Jde zajíček po lese a zpívá si: „Vojel jsem lišku, vojel jsem lišku!“
V tom se z houští vyřítí liška a celá vzteklá začne zajíčka honit po lese. Zajíc šup přes pařez, liška taky. Zajíc šup pod kořen a liška za ním – jenže neprojde a zapresuje se.
Zajíček lišku oběhne, zezadu jí zneužije a řve na celý les: „Vždyť jsem ti to říkal, vždyť jsem ti to říkal…“
Zajíček běhá každý den po lese, když jednou přiběhne na planinku a tam vidí chlapa „samý sval“, a on to Schwarzenegger. Tak spolu začnou běhat a každý den se potkávají na té planince, a zajíc říká: „Ahoj Arnolde.“
Arnold na to: „Ahoj zajíci.“
Druhý den opět: „Ahoj Arnolde.“
„Ahoj zajíci.“
Třetí den se zajíc zastaví při běhu, a povídá: „Ty Arnolde, měl bych k tobě prosbu. Nemohl bys mne zítra pozdravit první?“
Arnold povídá: „Proč ne? Vždyť jsme již přátelé.“
Druhý den tedy Arnold vběhne na planinku, rozhlíží se… a zajíc nikde. Běží dál. Vběhne do dalšího lesíka a na další planinku, tam leží zajíc na zádech, packu pod hlavou, zadní packy přes sebe, okolo něj je čtyřicet zaječic, a Arnold povídá: „Tak ahoj, zajíci!“
A zajíc mu odpoví: „Vyliž mně prdel, Arnolde!“