Mohutná vlna vyvrhla z vraku kdysi přepychové lodi dva trosečníky na pustý ostrov. Jeden držel v pevně sevřené ruce láhev whisky. Sotva však vystoupil na břeh, dal se do zoufalého nářku. „Nebreč,“ utěšoval ho druhý, „snad popluje brzy kolem nějaká loď a zachrání nás! A ještě ke všemu máme láhev whisky!“ „No právě! Já skočil do moře původně se dvěma lahvemi …“

Připluje trosečník na ostrov, kde se na něho vrhnou dva vyzáblí, otrhaní mužové. „Kdy jste ztroskotal?“ „Dnes ráno.“ „Výborně! Člověče, na vás čekáme! My jsme si vsadili v 34. sázkovém týdnu do sportky a do dneška nevíme, jak vyšel druhý tah!“

K trosečníkovi, trávicímu dlouhé dny na malinkatém ostrůvku uprostřed oceánu, připlaval jiný a povídá: „Nechci vám kazit radost, ale tohle, na čem jste se zachránil, není bohužel žádný ostrov, nýbrž mina obrostlá chaluhami…“

Po ztroskotání lodi se zachránili dva námořníci na skalnatém ostrově. Jednou takhle při prohledávání skalisek na ostrově objevili jeskyni a v ní poklad obrovské ceny. „Sláva, jsme zachráněni!“ zvolali radostně. „Za zlato si koupíme loď a odjedeme odtud jako boháči…“

To jiná trosečnice, když tak toužebně vyhlížela na moře spatřila, jak k ní plave mocnými tempy hezký a ztepilý námořník, zvolala s obavami: „Zpomalte! Raději zpomalte, abyste se příliš neunavil!“

Jeden trosečník byl už patnáct let sám na pustém ostrově. Každé ráno vyrýval pečlivě jednu čárku do kmene jediné palmy na ostrově, nudil se, až mu konečně jednou vyvrhlo moře na břeh ženu. Žena nebyla žádné neviňátko, hned trosečníka objala a pravila: „Tady mne máš! Teď budeš mít všechno to, nač jsi tak dlouho a toužebně čekal!“ „Cože? Ty máš někde bednu piva?“

Zachráněný námořník vypráví svým přátelům: „Když se začala loď potápět, dal mi kapitán rozkaz, abych vzal do člunu dvacet šest žen, které byly na naší palubě, a pokusil se s nimi doplout k pevnině. Podařilo se to. Již druhého dne jsme dopluli k neobydlenému ostrovu. Já a všech šestadvacet žen.“ „A trvalo dlouho, než vás zachránili?“ „Velmi dlouho. Pro mne zvlášť byla ta doba velmi dlouhá, protože jsem se musel skrývat v korunách stromů.“

Připluje trosečník na prámu na ostrov, na kterém už shodou okolností nějací trosečníci jsou a chovají tam stádo ovcí. Po nějaké době se nervózně ošije a povídá: „Chlapi, to mi povězte, co vy děláte, když tu nejsou žádný ženský?“ „Nooo, my si vždycky najdem nějakou ovci, zajdem tamhle za kopec a je to.“ Tak jde, vybere si ovci a štráduje si to za kopec. A když míjí ostatní, tak se začnou děsně chechtat. „No co? Dyť ste říkali, že to taky tak děláte.“ „No jo! Když ty sis ale vybral takovou ošklivou!“

Tři muži ztroskotají na opuštěném ostrově. Po několika hodinách ale zjistí, že není opuštěný a obývají ho lidožrouti. Zanedlou je lidožrouti chytí a řeknou jim, že když si z lesa přinesou 10 kusů ovoce jednoo druhu, a poté se ani jednou nerozpláčou, nebo nerozesmějí, nesnědí je. Jde první muž do lesa a přinese si pomeranče. Lidožrouti mu řeknou, že si jich všech deset kusů musí nacpat do zadku a nerozesmát se ani nerazplakat. Nacpe si tam první a začne plakat, tak ho sědí. Druhý přijde s deseti borůvkami. Nacpe si tam jednu, druhou…. až devátou a pak se začne smát. Lidožrouti se udiveně zeptají, proč se začal smát, když to mol vydržet? Druhý muž na to odpoví: „Jen jsem si vzpoměl na toho třetího jak se z toho lesa tánul s tima melounama.“

