Sedí bača před salašem a vidí, jak si po cestě vykračuje sousedovi dcerka. Zavolá na ni: „Kampak, Mařenko, kampak…?“ – „Jé, strejdo bačo, do kostela jdu…“ – „Ojój, Mařenko…,“ přemlouvá ji bača, „zastav se na chvíli, trošku spolu pošpásujeme…!“ – „Nemůžu, strejdo, spěchám…“ Děvče udělalo nějakých třicet kroků, zastavilo, otočilo se a vykročilo zpět směrem k bačovi. „A copak že sis to rozmyslela, dcerko?“ – „Víte, strejdo,“ červená se Mařenka, „tak jsem si pomyslela, že kostel tu stojí už tři sta let a ještě dlouho bude stát… Ale kdo ví, jak dlouho bude stát vám…?“
