Jednoho dne se v Ráji rozlehl Evin hlas: „Bože, stvořiteli můj, mám problém.“ „Co je, Evo?“ „Tíží mě samota a z jablek je mi už na zvracení!“ „No, něco s tím uděláme. Mohl bych ti stvořit muže.“ „A co to je, muž?“ „No, to je zvrhlé stvoření s agresivními sklony, vzpupným egem a totální neschopností poslouchat, co říkáš, ale je větší a svalnatější a docela dobrý na rvačky, kopance a lovení zvěře, no celkově je to docela pozitivní věc.“ „Hmm, to zní skvěle,“ řekla Eva ironicky. „No jo. Lepší než drátem do oka. Ale mám jednu podmínku.“ „No, jakou?“ „Musíš se postarat, aby si myslel, že jsem ho stvořil prvního.“
