Šéf jedné banky přijal nového pracovníka pro práci za přepážkou. Jelikož má poněkud pochybnosti, rozhodne se ho vyzkoušet. Přetáhne si přes hlavu punčochu, vezme si synovu pistolku na vodu a jde nového pokladníka přepadnout. Namíří na něj pistoli – on podlehne tíze okamžiku a vydá celou hotovost. Od té doby nikdo ředitele banky neviděl.

Přijde krásná dívka do obchodu se spodním prádlem a ptá se: „Kolik stojí tahle podprsenka?”
Prodavač, kterému se velmi zalíbila, odpoví: „Hubičku.”
„Tak mi jich dejte dvacet,” odpoví dívka. „Jo, a platí za mě děda!”

V newyorském tisku se objevilo oznámení: „Jsem idiot. Moje nepatrná inteligence a hloupé chování mohou být velmi vhodné při pořádání recepcí. Hosté budou pociťovat svou převahu a budou spokojeni.”

„Prosil bych kilo zelí,” říká chlápek v zelenině.
Prodavač se táže: „A máte na něj něco?”
„Ano,” odpovídá zákazník. „Chuť!”

Ptá se nóbl dáma v kožešnictví: „Je ta liščí kůže opravdu nepromokavá?”
„Ovšem, madam,” ujišťuje ji prodavačka. „Už jste někdy viděla lišku s deštníkem?”

„Dobrý den, chtěla bych nový klobouk.”
„A na co konkrétně myslíte, paní?”
„Konkrétně myslím na pořádnou soulož, ale k vám jsem si přišla koupit klobouk.”

Pán přijde do obchodu a poroučí si hajzlpapír. Prodavačka pohoršeně: „Snad toaletní papír, ne?”
„No jo, tak toaletní, no.”
„A dál si budete přát?”
„Nějaký mejdlo.”
„Toaletní?”
„Ale né, já ho chci na hubu.”

Fronta před úřadem je předlouhá.
„Jak to tady dlouho trvá?” táže se ženy s dítětem v náručí příchozí.
„Ani se neptejte, když jsem přišla, byla jsem v šestém měsíci!”

Chlápek vejde do obchodu s potřebami pro kuřáky a říká prodavačce: „Chtěl bych černé polobotky číslo čtyřicet dva.”
„Promiňte, my tu ale prodáváme jen potřeby pro kuřáky!”
„A vy si myslíte, že kuřáci chodí bosi?”

„Pane řezník,” rozčiluje se stará Petrásková, „včera jste mě ošidil o třicet korun!”
„Kdepak,” dává mistr ruce pryč. „Ptal jsem se, jestli to může být o třicet korun víc, a vy jste řekla, že ano!”

Zlobí se žena na manžela, multimilionáře: „Příště, až ti řeknu, kup čínu, znamená to jídlo!”

Je krásné ráno. Chlapeček se probouzí a vidí ve svém pokoji modrého králíka.
„Kdo jsi?”
„Já jsem Azurit.”
„A co tu děláš?”
„Kradu ti rifle.”
„A budeš tady, až se vrátím?”
„No ty jsi asi vadnej, ne?”

Pan Novák kupuje noviny a při placení zjistí, že si zapomněl peněženku doma. Ochotný trafikant mu povídá: „Ty noviny mně můžete zaplatit i zítra.”
„A co když dnes umřu?”
„Jéjda, to by se také nic nestalo.”

Bankovní úředník už se v zoufalství ze svého klienta vydal na osobní návštěvu, aby vyřešil problém výrazně přečerpávaných účtů a naučil toho pána se lépe starat o peníze. Povídá mu: „Prosím vás, proč necháváte svou ženu utrácet pořád víc peněz, než dohromady vyděláte?”
„Protože se radši hádám s vámi, než s ní!”

Přijde chlap do cukrárny a ptá se prodavačky: „Co to je za hnusný dorty? Co si to vůbec dovolujete, píct takovej humus?”
„No dovolte,” odvětí dotčeně prodavačka, „já pekla dorty, když vy jste ani nebyl na světě!”
„Tak proč je prodáváte až teď?”

Matka se sedmiletou holčičkou v obchodě: „Magnetofon, ale nějaký jednoduchý, aby mu rozuměl i táta!”

Přišel mladý muž do krámu, prohlíží si tak atraktivní prodavačku a říká: „Potřeboval bych rukavice pro svoji ženu, ale nevím velikost.”
„Pomůže vám tohle?” zeptala se sladce prodavačka a vzala ho za ruku.
„Ano, jistě. Její ruce jsou jen o malinko menší než vaše.”
„Budete si přát ještě něco?” ptá se prodavačka, když balí rukavice.
„Teď si vzpomínám, že žena chtěla ještě podprsenku a kalhotky!”