Jde paní neurčitého věku i vzhledu večer po městě. Přichází na roh parku a
přemýšlí: „Už je tma a údajně v parku řádí nějaký násilník, který už znásilnil
několik žen. Nakonec ale zvítězí lenost a paní se vydá parkem. Když je skoro
uprostřed parku, proti ní se objeví postava muže, který se při schůzi mírně
kolébá a má doširoka roztažené ruce. Paní ztuhne a začíná litovat, že park
raději neobešla. Muž se stále přibližuje. Teď už žena začíná uvažovat logicky:
„Mám na sobě nový kostým i spodní prádlo. Když se muž stále přibližuje a je
jasné, že se znásilnění nevyhne, rozhodne se zachránit když ne čest, tak alespoň
šaty a začne se rychle svlékat. Za chvíli stojí celá nahá na cestičce a očekává
nejhorší. Muž se dopotácí až k ní a povídá: „Uhni strašidlo, nevidíš, že nesu
sklo?“
