Ženich se po svatbě přiznává nevěstě: „Odpusť, miláčku, ale zatajil jsem ti, že platím alimenty na dvě děti…”
„Nic si z toho nedělej,” odvětí novomanželka. „To nám díru do rozpočtu neudělá. Já zase na dvě děti alimenty dostávám!”

„To je ale nádherný oblek,” chválí při svatebním obřadu svého nastávajícího nevěsta.
„To bych řekl – taky jsem ho měl na tatínkově pohřbu!”

Ženich se před obřadem přimotá ke knězovi a šeptá: „Důstojný otče, mohl bych se vás ještě před svatebním obřadem na něco zeptat?”
„Jen se ptej, synu.”
„Jakou má moje manželka záruční dobu?”

„Maminko,” povídá dcera při oblékání svatebních šatů, „musím se tě zeptat na něco velice důležitého.”
„Ach, ano vím,” odvětí matka. „Čekala jsem, že se mě na to zeptáš. Tak podívej se, dnes večer se dozvíš, že rozdíl mezi mužským a ženským tělem je větší, než jsi tušila. A myslím, že až se to dozvíš, bude to pro tebe možná i nádherné překvapení.”
„Ale maminko, to já už všechno znám,” odvětila dcera. „Já jen nevím, prosím tě, jak se dělají játrové knedlíčky.”

„… a tímto vás považuji za muže a ženu,” dokončil kněz svatební obřad a celým sálem se rozezněl hit od Tatabojs: „Od té chvíle víte, že už se jí nezbavíte…”

„To je ale nádherný oblek,” chválí při svatebním obřadu svého nastávajícího nevěsta.
„To bych řekl – taky jsem ho měl na tatínkově pohřbu!”

„Do čeho se to jen, chlapče, ženeš,” brouká si na velkolepé svatbě sám pro sebe chudý ženich. „Nevěsta je jako ropucha, tchyně nezastaví pusu, tchán je pod pantoflem! Ach, jak je to těžké vydělávat melouny.”

„Dnešní mládež cítí hrůzu před svatbou.”
„To se pozná pokrok ve vzdělání. Já až do svatby něvěděl, co je to hrůza.”

Svatební obřad, ženich v kvádru, na rameni pytel s golfovými holemi. Na dotaz nevěsty odpovídá: „Obřad tak za hodinu skončí a co budu dělat potom?”

Vypráví ornitolog po svatební noci: „Nestálo to za nic – až do rána jsem ji musel přesvědčovat, že kolibřík je taky pták!”

Před svatbou: „Seděla u vody, trhala jahody…”
Po svatbě: „Seděla u vody, já trhal jahody…”

Ženich se po svatbě přiznává nevěstě: „Odpusť, miláčku, ale zatajil jsem ti, že platím alimenty na dvě děti…”
„Nic si z toho nedělej,” odvětí novomanželka. „To nám díru do rozpočtu neudělá. Já zase na dvě děti alimenty dostávám!”

Standa už několik let chodí do rodiny partnerky, ale o svatbě zatím nepadlo ani slovo. Matka dívky to nevydrží a dá mu ultimátum: „Buď si Lenku vezmeš, nebo se už neuvidíme!”
„A nešlo by obojí spojit dohromady?”

Co je to svatební noc?
Přechod mezi „směli” a „museli”.

Nevěstě se na svatbě udělalo nevolno, ženich ji vzal nahoru do ložnice a pochopitelně využil situace. Když se vrátí dolů, ptá se ho farář, jak to dopadlo.
„Dobře, dal jsem jí nějaké kapky a už je jí dobře.”
Farář si ho prohlédne a pak praví: „Vidím, že lékárnu máte ještě otevřenou…”

Nesnáším svatby. Nenávidím, když mě příbuzní plácají do zad a říkají: „Další jseš na řadě ty!”
Oplácím jim to na pohřbech – říkám jim to samé…

Nápis na květinářství: „Nabízíme krásné svatební kytice. Stálým klientům výrazné slevy.”

Několik měsíců po svatbě se ptá matka novomanželky: „Tak co, jak se k tobě chová tvůj muž?”
„Výborně, dá mi všechno, co potřebuji!”
„To asi potřebuješ sakra málo,” míní zkušená matka.

Táže se novomanželka manžela: „Jak se, prosím tě, píše slovo fiasko?”
„Proč se ptáš?”
„Ale to nic, já jen píšu dopis mamince, jaká byla svatební noc!”