„Přiznám všechno!” dušuje se při mučení vězeň. „Jenom mi musíte říct, co jsem teda provedl?”

Vězeň na samotce poslal řediteli věznice žádost tohoto znění: „Prosím, aby mi bylo do cely umístěno zrcadlo, je mi tu samotnému smutno.”

Kráčí turista spolu s průvodcem kolem věznice, odkud až ven doléhá hlasitý řev.
„Proboha, co se to tam děje?“ obrátí cizinec se na svůj doprovod.
„Toho si nevšímejte, právě popravují loupežného vraha.“
„Copak u vás nemáte elektrická křesla?“
„Samozřejmě, že máme, ale právě vypli proud, tak ho dopalují svíčkou.“

Ve vězení: „A za co tu vlastně sedíš?”
„Ze závisti.”
„A kdo ti co záviděl?”
„Konkurence. Národní banka. Vyráběl jsem skoro tak pěkné bankovky jako ona.”

Sedí v jedné cele pedofil, zoofil, nekrofil, sadista a masochista.
„Chtělo by to pejska,” pronese zoofil.
„Mohlo by to být štěňátko,” soudí pedofil.
„Mohlo by být mrtvé,” říká nekrofil.
„Já bych ho zabil,” zabízí sadista.
Masochista udělá: „Haf!”

Dáma z dobročinného spolku navštívila vězení a otázala se jednoho z vězňů, proč je tam.
„Protože jsou okna moc vysoko a mříže moc silný,” zněla odpověď.

Manželka vězně se při první návštěvě ve věznici vyptává: „Jak se cítíš? Zvykneš si tady?“
„Neměj strach. Je to tady jako doma. Nikam nesmím a jídlo taky za moc nestojí!“ uklidňuje ji vězeň.

Sedí na cele tři vězni, první deset let, druhý patnáct let a třetí doživotí.
Po deseti letech přijde bachař: „Ten co sedí desítku sbalit věci a jdete domů.“
Po dalších pěti letech přijde opět bachař: „Ten co sedí patnáct let sbalit věci a jdete domů.“
Doživoťák se otočí a nespokojeně si mumlá: „To je pořád nějakýho couráního.“

Mladý bachař jednoho rána zaťuká na dveře kanceláře ředitele a vyklopí mu, co už mu delší dobu leží na srdci: „Pane řediteli, znáte toho násilníka ze samotky, toho, co znásilnil dceru pana soudce?”
„Ano, vím, o koho jde. Co je s ním? Dělá problémy?”
„To ne, pane, ale lámu si hlavu s rozsudkem. Pan soudce říkal, že ho máme zavřít, až zčerná, ale on je od té doby, co drží hladovku – to bude asi čtvrt roku, stále bělejší a bělejší!”

„Spíš než se opláchnout,” stěžuje si dozorci vězeň, „bych potřeboval upláchnout!”

Povídá vězeň spoluvězni: „Dnes jsem měl krásný sen…”
„Co se ti zdálo?”
„Že jsem tu nezaplatil nájemné a okamžitě mě vyhodili na ulici.”

Stěžuje si trestanec ve vězení spoluvězňům: „Život je pes! Dříve jsem pracoval jako kovář a tyhle mříže jsme vyráběli…”

Lékař obchází vězně: „Stolice?”
„Dneska ráno, normální.”
„Stolice?”
„Včera večer, dobrá.”
„Stolice?”
„Zítra dopoledne, elektrická.”

Na celu přijde nováček a urostlý pokérovaný vězeň, který kraluje cele se ho večer ptá:
„Tak co, jak to chceš, s Krémem nebo bez?“
„Tak teda s krémem.“
„Super, hej Kréme, on to chce ve trojici!“

Baví se tři vězni v kriminále, za co jsou zavřeni.
První vězeň říká, že za dalekohled.
Ostatní nad tím kroutí hlavou.
On jim to vysvětlí: „Dal jsem si ho na pušku a mířil jsem na prezidenta!“
Druhý povídá, že on sedí za slepice.
Dva spoluvězni se na sebe nechápavě podívají, že to není ani možný.
„Ale jo, chlapi, ty slepice vyhrabali tchyni na zahrádce!“
Třetí vězeň říká, že sedí za lovení ryb.
Opět nechápavé pohledy spoluvězňů, na které on reaguje: „Hodil jsem do rybníka granát a vyplavala jedna ryba a čtyři potápěči!“

Sedí dva vězni naproti sobě a jeden z nich má lepru.
Tomu, který má lepru upadne ruka, podívá se na ni, veme ji a vyhodí z okna.
Druhý nic neříká.
Po chvíli mu upadne noha, veme ji a zase vyhodí z okna.
Druhý se na něj podívá a ptá se: „Zdrháš?“

Lékařská prohlídka při přijímání nového, poněkud pomaleji chápajícího vězně. Lékařka: „Kdy jste byl naposledy očkován proti tetanu?“
Vězeň po chvilce ticha: „Myslíte jako očkování proti kérce?“

Ptá se vězeň spoluvězně: „Jak jsi se sem dostal?”
„Ale, bral jsem mzdu za fingované podřízené a soudce mi nařídil, že si za ně musím vybrat i dovolenou!