Před svatbou přijde ženich za knězem, otevře peněženku a říká: „Otče, podívejte se, něco od vás potřebuji. Tady je tisíc korun a byl byste tak laskav, a ve své řeči vynechal ten nemoderní slib věčné lásky a věrnosti?“ „Ale jistě synu, proč ne.“ Kněz se podívá na peníze, sbalí je a hotovo. Začne obřad a dojde k místu, kdy si nevěsta a ženich mají vyměnit sliby. Duchovní se zhluboka podívá k ženichovi do očí a praví: „Ptám se vás, ženichu, slibujete poslouchat svou ženu na slovo, plnit její každá, i nejtajnější přání, servírovat jí snídani až do postele, plazit se před ní po kolenou a nyní ji slavnostně plíbit nohu?“ Ženich čumí jak tele na vrata, ale co mu zbývá, plný kostel lidí, tak poklekne, políbí ženě nohu a slavnostně přísahá. Po obřadu letí za knězem, teď už jako manžel a zlobí se: „Prosím vás, můžete mně vysvětlit, co to mělo znamenat?! To vás moje nabídka tak urazila? To jste mě musel před tolika lidmi zesměšnit?!“ „Ne.“ „Ne? Tak proč jste mi to, pro Pána Boha, udělal?“ „No, proč? Protože mi vaše manželka udělala lepší nabídku!“
