vyplivne vysílačka a jednotka je bez spojení. Major skočí do džípu a přikáže četaři, ať maximální rychlostí jede do štábu cvičení. Bezpečně tam dojedou a všichni je radostně vítají. Velitel dokonce potřese majorovi rukou. Ten skromně odpoví: „Mně negratulujte, to je zásluha četaře.“ Velitel přikývne a obrátí se k četaři: „Majorova žena právě porodila holčičku.“

Vojínovi Novákovi zemře otec. Na štábu se dohadují, jak mu to šetrně říci. Volba padne na přímého nadřízeného. Ten si celý večer láme hlavu, jak mu zprávu sdělit. Druhý den ráno si onen nadřízený nechá nastoupit rotu a zavelí: „Každý, kdo má otce, krok vpřed – vojíne Novák, vy vole jeden, kam se cpete?“

Velitel na vojně říká nováčkům: „Když budete mít nějaký problém, obracejte se na mě jako na vlastního otce.“ Jeden vojín se přihlásí: „Tati, půjčíš mi na večer auto?“

Přijde důstojník do tetovacího salónu a ptá se: „Prosím vás, mohl byste mi na záda vytetovat tank?“ „Klidně, to není žádnej problém!“ Za dvě minuty tetovač hlásí: „Hotovo!“ „Cože? To jste to zvládl za tři minuty?“ „To víte že jo, vždyť to byly jenom čtyři písmena!“

„Dědo, vyprávěj mi své zážitky z války!“ „Chlapče, to byla opravdu strašná hrůza. Nechce se mi skoro o tom mluvit. Ráno jsme tam byli já a moje četa, které jsem velel a asi stovka partyzánů. Celý den se střílelo a střílelo a večer jsme byli naživu jen já a moje četa. Druhý den přišli noví partyzáni, zase se celý den střílelo a střílelo a zase jsme večer byli naživu jen já a moje četa. A tak to bylo celou válku.“ „Dědečku, vy jste ale byli hrdinové! A co to bylo za četu, které jsi velel?“ „Popravčí!“

Důstojník zastaví vojína: „Vojíne, nemáte drobné za stovku?“ „Jasně, kámo.“ „Takhle se oslovuje důstojník? Zkuste to znovu!“ „Nemám, pane majore!“

Rozčiluje se velitel roty na velitele čety: „Poručíku, proč ze mě pořád děláte vola? Není to zbytečná práce?“

Generál se na inspekci u útvaru ptá vojína: „Jste šťastný, že sloužíte v armádě?“ „Ano, pane generále.“ „A co budete dělat v civilu?“ „Budu ještě šťastnější…“

Stojí voják na stráži, jde okolo generál a voják nic. Generál se vrátí a ptá se vojáka: „Neměl jste mně náhodou pozdravit?“ „Jo? A od koho?“

Stojí prostitutka na rohu a kolem jde mladý voják. Prostitutka na něj volá: „Hele, ty máš na té vojně samou šikanu, nedáš si pro změnu nějakou šukanu?“