Děti na procházce v lese spatří oběšence. Všechny se s křikem rozprchnou, jen malinký Adolfek zůstane. Zamíří přímo k umrlému, chvíli si ho prohlíží a pak znechuceně povídá: „Přestaň se už konečně houpat, sobče, ta houpačka není jenom tvoje!”
Děti na procházce v lese spatří oběšence. Všechny se s křikem rozprchnou, jen malinký Adolfek zůstane. Zamíří přímo k umrlému, chvíli si ho prohlíží a pak znechuceně povídá: „Přestaň se už konečně houpat, sobče, ta houpačka není jenom tvoje!”