V tmavé ulici ve stínu velkoměsta došlo k přepadení, jehož hlavní aktér byl neobyčejný slušňák a příjemným hlasem pravil k oběti: „Byl by džentlmen tak laskav a ráčil by poskytnout menší finanční výpomoc hladovému bližnímu bez práce, který nemá vůbec nic mimo pistole, co drží v ruce?”

Zlobí se lupič na parťáka: „Žádné půl na půl, v té bance jsem měl uloženej svůj podíl z minulého lupu!”

Státní zástupce u soudu hovoří k obžalovanému: „Máme pro vás, pane obžalovaný, dvě zprávy. Jednu špatnou a jednu dobrou. Kterou chcete slyšet první?”
„Tak nejprve raději tu špatnou.”
„Dobře. Tak ta krev, která byla nalezena na vaší košili, patřila podle testu DNA oběti, což je přímý důkaz, že pachatelem jste vy.”
„A teď ta dobrá zpráva?”
„Máte výbornou hladinu cholesterolu…”

Pokladní v bance se vybavuje se svalnatým chlápkem a prozrazuje: „Mám ráda muže, kteří přesně ví, co chtějí.”
„Tak to jste narazila na toho pravého,” sebevědomě pronese chlápek a vytáhne pistoli: „Ruce vzhůru a všechny prachy sem do mé tašky, nebo z vás udělám cedník!”

„Víš, že už policajti zjistili, kde je Kajínek?”
„Neříkej, a kde tedy je?”
„Na svobodě!”

Pouliční zlodějíček povídá mladšímu bráchovi: „Že nevíš, co dělaj policajti?”
„Co?”
„Serou mě.”

„Jak to děláš, že jseš tak dobrej kapsář?” ptá se úspěšnějšího kolegy pouliční lapka.
„To musíš bejt vyčůranej,” sděluje mu machr.
Lapka udiveně odvětí: „Ale já už na záchodě byl…”

Dva kapesní zloději sedí na lavičce v parku a jeden si prohlíží módní časopis.
„Snad si nechceš objednat oblek v módním salónu?” chechtá se mu kolega.
„To nemám v úmyslu, ale je přece nutné sledovat módu, abychom věděli, jak krejčí umisťuje kapsy!”

Zákazník se zlobí na nájemného vraha: „Měl jste zabít jednoho člověka, a ne vyvraždit celý autobus!”
Profesionál stroze odvětí: „Nemám rád svědky.”

„Jsem notorický vrah,” přiznal bohém. „Stále zabíjím čas!”

„Není vám trapné psát tomu lumpovi, zloději a darebákovi Vážený pane?”
„A jak ho mám oslovovat?”
„Vážený kolego!”

Lupič v MacDonaldu: „Pokladnu, rychle!”
Pokladní: „A jako příloha?”

„Dneska jsem měl smolnej den, přihraj sem aspoň dvě peněženky,” prosí úspěšnějšího kolegu kapsář.
Druhý na to: „Copak kradu, abych měl tolik peněženek?”

„Zákaz vstupu se zbraní?” podivil se před bankou lupič. „No co,” podal kulomet vedle stojícímu muži. „Pohlídejte mi to, prosím, já si jenom dojdu pro peníze…”

Mladík se vrátí s modřinou pod okem. Otec se ho ptá: „Co se stalo?”
„Ale, napadli mě tři lumpové, chtěli mi sebrat hodinky.”
„A poznal bys je?”
„Co já, ale jsem zvědavý, jestli ty tři poznají aspoň jejich příbuzní.”

Jde v noci lupič vykrást banku. Už otevírá první sejf a v tom se zarazí: „Jogurt? Proč ne, mám hlad, tak mi to nic neudělá.”
Už otvírá druhý sejf a v tom: „Zase jogurt? No tak jo, ještě si dám.”
Potom otevře další a další sejfy, ale ve všech jsou jenom jogurty. Lupič jde domů bez kořisti, ale aspoň najedený. Ráno si pustí rádio a slyší: „Včera v noci byla vykradena spermobanka.”

Jeden člověk neměl peníze a přemýšlel, jak je získat. V práci se moc nevydělávalo, krást se bál. Nakonec se rozhodl, že bude falšovat peníze. Další dilema bylo, jaké hodnoty. Usoudil, že falšovat 200koruny by se mu nevyplatilo a 500koruny se mu zdálo moc. Nakonec vyrobil falešnou 250korunu. Potom zvažoval, co koupit nejlevnějšího. Nakonec se celý nervózní vydal do trafiky koupit krabičku sirek. Paní v trafice mu prodala sirky a dostal nazpátek tři sedmdesátikoruny, třicetikorunu, devítikorunu a osmdesátník.

Jdou dva vrahové po ulici a zničehonic je začnou honit policajti.
„Asi jsme vzbudili podezření!” rozčiluje se při honičce první vrah.
Jeho komplic se podiví:
„Copak to podezření spalo?”

Byl zatčen zločinec, který spáchal tři loupežná přepadení. V jeho tašce nalezl policista právoplatně vystavené povolení k nošení střelné zbraně. V rubrice Odůvodnění stálo: „Majitel má u sebe často velké peněžní obnosy.”

Na kost promoklý nájemný vrah telefonuje z budky: „Šéfiku, je to v suchu!”