Sedí zajíc na kraji propasti, autisticky se houpe a neustále opakuje: „Medvídek, medvídek…“ Jde kolem liška a ptá se: „Co je, zajíci?“ Zajíc pořád: „Medvídek, medvídek… Tak liška jukne malinko přes okraj, ale nic tam nevidí. „Nic tam není!“ Zajíc ale dál opakuje: „Medvídek, medvídek…“ Tak se liška nakloní pořádně, zajíc vstane a kopne lišku dolů. Zase se usadí, začne se houpat a opakuje: „Lištička, lištička…“
