Tchán k zeťoví: „Když jsi se teď oženil, doufám, že přestaneš provádět hlouposti.”
„Pochopitelně, tahle svatba byla mou hloupostí poslední!”
Na některých radnicích ve svatebních síních zavedli novou placenou službu. Před konečným dotazem na ženicha vložili větu: „Máte právo mlčet. Vše, co od této chvíle řeknete, může být použito proti vám.”
Novomanželé na svatební cestě. Ona: „Miláčku, ale nebudeme se líbat na veřejnosti, ať si všichni myslí, že jsme svoji už dlouho.”
On: „Dobře, drahá, tak tady máš kufry a dál je nes sama.”
Jakým způsobem přinutíte manžela, aby si zapamatoval datum výročí vaší svatby?
Vdejte se na jeho narozeniny!
Na svatbě se sešlo mnoho hostí. Novomanželka se směje, tancuje, občas i něco dobrého vypije.
„Ty máš plakat, a ne si takhle vyhazovat z kopýtka,” napomíná ji teta.
„Proč já, ať pláče ten, co si mě vzal!” zní sebekritická odpověď.
Před svatbou se ptá Pepíček otce: „Existuje vůbec spolehlivý prostředek na spokojené manželství?”
„Samozřejmě. Otevřená peněženka a zavřená huba!”
Ráno po svatební noci, novomanželka pohladí svého manžela a ptá se: „Zlatíčko, řekni mi, kolik jich bylo přede mnou?”
Po pár minutách ticha žena říká: „Drahý, čekám na odpověď!”
A ženich se zhluboka nadechne a povídá: „Moment, stále počítám.”
Před svatbou se ptá Pepíček otce: „Existuje vůbec spolehlivý prostředek na spokojené manželství?”
„Samozřejmě. Otevřená peněženka a zavřená huba!”
Cestou na svatební obřad dojde k autonehodě a oba snoubenci místě zahynou. Jdou spolu do nebe. Čekají na „příjmu“ na sv. Petra. Když, přijde hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství. Sv. Petr odpovídá:
„No, to je poprvé, co se na to někdo ptá. Musím to jít zjistit.“
Pár teda čeká. Když už je to pár měsíců a jim dochází trpělivost, objeví se sv. Petr s odpovědí:
„Je to dobré, v nebi můžete být oddáni.“
Nato se mladík zeptá:
„Jen pro případ, že by nám to neklapalo…Bylo by možné se v nebi i rozvést?“
„To si snad děláte legraci! Tři měsíce jsem tady hledal kněze. Dovedete si představit, jak dlouho bych hledal právníka?“
Co to je?
42 lidí, z toho 40 myslí na chlast a 2 na sex
(svatba)
Svatební slib: „Slibujete přede všemi, že ho budete milovat a ctít, budete mu vařit a uklízet po něm, žít s jeho nadýmáním a ostatními chlapskými projevy, vzdáte se dálkového ovládání na televizi a budete po něm sklápět záchodové prkénko po zbytek svého života?
„Dcera se mi přiznala, že se chcete vzít. Dohodli jste už tak‚ den svatby?” ptá se otec budoucího zetě. „Tento problém jsem přenechal jí.” „A sňatek bude církevní nebo civilní?” „O tom rozhodne její matka.” „A z čeho budete žít?” „To, prosím, záleží na Vás!”
„Příteli, tak jsem slyšel, že jste se oženil.“ „No jo, už mě nebavilo vysedávat po hospodách.“ „No a co teď?“ „Teď už mě to zase baví!“
„Tak co Stando, už jsi se oženil, nebo vaříš sám?“ „Oboje kamaráde, oboje.“
Na radnici přišel svatební pár. Oddávající úředník byl zděšen, protože za nevěstu byl ustrojen vousatý muž. Ženich vysvětluje: „Nevěsta si vymkla kotník, tak ji zastupuje její bratr.“
Během svatební noci: ONA :“Můj drahý, víš že jsi první muž, se kterým se miluji?“ ON:“Takže ty mi chceš namluvit, že to, co tady předvádíš, ses naučila dálkovým studiem?“
„Můj muž zemřel tři dny po svatbě.“ „To tedy dlouho netrpěl.“
42 lidí, z toho 42 myslí na chlast
(zlatá svatba)
Novomanželé po svatební noci:“Jestli to nebudeme dělat každý den,vypadají ti zoubky.“ „Jak to? „Protože ti rozbiju držku.“
„To je ale nádherný oblek,” chválí při svatebním obřadu svého nastávajícího nevěsta. „To bych řekl – taky jsem ho měl na tatínkově pohřbu!”