Přijde takhle chlápek do nebe. Svatý Petr nakoukne do knih a povídá: „Víte, já tu
na vás vůbec nic nemám. Ani špatného, ani dobrého. My tu poslední dobou máme
narváno, takže bych potřeboval alespoň jeden opravdu dobrý skutek, abych vás
mohl pustit dovnitř“. Chlápek odpoví: „No, jednou jsem udělal jeden dobrý skutek.
To jsem takhle jel po městě a najednou vidím, jak u jedné garáže banda
motorkářů obtěžuje nějakou slečnu. Co obtěžuje, oni ji přímo znásilňovali.
Mně tak vzkypěla krev v žilách, že jsem okamžitě zastavil, vytáhl z kufru
francouzák a šel přímo k nim. Byl tam jeden takový velký, určitě šéf, kolem krku
řetěz, jizvy v obličeji, a já mu jednu ubalil, že lehnul a povídám:
„Koukejte tu slečnu nechat na pokoji!“ „To je zajímavé,“ říká Svatý Petr,
„to bychom tu měli mít…. Kdy se to asi tak stalo?“
„No, jsou to tak dvě minuty.“
