Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel. Okamžitě se odebral dopekla, kde už byl čekáván.
„Jsi na mém seznamu“,řekl mu ďábel, „ale já zrovna nemám volné místo. V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh. Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty. Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo. A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral.“ Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost.
Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon. Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu a znovu. „Ne,“ řekl Bush. „Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl.“
Ďábel tedy otevřel druhou místnost. Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenu nikdy neubývalo.
„Ne,“ řekl Bush. „Mám problémy s ramenem. Strašně bych trpěl, kdybych musel
pořád rozbíjet kameny.“
Ďábel tedy otevřel třetí místnost.
Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené. Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe. Bush hleděl v šoku.
Pak řekl: „Jo, myslím, že tohle bych vydržel.“
Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl: „Monico, můžeš jít.“
