„A teď mi vojíne povězte, co ve válce znamená slovo ‚strategie‘ ?“
„Prosím, pane poručíku, to je to, když nám ve válce dojde střelivo a my, abychom nepřítele oklamali, střílíme pořád dál.“

Vojáci si stěžují na kvalitu chleba.
Velitel jim povídá: „Vojáci, kdyby měl tenhle chleba Napoleon, když byl na svém tažení, tak by se olizoval až za ušima.“
Vojáci na to: „To je pravda, ale v té době byl ten chleba ještě čerstvý!“

Kapitán atomové ponorky: „Kdo včera utíral prach na odpalovací desce?“
„Já!“
„Tak si vezměte gumu a vygumujte Severní Koreu z mapy světa.“

Velitel praporu před na nastoupeným útvarem: „Vojáci, úkol musíme splnit i kdybychom měli pracovat pětadvacet hodin denně! Má někdo nějaké připomínky?“
„Pane majore, vojín Valík, den má prosím jen 24 hodin.“
„Správný postřeh, vojíne! Nevadí, vstaneme tedy o hodinu dřív!“

Soustavnou výchovu mladého občana k obraně vlasti nelze srovnávat s občankou, zakládající výdělečný vztah na své laktační schopnosti.
Vojna není kojná.

Voják na stráži, blíží se narušitel: „Stůj, kdo je to?“
„Já.“
„Řekni heslo.“
„Heslo.“
„Dobře, pokračuj!“

Nastoupená rota.
Velící důstojník: „Pooozor! Tamhleten malej bílej vzadu, vy jste nešlyšel rozkaz ?!!“
Vojáci: „Ale to je patník!“
Velící důstojník: „Na jméno jsem se neptal!!!“

„Pane kapitáne, vojína Klempera právě přejel tank!“ „Jak je to možné?! Vždyť u našeho útvaru žádný tank nemáme! Co se mu hrome doopravdy stalo?“ „Kdybych vám řekl pravdu, tak mi stejně řeknete, že u našeho útvaru žádnou šikanu nemáme!“

Vojín Miglanc stojí poprvé na stráži. Náhle ve tmě vidí blížit se postavu. Lekne se, zvedne samopal a ratatata! Postava se skácí na zem. Teprve pak si uvědomí, že měl příchozího stavět.
Rychle praví:
„Stát, kdo to byl?“

Před odvodní komisi přijde branec, kterému se na vojnu vůbec nechce: „Já mám tuberkulózu!“ „To nic není. Soudruh Zápotocký měl také tuberkulózu, a co všechno dokázal! Schopen, odvést!“ Druhý branec to také zkouší: „Mám ploché nohy!“ „To nic není. Soudruh Gottwald měl také ploché nohy, a co všechno vykonal pro vlast! Schopen, odvést!“ Třetí mladík před komisí praví: „Já jsem blbý!“ Vojenský lékař se do věci vloží: „Nepřirovnávat! Odvést!“

Na vojně ráno: „Vojáku, co jste dělal večer?“ „Měl jsem vycházku, byl jsem na pivu.“ „A vy jste dělal co?“ „Já jsem onanoval.“ „Vojáku, vy jste jak trávil večer?“ „Miloval jsem se s bandaskou.“ „A vojáku vy?“ „Já jsem voják Bandaska.“

Ministr obrany přijal tři reprezentanty veteráránů z Balkánského konfliktu. „Každého z vás odměním podle vašeho přání, preferuji originální nápady!“ povídá ministr. Prví chtěl dům, druhý nové auto – to bylo obratem splněno. Třetí měl skutečně originální přání: „Já bych si přál mít tolik desetikorun, v řadě, kolik měří vzdálenost od vrcholu mého přirození ke kulkám.“ „Žádný problém,“ říká očividně pobavený ministr. Přivolaný lékař měří a zároveň volá: „Kde máš kulky?“ „Na Balkáně!“

Velitel vysvětluje dráhu střely z kanónu a čerstvě odvedený medik se ptá: „A kdybychom to dělo položili na bok, tak to bude střílet za roh?“ Velitel se zamyslí a po chvíli odpoví: „V principu ano, ale v praxi se to nepoužívá.“

Desátník se ptá vojína: „Z čeho je vyrobena hlaveň pušky?“ „Z oceli.“ „Dobře. A z čeho je vyroben závěr pušky?“ „Taky z oceli.“ „Špatně!“ „Jak to špatně?“ „Podívejte se, vojíne, co máte napsáno v příručce: Závěr je vyroben z téhož materiálu!“

Syn píše domů z vojny: „Mami, dostal jsem AIDS.“ Máma odepisuje: „Synku, sice nevím, co je to za vyznamenání, ale celá dědina ti ho přeje.“

Velitel: „Vojíne, co byste dělal, kdyby sem spadla atomová bomba?“ Vojín: „Skočil bych si naposledy na pivo.“

Mladík, právě odvedený, projevil přání sloužit u námořnictva. „Umíte plavat?“ zeptal se ho předseda komise. Odvedenec se polekal: „To už nemáte žádné lodě?“

Jednotka ruských vojaků letí do Čečenska a velitel je motivuje: „Chlapi, za každou čečenskou hlavu dostanete flašku vodky!“ Letadlo přistane, otevřou se dveře, vojáci se rozprchnou. Za několik minut se vrací a každý vleče několik hlav. Velitel je celý bledý a spocený: „Kurva chlapi, to bylo jen mezipřistání v Kyjevě!!!“

Matka píše svému synovi na vojnu: „Milý Karle, moc na tebe vzpomínáme. Ale tvůj dopis, ve kterém píšeš o uzené a rum, se asi ztratil na poště…“

Píše se rok 1986. Dva chlapci jdou po václaváku a najednou se zastaví před kanálem. Ten se otevře a z něho vystrčí hlavu starý vysušený dědek a ptá se: „Chlapci, už skončila válka?“ Chlapci si z něho vystřelí: „Ne, ješte ne.“ Dědek si smutně povzdychne: „Do prdele s tím Napoleonem!“ a zaleze zpět.