Prochází se Marta Kubišová po Stromovce a uvidí děsně zabahněnou kachnu. I slituje se nad ní, vezme bílý šátek, kachničku očistí, řekne: „Kachničko, leť!” a má z toho hroznou radost.
Jde dál a zase narazí na zabahněnou kachnu, vezme papírový kapesníky, celou ji očistí, řekne: „Kachničko, leť!” Kachna odletí a Marta má ještě větší radost.
Zase jde dál a co nevidí – zase zabahněnou kachnu. Říká si: „No jo, ale čím já ji očistím, když už nemám ani šátek, ani kapesníky?!”
Najednou uvidí kousek dál na lavičce spícího, ožralýho Srstku. Přistoupí k němu, zacloumá s ním a říká: „Zdeňku, nemáš u sebe papírový kapesníky?”
Srstka se probere a říká: „Chceš srát? Chyť si kachnu!!!”