Život na ostrově bývá někdy nudný. Zvlášť, když se zachrání dva. A na jednom takovém ostůvku se dva zachránili. „Proč jsi takový smutný?“ zeptá se jeden druhého, když tam byli spolu asi tak týden. „To je toho,“ povídá mu první trosečník, „mně se taky stýská po domově, taky je mi smutno a nedělám z toho źádnou vědu!“ „No jo, jenže my měli doma hospodu!“

Jsou Angličan,Američan a Moravák na ostrově a chytí zlatou rybku.,,Když mě pusíte plním každému tři přání!“Američan si přeje velký ranč,stádo dobytka a aby byl doma.A zmizí.Angličan si přeje chce velkou vilu,prosperující podnik a aby už byl doma.A zmizí.Moravák přemyšlí a říká:,,Já chci plný sklep vína a plný sklep slivovice.“Pak chvíli přemýšlí a dodá:,,Samotnému je mi smutno ať se ti dva zase vrátí.“

Dva trosečníci přistáli na opuštěném ostrově. Rozhodli se požádat o pomoc prostřednictvím lahvové pošty. Za několik dní moře opravdu připlavilo láhev. Když ji nedočkavě otevřeli, zjistili se zklamáním, že je to jejich vlastní, kterou odeslali. „A ty se divíš,“ poznamenal jeden,“vrátili nám to, protože jsme neudali adresáta…“

K ostrůvku připlouvá trosečník a vidí na ostrůvku pána s malým pejskem. Nový trosečník se ptá: „To je to zvíře tolik nebezpečné?“ „Ne, není.“ „Tak proč ho máte přivázané řetězem k palmě?“ nechápe trosečník. „Musím ho mít na řetězu,“ povídá majitel, „jinak by mi ho sebral odliv.“

V dálce se objeví zámořský parník. Trosečník vyskočí a začne podhrabávat palmu. „Co blázníš, člověče?“ spustí na něho druhý trosečník. „Chceš zničit jedinou palmu na ostrově?“ „Ale co by! Potřebujeme teď mávátko!“

Jeden prozíravý trosečník se zachránil s plnou bednou whisky. To se mu to potom trosečničilo! Když ho po delším čase objevil zaoceánský parník a zachránci vystoupili na břeh, ptali se ho: „Proč jste neposlal o sobě žádnou zprávu, když tu máte kolem sebe tolik prázdných lahví?“ „To bylo těžké,“ povídá trosečník. „Všechny ty láhve byly nejdřív plné a nemělo cenu je vypouštět na moře, protože by šly ke dnu.“ „To je jasné, ale potom, byly prázdné!“ „Ano,“ přikývl trosečník, „ale já neměl, čím bych je zazátkoval, protože jsem tu neměl vývrtku a tak jsem namačkal všechny zátky prstem dovnitř.“

Doplaval trosečník k ostrůvku uprostřed moře a nevěří svým očím: Na břehu stojí živa a zdráva manželka, která s ním jela na stejné lodi. Chce se jí vrhnout do náruče, ale manželka nemá na něžnosti čas. Spustí okamžitě: „Ty flamendře! Ty proutníku! Ty nevěrníku! Kdes byl tak dlouho? Loď se potopila už před dvěma dny!“

Ztroskotá loď a z ní se zachrání pouze tři muži – Američan, Francouz a Čech. Doplavou společně na ostrov a tam je chytí domorodci-kanibalové. Mají jedinou šanci zachránit si život tím, že uspokojí náčelníkovu dceru – nadrženou nymfomanku, která leží na pláži. První vyrazí Američan se slovy: chlapi, já vás zachráním. Za dvacet minut se vrátí totálně vycuclej a radši se nechá naporcovat do kotle. Vyráží Francouz, kterého po hodině a půl dotáhnou domorodci z pláže totálně zničeného. Poslední vyrazí Čech. Za deset minut se z pláže ozývají výkřiky: „NÉ, NÉ, UŽ DOST!!!“ a Čech se vrátí s úsměvem ve tváři. Náčelník se ho ptá: „proboha, jak jsi to dokázal?“ Čech odpoví: „No, jednoduše. Jednou do ní, jednou do písku. Jednou do ní,jednou do písku. A to by v tom byl čert, aby se ta mrcha nezadřela!!!“

„Babííííííííííííííííííííííííííí, jak daleko je ta Amerika???“
„Nekecej a plav.“