Vojínovi Novákovi zemře otec. Na štábu se dohadují, jak mu to šetrně říci. Volba padne na přímého nadřízeného. Ten si celý večer láme hlavu, jak mu zprávu sdělit. Druhý den ráno si onen nadřízený nechá nastoupit rotu a zavelí: „Každý, kdo má otce, krok vpřed – vojíne Novák, vy vole jeden, kam se cpete?“
