Vypráví několikrát trestaná stařenka: „Když jsem chtěla za přítelem do vězení, nevěděla jsem, jak se tam dostat, tak jsem se nechala zavřít… A pak jsem se za ním zase nemohla dostat na svobodu, když ho pustili!”

Babička píše vězňovi za katr a v dopise ho nabádá: „Hlavně si tam dávej pozor, abys nechytl tu amnestii!”

Zloděj v lochu dovypráví svůj hrdinský příběh a jeho spoluvězeň se zajímá: „A jak ses mohl plazit, když jsi měl obě ruce zlomené?”
„Pomáhal jsem si jazykem.”

Uprchlý vězeň se zlobí na mřížkovaného kolegu: „Hlavně, že ses za těma mřížema hezky opálil!”

Za mřížema kleje vězeň: „Už nikdy nebudu vykrádat čerstvě natřený auto!”

Dvě ženy spolu sdílí 20 let jednu vězeňskou celu. Na svobodu je pouští ve stejný den. Před branami věznice říká jedna druhé: „Stav se dnes večer, abych ti to mohla dopovědět.”

Ředitel věznice si zavolá vězně a povídá: „Jak vysoko vyskočíš?”
A vězeň odpoví: „Moc ne, asi tak půl metru.”
Ředitel ho odmění dvěma rohlíky.
Zavolá si dalšího vězně: „Jak vysoko vyskočíš?”
„Asi tak metr.”
Ředitel mu dá půlku chleba.
Vězni si to pak povídají, že prý kdo vyskočí výš, dostane větší příděl. A za chvíli zavolá ředitel dalšího vězně: „Kolik vyskočíš do výšky?”
A vychytralý vězeň odpovídá: „Asi tak čtyři metry.”
Ředitel bez váhání pronese: „Zastřelit, přeskočí plot!”

„Můj manžel je jako medvěd,” oznamuje holkám v kavárně žena trestance.
„Jak, jako medvěd?”
„Taky od rána do večera bručí!”

Upozorňuje večer bachař vězně: „Zítra ráno nikam nechoďte, budeme vás nutně potřebovat.”
„Na co?” zajímá se trestanec.
„Na elektrické křeslo.”

„V lochu jsem pečenej, vařenej,” prohlásil jeden lotr a skončil na elektrickém křesle.

„Proč jsi byl vlastně v base?”
„Za to, že jsem jel příliš pomalu!”
„Za to se snad nezavírá?”
„No, ono to auto nebylo moje!”

Bezdomovec v chládku odpovídá na dotaz spoluvězně, proč ho vlastně poctil svou přítomností.
„Vybíral jsem popelnice…”
„A za to že tě zašili?” kulí oči druhý kriminálník.
„Jo, vybíral jsem starý škodovky, žiguly…”

Mladý bachař jednoho rána zaťuká na dveře kanceláře ředitele a vyklopí mu, co už mu delší dobu leží na srdci: „Pane řediteli, znáte toho násilníka ze samotky, toho, co znásilnil dceru pana soudce?”
„Ano, vím, o koho jde. Co je s ním? Dělá problémy?”
„To ne, pane, ale lámu si hlavu s rozsudkem. Pan soudce říkal, že ho máme zavřít, až zčerná, ale on je od té doby, co drží hladovku – to bude asi čtvrt roku, stále bělejší a bělejší!”

Lékařská prohlídka při přijímání nového, poněkud pomaleji chápajícího vězně. Lékařka: „Kdy jste byl naposledy očkován proti tetanu?“

Vězeň po chvilce ticha: „Myslíte jako očkování proti kérce?“