Z kuchyně spěchá do sálu číšník a úslužně se klaní před hostem:
„Nesu vám radostnou správu, pane! Měl jste úplnou pravdu. Nebyla to polévka, byla to voda na nádobí!“

Přijde chlap do nejdražší restaurace ve městě. Posadí se, přijde číšník a ptá se: „Čím můžeme posloužit, pane?“ A chlap říká: „Dám si hovno s cibulí.“ Číšník se diví, ale je to nóbl podnik, a tak se musí snést veškeré libůstky hostů. S kuchařem dají na talíř hovno s cibulí, host to sní,utře si ubrouskem ústa, zaplatí a odejde. Druhej den zase přijde ten chlap do té restaurace a zase si objedná hovno s cibulí. Číšník to přinese, chlap to sní, zaplatí a jde pryč. Tretí den přijde ten samý chlap zase do té restaurace a číšník se ho už automaticky ptá: „Jako obvykle – hovno s cibulí, pane?“ Pán se jenom důvěrně usměje a říká: „Ne, dnes bez cibule – mám rande a nechci, aby mi páchlo z držky.“

Starší skotští manželé jsou v restauraci:
Objednají si, číšník přinese jídlo, popřeje dobrou chuť a odejde.
Po chvíli jde kolem a vidí, že večeří jen muž.
„Je něco v nepořádku, madam?“ zeptá se.
„Ale ne“, odpoví žena. „Já jen čekám, až Stephe dojí a půjčí mi zuby.“

V restauraci:
„Na ten guláš už čekám více než dvě hodiny.“
„Nebojte se, vždyť máme otevřeno až do rána.“

Mladý pár přijde do restaurace.
Po chvíli k nim přijde číšník a ptá se: „Dobrý večer, co si dáte?“, a slečna odsekne: „Párky!“
„V pořádku, a co křen?“
„Křen si dá také párky !“

Naštvaný host v restauraci hlasitě volá na vrchního:
„Pane vrchní, máte zacpané uši?“
„Moment, zeptám se v kuchyni.“

Přijde borec do restaurace a objedná si šneky v ulitách.
Vezme prvního, vysrkne ho. Vezme druhýho, vysrkne ho.
U třetího srká a srká a nic.
Tak koukne dovnitř tou škvírkou a tam stojí šnek celej nahej, zapřenej nohama i rukama o stěny ulity, má vystrčený péro a řve na něho: „Jooo!! Ty vole KUŘ! KUŘ!!“

V námořnické krčmě, vyzdobené exponáty ryb, krabů a jiných nejedlých oblud, mezi modely starých vraků si dal kapitán Peterson řízek. Po několika marných zásazích nožem zavolal vrchního a pravil: „Pane vrchní, tady to máte a pověste to zase na stěnu!“

Námořník v restauraci: „A tohle je co?“
Číšník: „Prosím polévka.“
Námořník: „Tisíc rohatých! Dvacet let se plavím v polévce a ani o tom nevím.“

V restauraci si host stěžuje číšníkovi:
„Pane vrchní! V mé polévce je utopená moucha!“
„Aha…,“ zamyslí se číšník, „a co teď jako? Mám ji snad resuscitovat…?“

„Copak byste mi poradil dobrého, pane vrchní?“
„Protější restauraci!“

„Pane vrchní v polévce mi plave moucha.“
Číšník se nakloní k polívce a povídá:
„Tak problém je vyřešen. Z druhé strany plave pavouk…“

„Tak co,“ ptá se vrchní, „jak vám chutná naše víno Dunajská kapka?“
„No, dobré by bylo, kdyby tam těch kapek z Dunaje nebylo tak mnoho.“

Do restaurace přijde chlap, sedne si, vedle sebe posadí psa, kočku, papouška, morče, dvě slepice, postaví akvárium s rybičkama na stůl a povídá udivenému vrchnímu: „Dejte tomu všemu nažrat, stará je na letním bytě.“

Pán v restauraci nesměle na vrchního: „Pane vrchní, eehm.., vy jste na mě zapomněl?“ „Ne, nezapomněl. Já jsem se na vás vysral.“

„Pane vrchní! Na záchodě máte tolik much, že jsem se nemohl v klidu vysrat!“
„No jo! Na záchod je třeba chodit přes poledne, to jsou všechny mouchy v kuchyni.“

Vrchní volá na hosta:
„Pane, zapomněl jste zaplatit!“
„Vždyť jsem taky pil proto, abych zapomněl!“

Přijde bezdomovec do restaurace a číšník mu říká:
„Dnes přijímám objednávky zdarma a co si řeknete, tak to vám přinesu.“
Bezdomovec se hladově zasměje a říká:
„Dva ocasy z kočky, chobot ze slona, psí ucho, tři kapří hlavy a k tomu mi dejte třeba hranolky.“
Číšník se neuvěřitelně dívá, co si host objednal, ale nakonec mávně rukou a odejde do kuchyně. Za 20 minut přijde zpět a bezdomovec se ptá: „Tak s čím byl největši problém? Že s tím chobotem?“
Číšník se smutně podívá a říká: „Ne! Těm idiotům v kuchyni došly hranolky!“

V hospodě:
„Ten chlápek zmizel bez placení jako pára nad hrncem!“
„Nedivím se, byl pěkně spařený!“

On a ona sedí v restauraci U Nováků u stolu a číšník přinesl jídelní lístek. Mladík ho podal dívce: „Ty přece víš, miláčku, co mám nejraději…“
„Ano,“ kývla dívka, „ale jíst se musí taky!“